▼

neděle 11. června 2017

Komentář Eleison DXVII – Rafinovaná licoměrnost (2017)


Komentář Eleison DXVII – Rafinovaná licoměrnost (2017)
(517)
10. června 2017
RAFINOVANÁ LICOMĚRNOST
Předpokládejme tedy s prvním článkem P. Gleizeho v „Komentáři“ (KE 511) před šesti týdny, že není jisté, že papež nemůže upadnout do hereze. Aby Bůh spasil duše od Luthera až po dnešek, mohl dát autoritám Své Církve úpadkového pátého věku zvláštní milosti vzdorovat tomuto úpadku, tento věk však v podstatě skončil s Druhým vatikánským koncilem. Koncilní papeži jsou smrtí Církve. Jsou však formálními heretiky? Zájmem druhého článku P. Gleizeho je poukázat právě na to, jak se tito papeži pokoušeli zabít Církev podkopáváním katolické nauky, přičemž se však zdáli zůstat katolickými. Jaká je jejich technika? P. Gleize zkoumá případ pěti „dubií“ neboli nejistých tvrzení, vzneseného čtyřmi kardinály proti textu Amoris Laetitia papeže Františka: Činí jej tato tvrzení vědomým a tvrdošíjným popíračem nauky Církve? Zdánlivě ne, říká P. Gleize, ale v podstatě ano.
Zdánlivě ne, protože v každém z těch pěti tvrzení papež František přímo nepopírá nauku Církve, spíše ji nechává dvojznačnou, nebo ji opomíjí. První z pěti tvrzení je příkladem dvojznačnosti, papež neříká: „Rozvedení mohou dostat Svaté přijímání,“ ale: „V jistých případech mohou rozvedení dostat Svaté přijímání.“ Zde je ono „v jistých případech“ otevřeno širší či užší interpretaci. Je to dvojznačné a tato dvojznačnost má sklon podkopávat církevní zákon, protože existuje mnoho rozvedených a až příliš mnoho kněží a prelátů, kteří si s radostí vyberou tu širší interpretaci. Ve všech čtyřech zbývajících tvrzeních papež podkopává katolickou nauku nikoliv popíráním, ale vynecháním. Například (čtvrté tvrzení), neříká: „Neexistuje žádná taková věc jako objektivně hříšný skutek,“ protože Církev vždy, počínaje Desaterem Božích přikázání, vyjmenovávala řadu objektivně hříšných skutků. Papež spíše říká: „Objektivní hříšnost nutně neznamená subjektivní vinu.“ Církev samozřejmě nikdy nepopírala, že mohou u toho či onoho skutku existovat okolnosti, jež odnímají jeho vinu, postavit však subjektivní omluvu do popředí, znamená odsunout objektivní hřích do pozadí. To se bude líbit hříšníkům!
Doposud katolická Církev vždy řadila objektivní povahu a morální správnost nebo špatnost skutků nad subjektivní provinění té či oné osoby, která tento skutek koná. „Výjimka potvrzuje pravidlo,“ říká jedno přísloví, a jiné říká: „Krajní případ je špatným základem obecného zákona.“ Právě naopak, subjektivismus papeže Františka podkopává církevní zákon (a zdravý rozum) krajními případy, i když se vyhýbá tomu, aby přímo odporoval církevnímu zákonu. P. Gleize dochází k závěru, že pět dubií čtyř kardinálů je plně oprávněných.
Avšak papež za sebou zametá stopy tím, že nečiní dogmatická či antidogmatická prohlášení. On sám v Amoris Laetitia píše, že účelem je „sesbírat vstupní informace ze dvou synod o rodině spolu s hlubšími úvahami schopnými provázet myšlení nebo dialog nebo pastorační praxi.“ To je zdánlivě nedogmatický účel. Proto je obtížné přilepit na papeže Františka nálepku „formální heretik“. Ale stejně jako Druhý vatikánský koncil prohlašoval, že je pouze „pastoračním“ koncilem, tj. ne věroučným, a přesto rozmetal katolickou nauku a Církev, tak papež František v Amoris Laetitia netvrdí, že učí nauku, a přesto rozmetává katolické mravy a rodinu. Je to klasický komunistický či neomodernistický prostředek podvratné činnosti používající praktické záležitosti k podkopání pravdy, nikoliv v principu, ale v praxi. Porovnejte Řím směrem k biskupu Fellaymu: „Získejte nejprve praktické uznání, o nauce budeme mluvit potom.“ Porovnejte biskupa Fellayho směrem k FSSPX: „Neměníme nauku,“ přičemž on sám už sotva řekne slovo kritiky k ničení Církve ze strany papeže Františka. Mlčel by arcibiskup Lefebvre? Položit otázku znamená si na ni odpovědět.
P. Gleize dochází k závěru, že papež František možná není „formální heretik“, ale jistě je „nakloněný herezi“. „Formální heretik“ by byla ta horší ze dvou nálepek, ale ne na tomto špatném konci pátého věku Církve, kdy licoměrnost nepřátel Církve je rafinovanější než kdy dřív. Nebe nám pomáhej víc než kdy jindy! Modlete se patnáct tajemství růžence každý den!
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof