▼

neděle 9. dubna 2017

Komentář Eleison DVIII – Vše přesahující Božství (2017)


Komentář Eleison DVIII – Vše přesahující Božství (2017)
(508)
8. dubna 2017
VŠE PŘESAHUJÍCÍ BOŽSTVÍ
Jestliže někdy v průběhu roku existuje chvíle, kdy se zvláště hodí rozjímat o utrpení a smrti Našeho Pána Ježíše Krista, je ten moment určitě dnes, v předvečer Květné neděle, právě před Svatým týdnem. A toto rozjímání se posledních padesát let stávalo každým rokem nutnější, protože utrpení Matky Církve, které započalo s Druhým vatikánským koncilem, se stává čím dál hanebnějším, čím dál tajemnějším. My všichni si musíme připomínat, že Bůh je tajemný, jinak řečeno, že jde nekonečně nad a za naše malé lidské myšlení. Jinak riskujeme, že Jej umenšíme tak, aby pasoval na toto naše malé myšlení. „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“ (Is LV, 8-9)
Toto velké ponaučení se učíme v pátém radostném tajemství svatého růžence, kdy ve věku 12 let dovolil Náš Pán, aby se ztratil Své Matce a sv. Josefovi, aby jim připomněl, že se musí starat o záležitosti Svého Otce. Jeho Matka to nemohla pochopit – „Synu, proč jsi nám to učinil?“ Svým lidským rodičům způsobil třídenní intenzivní úzkost. – „Hle, tvůj otec a já s bolestí jsme tě hledali?“ Náš Pán odpověděl jako by měli úzkost bez důvodu. – „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím býti v tom, co je Otce mého?“ Avšak úzkost Jeho rodičů byla tak intenzivní, že lidsky tato odpověď nedávala smysl. – „Ale oni neporozuměli slovu, které jim řekl.“ Ale Jeho Matka věděla lépe, než aby se svého Syna dále vyptávala. Namísto toho „uchovávala to všechno v svém srdci“ (Lk. II, 48-51), aby viděla, proč má Bůh pravdu a proč nemohla chápat.
Budoucí hlava Církve, Skála, na níž měla být postavena, musela dostat podobnou lekci o Božích cestách daleko přesahujících naše vlastní, třebaže poněkud drsněji, než jemná Matka Našeho Pána. Až příliš lidsky Petr vytýká Našemu Pánu, že se odvážil říct apoštolům, že jde do Jeruzaléma trpět a umřít. Odpověď Našeho Pána je kousavá: „Jdi mi s očí, satane!“, přesto je vysvětlení v podstatě stejné jako Jeho Matce: „neboť nemáš na zřeteli věci Božské, nýbrž věci lidské“ (Mt. XVI, 21-23). Petrovi, právě jmenovanému Skálou Církve (Mt. XVI, 18-19), se nejméně ze všech může dovolit, aby přemýšlel lidsky namísto Božsky, když přijde na řízení Církve.
Náš Pán však samozřejmě uznává problém toho, že lidé přemýšlí příliš lidsky, když přijde na Boží věci. Proto brzy poté, co Petra pokáral, vzal jej s Jakubem a Janem na Horu Tábor, aby Svým Proměněním nechal Božství zazářit z lidské přirozenosti. A tak mohli být apoštolové všichni brzy otřeseni až do morku kostí strašlivou bohovraždou v Jeruzalémě, ale tři z nich mohli vydat svědectví toho, co viděli svýma vlastníma očima (srov. II Petr I, 16-18) před Umučením; Božství zářící z člověka ukřižovaného na Kalvárii.
A v naší době? Katolíci vědí, že život katolické Církve je pokračováním Kristova Vtěleného života na zemi, takže v zásadě vědí, že tak jako Kristových 33 let skončilo Jeho Umučením a Smrtí, tak i Církev může končit na zemi krvácející ze všech ran, dokud nebude prakticky zničená. Nicméně vidět to v praxi, jak se to děje před něčíma očima, může otřást vírou mnoha dobrých lidí – „Jak je možné, že tito papežové, tito kardinálové a tito biskupové jsou nositeli Boží autority ve struktuře Jeho jediné pravé Církve?“ Samozřejmě, že všeobecně nejsou jejími věrnými nositeli, ale kde jinde jsou její strukturální nositelé? Trpělivost. Bůh tu stále byl, když byl vlečen na Kalvárii, takže tu stále je, i když je vlečen do Nového světového řádu. Ale ještě neřekl Své poslední slovo!
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof