Buď Petrem! (1967)

 

Buď Petrem! (1967)

P. Gommar DePauw

 Pozn. editora TIA: Tento dopis byl původně zaslán papeži Pavlu VI. jako privátní komunikace mezi knězem a Nejvyšším pontifikem, který mu o dva roky dříve požehnal a uznal jej za hlavu Katolického tradicionalistického hnutí (KTH).

Teprve po tříměsíčním čekání, kdy bylo KTH neformálně informováno, že nelze očekávat žádnou „otcovskou odpověď“, bylo rozhodnuto dopis zveřejnit tiskem i na nahrávce pod názvem „Buď Petrem!“

Dopis z roku 1967 byl brzy přeložen do holandštiny, francouzštiny, němčiny, italštiny a španělštiny, a i dnes je stále nepřekonatelným „zmučeným výkřikem“ pokoncilní „trpící Církve“.

Zde reprodukujeme důležité výňatky z tohoto dopisu, který byl papeži Pavlu VI. zaslán 15. srpna 1967 otcem Gommarem DePauwem, prezidentem Katolického tradicionalistického hnutí. Mezititulky byly vloženy.

***

Vaše Svatosti,

stále si živě vzpomínám na onen večer 1. prosince 1965, kdy Vaše Svatost osobně požehnala mně i mé práci s tradicionalistickými katolíky, kteří si mě vybrali za svého mluvčího ...

Stejně tak si pamatuji, jak mě Vaše Svatost doslova prosila, abych katolíky, které jsem měl vést v jejich boji za „PRAVDU a TRADICI“, naléhavě nabádal, aby neztráceli víru v Církev. A Vaše Svatost tuto žádost zdůvodňovala tím, že říkala: „Jakmile se prach rozvířený posledním ekumenickým koncilem usadí, Církev z toho všeho vyjde s obnovenou sílou a energií.“

Mohu pokorně doložit, že během minulého roku a půl jsem pracoval tak tvrdě, jak jen lidský jedinec může, abych učinil přesně to, o co mě Vaše Svatost žádala činit: udržet víru v naši Církev živou mezi těmi katolíky, kteří byli oprávněně znepokojeni až do té míry, že se sami sebe i druhých veřejně ptali: „Co se ve jménu Božím děje naší katolické Církvi? A mohu dodat, že jedním ze základních aspektů mého úsilí udržet tuto víru v naši Církev živou, je trvalé zdůrazňování víry v Božský základ římského papežství a uctivé loajality vůči jeho současnému držiteli, Vaší Svatosti, Pavlu VI.

Již tehdy, 1. prosince 1965, mě Vaše Svatost žádala, abych si uvědomil, že naše Církev prochází „nejzávažnější krizí ve své historii“. Jestliže takový popis stavu naší Církve byl tehdy pravdivý, o kolik spíš to lze říct o naší Církvi dnes! Říct, že jde od desíti k pěti, by byla bagatelizace století.

Dnešní stav katolické Církve je za bodem věroučné hereze, faktického schizmatu a dokonce apostaze. Je ve stavu chaosu a úplného zhroucení, jež vyplývají ze systematického ničení nejprve našich liturgických a jiných tradic, a nyní samotných našich přesvědčení a mravů ...

Liturgická reforma

V otevřeném porušování všech minulých i současných liturgických směrnic byla římskokatolická liturgie, kdysi předmět závisti všech jiných náboženství, prakticky vzato zničena. A dává nám jen velmi malou osobní satisfakci vědět, že všichni ti zodpovědní za toto zničení byli předem neodvolatelně prokleti stále platným slavnostním výnosem Tridentského koncilu: „Jestliže kdokoliv říká, že mše by se měla slavit pouze v národním jazyce, budiž proklet.“ (Kánony Nejsvětější mešní Oběti, č. 9)

 Krátce po koncilu baletní tanečníci vystupují před „stolem“ při „dramatu mše“ (1. červenec 1967)

Vynucené změny nahradily naše tradiční praktiky, přičemž ničitelé liturgie z našeho církevního establishmentu každým dnem zintenzivňují své snahy podmanit si „Boží lid“, aby se stal „protestantskými“ katolíky.

Naše kostely již nejsou svým zjevem, atmosférou či účelem katolické. Stoly, které vypadají jako řeznické stoly nebo žehlicí prkna, nahradily naše oltáře v dokonalém souladu se směrnicemi protestantské reformace 16. století, která zamýšlela zničit víru a dogma transsubstanciace a posvátnou povahu mše a nahradit ji symbolickým transsignifikačním komunitním pokrmem.

 Jazz v Saint-Germain-des-Pres v Paříži v roce 1969

Naše mše svatá zmizela a na jejím místě se našim lidem nabízí „svatý chaos prázdnoty“ [V angličtině slovní hříčka Mass (mše) vs. mess (chaos) – pozn. překl.] v národním jazyce zbavený záruky, klidu, jednotnosti a důstojnosti tradiční latinské liturgie.

Zpěvy spojené s protikatolickými vzpourami Luthera, Kalvína a Wesleyho bez dlouhých cavyků vykořenily naše ctěné katolické chvalozpěvy Boha a Blahoslavené Matky, zatímco naše jedinečná katolická gregoriánská a polyfonní hudba byla vyřazena kvůli zvukům a nástrojům vypůjčeným někdy z dekadentního prostředí mladých lidských zvířat.

Kostelní mřížky jsou vytrhány a Svaté přijímání se „Božímu lidu“ odmítá, pokud nestojí (nikoliv klečí), aby obdržel Toho, v Jehož jménu by mělo pokleknout každé koleno, jestliže člověk ještě věří textu „nerevidovaného“ Nového zákona, který nám byl kdysi v katolických institucích předkládán.

 Pavel VI. dokonce ještě před skončením koncilu podává Svaté přijímání stojícímu muži (duben 1965)

Nejsvětější svátost oltářní, jež má být dle platných liturgických směrnic umístěna na „ústředním čestné místě“, je odsunuta na obskurní místo tvaru krabice od bot a hraje méně než druhé housle vůči křeslu ve tvaru trůnu pro předsedajícího kněžského Buddhu, umístěnému přesně do středu diskotékové stodoly s náboženskou příchutí, z níž byly tradiční sochy a zastavení křížové cesty dopraveny do nejbližší aukční galerie nebo obchodu se starožitnostmi.

Stále rostoucí počet kdysi důvěřivých katolíků si náhle uvědomuje, že, jak jsme předvídali před více než dvěma lety, jsou postupně, nejprve s nepatrnými a pak stále odvážnějšími změnami v liturgii, uváděni do humanistického obřadu univerzálního bratrského pokrmu vyjadřujícího existencialistické panteistické koncepty osvíceného „jednosvětového náboženství“ připravujícího cestu pro komunisty kontrolovanou „jednosvětovou vládu“.

Aggiornamento změnilo dogmatické a morální zásady

Ale nejen naše liturgické tradice byly zničeny. Samotná přesvědčení a mravy našeho katolického dědictví jsou nyní k mání v naší takzvané „Církvi aggiornamenta“. Stále, každým dnem od Druhého vatikánského koncilu, je bahno podvratně přiváděno do myšlení římských katolíků v Americe.

Naše „katolické“ univerzity, semináře a koleje otevřeně odmítají náboženský charakter, který odůvodňuje jejich existenci, a jejich učitelé „nové teologie“ zpochybňují, ne-li přímo odmítají, každou zásadu našeho věroučného dědictví ...

Neděli co neděli jsou naše tradiční dogmata a mravní zásady očerňovány pseudomoderními kázáními o socialismu nebo ještě horšími, vycházejícími z našich kazatelen obsazených duchovními „nového druhu“, jejichž patologická posedlost sexem je dovedla tak nízko, že nejen obhajují konec kněžského celibátu, ale dokonce promíjejí smilstvo, homosexualitu, manželství na zkoušku, umělou kontrolu porodnosti, rozvod a potrat.

Tisk, rádio a televize našeho církevního establishmentu jsou zcela v zajetí stejných heretických sil. A naše kdysi tak ctěné řádové sestry se nejen staly neexistujícími „nickami“ s absurdním chováním a odíváním, ale dokonce sabotují náboženskou výchovu naší mládeže tím, že nahrazují tradiční katechismy knihami náboženství, jež vymývají mozek, a které mazaně otravují myšlení našich přicházejících generací až k postupnému přijetí nejprve unitářské, pak panteistické a nakonec ateistické filozofie života.

Zatímco někteří z našich amerických kardinálů a biskupů jsou napřed před těmito odpadlickými hordami náboženských buřičů, zbytek naší hierarchie strká své hlavy do písku a ukolébává své svědomí s příslovečným: „Všechno bude v pořádku!“ nebo se snaží vyvážit důvěru a respekt, jež již mezi svým vlastním katolickým lidem nevzbuzují, kamarádíčkováním s těmi, kteří jsou „mimo ovčinec“ jen, aby vytvořili umělou mezináboženskou harmonii vystavěnou na pohyblivém písku naukového kompromisu a falešných nadějí.

Vaše Svatosti, my tradicionalističtí katolíci vidíme, že toto zlo viditelně existuje a odmítáme jakýkoliv díl tohoto zla!

Odmítnutí koncilní církve

Vaše Svatosti ... když se blíže podíváme na „koncilní“ církev vnucenou nám ve jménu Druhého vatikánského koncilu, a prostě soudíme strom dle jeho ovoce, jsme v pokušení souhlasit s jedním z vašich vlastních nejbližších spolupracovníků v Římě, který byl citován, že popsal nedávný vatikánský koncil jako „zlověstnou frašku sehranou množstvím budižkničemů, z nichž někteří navzdory zlatým křížům na své hrudi dokonce ani nevěří ve Svatou Trojici nebo Pannu Marii.“

Vaše svatosti, byli jsme, jsme a zamýšlíme být členy KATOLICKÉ Církve, a odmítáme se nechat pohltit jakoukoliv novou KONCILNÍ církví! ZAVRHUJEME A ODMÍTÁME KONCILNÍ CÍRKEV!

Navzdory všem ohromným a nákladným propagačním metodám užívaným, aby „se prodala“, nedaří se „koncilní“ církvi přitáhnout veřejnost a odmítá duchovně občerstvovat jednotlivce. Namísto toho je odpudivá do té míry, že je odmítána, což je tak tragicky zjevné v rekordně nízkém poměru konverzí a náboženských povolání, a v žalostném putování našich nejvěrnějších a nejzbožnějších katolíků, kteří přenášejí takřka zcela uhašenou svíci tradičně katolických přesvědčení a praktik z našich znesvěcených kostelů do podzemního sanktuária svých srdcí a domovů.

Odpovědnost Pavla VI.

Vaše Svatosti, jestliže VY neučiníte OKAMŽITÉ KROKY, veřejná realita katolického náboženství velmi brzy přestane existovat. Už i vzpomínka na „skutečnou“ mši bledne v myslích naší mladší generace, zatímco ti starší jsou stále lhostejnější nebo zahořklejší ohledně Církve, na kterou – jestliže všechna její dřívější přesvědčení a praktiky byly tak bezvýznamné, že byly tak rychle a drasticky nahrazeny – raději zapomínají jako na největší veřejný podfuk.

Vaše Svatosti, naposledy se pozorně podívejte na uhasínající uhlíky vaší a naší Církve! A rozhodněte se upřímně a čestně, zda chcete být PAPEŽEM, náměstkem Ježíše Krista, Nejvyšším pontifikem jediné pravé Církve, nebo zda si chcete zachovávat vaše současné image římského BISKUPA, prvního mezi rovnými, s ČESTNÝM místem, ale bez autority v řadách takzvaného „kolegia“ biskupů ....

 Pavel VI. 29. září 1967 ve Vatikánu zahajuje první sezení synody

My v KTH se stále odmítáme přidat k rostoucímu počtu katolíků po celém světě, kteří vás obviňují z toho, že jste součástí týmu, který má zničit Církev, jakou jsme kdysi znali, a že máte menší zájem zůstat Nejvyšším pontifikem Kristovy jediné pravé Církve, než se stát hlavním kaplanem nového jednosvětového náboženství ve službě jednosvětové vládě.

My v KTH jsme si stále ve svých srdcích podrželi nadšenou loajalitu, kterou jsme si my, tradicionalističtí katolíci, vyčlenili výlučně pro svého Nejvyššího pontifika. A nechtěli bychom nic lepšího, než zapomenout poslední čtyři roky a zahrnout svou loajalitou Pavla VI. obráceného v nového svatého Pia X., který měl odvahu čelit realitě nepřátel v našich vlastních řadách a měl integritu odsoudit je. První čtyři roky vašeho pontifikátu, Vaše Svatosti, jsou zklamáním pro vaše nejvěrnější syny a dcery. Ale, jakkoliv je pozdě, stále máte možnost opět být způsobilý namísto provinilý.

Praktické návrhy

Smíme my, tradicionalističtí katolíci, jejichž nehodným mluvčím jsem, pomoci Vaší Svatosti ze slepé uličky, do níž vás vaši nepřátelé zahnali, a pokorně vám předložit následující žádosti?:

Druhý vatikánský koncil musí být anulován.

Veřejně skrze všechna dostupná mezinárodní veřejná média ohlaste, že opět uplatňujete všechny výsady Nejvyššího pontifika Kristovy jediné pravé Církve, a že interregnum Druhého vatikánského koncilu skončilo ...

[Druhý vatikánský koncil se ukázal být strašlivou chybou.] Možná to byl právě tento strach z této strašné možnosti, jež zapříčinil, aby Duch Svatý nechal papeže Jana prohlásit od úplného začátku, že Druhý vatikánský koncil, na rozdíl od všech předešlých ekumenických koncilů, není VĚROUČNÝ, ale jen PASTORAČNÍ, čímž nechal dveře otevřené pro kteréhokoliv budoucího papeže vymýtit jej ze záznamů.

Vaše Svatosti, když čestní lidé udělají hrubou chybu, připustí to a snaží se ji odčinit tak rychle, jak je to jen možné. Druhý vatikánský koncil doposud nevytvořil nic než zmatení a nejednotu mezi lidem Boží Církve. Vyžaduje to pokoru a odvahu připustit, že dokonce i papež, mimo rámec svých neomylných ex cathedra definic, se může dopustit hrubé chyby. Ale je to tento druh pokory, který získává oblibu skutečně velkému vůdci mezi těmi, jež mu podléhají. I tak vy lépe než všichni z nás dohromady víte, že ztráta tváře není ničím v porovnání se ztrátou duší.

*Nauka o kolegialitě se musí zrušit

Zrušte IHNED a TRVALE onen mylně interpretovaný a zneužívaný výnos o „kolegialitě“. Břímě papežství se nemůže sdílet a nikdy tak nebylo zamýšleno. Petrovi a jen jemu samotnému byly dány klíče Království. Petr a jen Petr SAMOTNÝ byl určen, aby posiloval víru „svých bratrů“, prvních biskupů, kteří vládli prvotní Církvi ne jen S Petrem, ale POD ním. Přestaňte nosit biskupskou mitru a dejte si zpět papežskou tiáru na svou pomazanou hlavu, kam byla umístěna v den, kdy jste přijal službu jako náměstek Kristův a Nevyšší pontifik. Přijal jste ten úkol; okusil jste výsady – nyní okuste zodpovědnost; jsou to dvě strany téže mince. Dejte nám další příležitost opět světu oznámit, že: „HABEMUS PAPAM!“ Máme papeže!

 Navzdory tradici měl Pavel VI. při svém požehnání na Hod Boží velikonoční na hlavě prostou mitru spíše než tiáru (1965)

*Vyhýbejte se špatným rádcům

Přestaňte přijímat rozhodnutí učiněná vašimi údajnými „rádci“. Stůjte na svých vlastních dvou nohách! Tito rádci vás i Církev zavedli do propasti své antikristovské činnosti. Dostali vás do postavení se světem, kdy jste zřejmě vyrovnaný s tak nemožnými situacemi jako je vaše modlitba v panteistické obludné „meditační místnosti“ Spojených národů; kdy odpíráte oblíbenému dětskému vizionáři z Fatimy přízeň zaručenou veřejně známým, nekajícím příkladům degradovaného ženství; kdy se přátelíčkujete a vyměňujete si symboly náboženské autority s vůdci těch, co stále jsou heretickými nebo schizmatickými sektami; a především, propůjčujete úctyhodnost vůdcům mezinárodního komunismu, který stále zamýšlí zničit naši Církev a vlastně i všechny ostatní náboženské sbory.

Pavel VI. ve Spojených národech (1965)

Přestaňte naslouchat politicky vycvičeným a ďábelsky orientovaným „rádcům“, kteří infiltrovali nejvyšší úrovně naší Církve, přesně, jak předpověděla Naše Paní ve svém posledním fatimském poselství, které je nyní již sedm let neodůvodněně odpíráno našemu katolickému lidu ...

*Naslouchejte pravým katolíkům

Naslouchejte namísto toho pravým římským katolíkům, tradicionalistickému „muži a ženě z kostelní lavice“, kteří chtějí, aby jejich papež konal jako papež; týmž katolíkům, kteří nadále klečí, když přijímají svého živého Boha ve Svatém přijímání; kteří se stále modlí růženec ke své Matce v nebesích; kteří stále poklekají při slovech “skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem“; kteří stále čtou poslední evangelium sv. Jana ve svých opotřebovaných misálcích; kteří po mši stále odříkávají Leoninské modlitby za obrácení Ruska; kteří se stále v pátek postí od masa; kteří stále chodí do kostela v neděli namísto v sobotu; jedním slovem, tradicionalistickým katolíkům, kteří se odmítají obrátit zády k Synu Božímu kvůli kterémukoliv synu člověka navzdory rudé či purpurové, jíž se pyšně naparuje ...

*Mějte odvahu...

Vaše Svatosti! Ve jménu Ježíše Krista, svého a našeho Pána a Spasitele, mějte odvahu rozehnat falešné pastýře a naslouchat svému vlastnímu svědomí! Znova prokažte příteli i nepříteli, že brány pekelné [Církev] nepřemohly. Rozžehněte uhlíky umírající Církve ... učiňte ji Domem-útočištěm namísto domu odmítání [v angličtině slovní hříčka House of Refuge vs. house of refuse – pozn. překl.]. Ovazujte namísto drásejte mučivé rány Kristova mystického Těla ....

Závěrečný apel

Vaše Svatosti! Jestliže neobdržíme uspokojivou odpověď od Vaší Svatosti nebo nám alespoň nebude dána možnost prodiskutovat naše požadavky a návrhy s Vaší Svatostí osobně – v rozmezí příštího měsíce – budeme považovat své požadavky za zamítnuté a své návrhy za odmítnuté, a vyvodíme smutný a tragický závěr, že Naše Matka Církev dočasně opustila nejlepší ze svých dítek.

Modlím se k Bohu a Jeho Blahoslavené Matce, jejíž Nanebevzetí si dnes připomínáme – a miliony lidí po celém světě se ke mně v této modlitbě připojují – aby takový temný a tragický den nikdy nepřišel. Jestliže však nebudeme mít jinou možnost, budeme žárlivě chránit malou, ale stále ještě hořící svíci naší tradiční katolické Víry, a trpělivě pokračovat ve svém duchovním hnutí „Odporu“ bez vytouženého schválení papežem ....

Svatý Otče: Neodmítejte nejlepší a nejvěrnější ze svých synů a dcer! Ale i kdyby nám Pavel VI. uzavřel svou duši a srdce – Quod Deus avertat! – my neodmítneme papežství!

Kdybychom byli opuštěni vámi, zarmouceně bychom se modlili a čekali na den, kdy nový nástupce sv. Petra opět otevře svou náruč těm svým dítkám, jejichž jediným zločinem bylo, že žijí dle napomenutí vašeho svatého patrona: „Avšak i kdybychom my nebo anděl s nebe kázal vám jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, buď proklet!“ (Gal. 1:8), nebo oněch dalších raných církevních vůdců, kteří nás učili: „Poslouchati se sluší více Boha než lidí.“ (Skutky 5:29) ....

Vroucně očekávám otcovskou odpověď Vaší Svatosti na tento poslední zmučený výkřik dnešní „Církve trpící“, za níž úpěnlivě prosím, aby nadále přetrvala.

Váš věrný a oddaný syn v Ježíši Kristu,

P. Gommar A. DePauw

(Úplný text dopisu je v angličtině dostupný zde.)

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof