Jak se blíží stoleté výročí
Fatimy, spekulace se množí
John
F. Salza, J.D.
Poselství
Fatimy zveřejněné Vatikánem
26. června 2000, bylo další kapitolou v pokračujícím útoku na Fatimu od
roku 1960 (roku, kdy měl být zveřejněn dopis sestry Lucie obsahující chybějící
slova Naší Paní). Poselství bagatelizuje
proslulou větu [končící slovy] „a tak dále a tak dále“ jen na poznámku pod
čarou, a prohlašuje, že Lucie si datum 1960 vymyslela, a předstírá, že Naše
Paní nedala vizionářům žádné vysvětlení tajemné a nejasné vize „biskupa
oblečeného v bílém“. Tento dokument se nás dokonce snaží přesvědčit,
abychom věřili, že poprava „biskupa v bílém“ a dalších kněží a věřících
vykonaná vojáky, kteří na ně střílejí kulky a šípy v polorozbořeném městě,
se již vlastně naplnila v nezdařeném pokusu o atentát na Jana Pavla II. ze
strany osamělého střelce na dokonale nedotčeném náměstí sv. Petra
v roce 1981. Naprostý nesmysl.
Dokud Vatikán nakonec nezveřejní chybějící text
třetího tajemství, nadále se ptáme: Kdo je tento „biskup v bílém“? Je
papežem? Antipapežem? „Emeritním papežem“? Proberme tyto otázky přezkoumáním
nejasných slov Lucie, jež použila při popisu této vize:
„V oslnivém
světle, kterým je Bůh, jsme viděli „podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého
procházejí“, bíle oblečeného biskupa
„vytušili jsme, že je to Svatý otec“.
Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu,
na jejímž vrcholku byl velký kříž z hrubých kmenů, jako z korkového dubu s
kůrou; dříve než sem Svatý otec
dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s kolísavým krokem,
zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával;
když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit
skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů.“
(1)
Samozřejmě je způsob Luciina úvodního popisu
„biskupa v bílém“ nezvyklý a vatikánský dokument k němu nenabízí žádný
komentář. Tento způsob vysvětlení by mohl být vykládán tak, že znamená, že děti
viděli jen obraz papeže, který ve skutečnosti nebyl papežem (přesně jako obraz
někoho, kdo se odráží v zrcadle, není vlastní osobou, která „prochází před
zrcadlem“). To může také vysvětlovat, proč Lucie píše: „vytušili jsme, že je to Svatý otec“. Proč by Lucie říkala, že je to
jen jejich „tušení“, kdyby to skutečně byl Svatý otec? Použití „obrazů
v zrcadle“ a „tušení“ opět může být způsobem, jak Lucie popisuje někoho ve
vidění, kdo opravdu nebyl tím, kým se jevil být.
To, že se na tuto osobu odkazuje jako na „biskupa v bílém“ naznačuje,
že je pravým biskupem. Mohl by třeba být vatikánským prelátem, který se zmocnil
papežského trůnu pod falešnými záminkami? To, že je biskup „oblečen v bílém“ naznačuje,
že toto roucho slouží k zamaskování jeho pravé identity a církevní pozice
(biskup nebo kardinál, ale nikoliv pravý papež). Do rezignace papeže Benedikta
XVI. oblékal mezi kardinály a biskupy ve Vatikánu mimo liturgické obřady bílá
roucha pouze papež (nyní samozřejmě obléká bílou sutanu papež František i
emeritní papež Benedikt). Jako takové se tedy zdá nadbytečné popisovat papeže
jako „biskupa oblečeného v bílém“, kdyby byl opravdu papežem, stejně jako
by bylo nadbytečné popisovat zadáka [týmu amerického fotbalu] Green Bay Packers´
jako „muže nosícího číslo 12, oblečeného v zeleném a zlatém“, kdyby to byl
opravdu Aaron Rodgers. Člověk by spíš použil takový popis, aby charakterizoval
falešného podvodníka.
Na další podporu tohoto tvrzení je možné si
Luciina slova vykládat tak, že rozlišuje mezi nejistým dojmem vizionáře ohledně
„biskupa oblečeného v bílém“ jakožto papeže v první části vize a
jistotu identifikace „Svatého otce“ (který je „zabit skupinou vojáků“) v druhé
části vize. Lucie popisuje „biskupa oblečeného v bílém“ pouze jako
„zrcadlový obraz“ vytvářející „zdání“ ohledně jeho identity. Lucie nikdy
neříká, že on je „Svatým otcem“. Na
druhou stranu, když Lucie popisuje průchod Svatého otce polorozbořeným městem,
jeho modlitby za mrtvé a závěrečnou popravu, neužívá dvojznačný jazyk; říká
prostě, že je to Svatý otec. (2)
Možná je to proto, že tato vize je odhalením
antipapeže panujícího během pronásledování pravé Církve. Anna Kateřina
Emmerichová, augustiniánská stigmatička, popisovala ve svých prorockých
viděních falešnou ekumenickou církev – kterou nazývala „falešnou církví
temnoty“ – které bude vládnout antipapež. Sekulární svět bude tohoto antipapeže
uznávat jako legitimního papeže, zatímco pravý papež a Církev budou zahnáni do
podzemí. Tato falešná církev se sjednotí s jinými náboženstvími světa do
jednoho univerzálního zednářského spojení, zatímco pravá Církev vytrpí své
největší pronásledování v dějinách. (3) Podle proroctví Emmerichové nebude
antipapež nepřítelem světa. Spíše bude světem milován, protože obejme nepřátele
Církve, zatímco bude zesměšňovat pravé katolíky a podkopávat katolickou nauku a
mravy. Tím sjednotí svou církev temnoty s falešnými náboženstvími a
ideologiemi světa, čímž vytvoří jednosvětové náboženství zednářského bratrství
(falešný „obraz“ nebo „zdání“ pravého a univerzálního katolického náboženství).
To se stane, zatímco pravý papež bude v exilu, dokud nakonec nebude zajat a
zavražděn, jako ve vidění sv. Pia X.
Je to Benedikt? František? Nebo někdo jiný?
Mohla by mít vize „biskupa v bílém“
spojitost se šokující a neočekávanou rezignací papeže Benedikta XVI. 28. února
2013? Nadále se objevuje mnoho otázek týkajících se korektnosti této rezignace
papeže, který stále byl plně duševně způsobilý a neměl žádné vážné fyzické
onemocnění jiné než normální bolesti stáří. Závažnost těchto otázek se
zintenzívnila ve světle studie publikované Stefanem Violim (profesorem
kanonického práva na Fakultě teologie v Bologni a Luganu), která byla dále
zkoumána váženým italským spisovatelem Vittoriem Messorim, jenž přišel s hypotézou,
že papež Benedikt nezamýšlel rezignovat z papežského úřadu, ale jen
z jeho aktivního vykonávání; a také nové knihy Antonia Socciho Non e´ Francesco: La Chiesa Nella Grande
Tempesta (Není to František: Církev
ve velké bouři), v níž Socci argumentuje, že je rezignace papeže
Benedikta neplatná, což staví na kanonických neregulérnostech během konkláve,
které možná unikly na veřejnost díky Bergogliovi samotnému. Dr. Austen Ivereigh
ve své nové knize nazvané Team Bergoglio
také ukazuje, že již během konkláve v roce 2005 byl aktivní vysoce
organizovaný tým evropských kardinálů (včetně Waltera Kaspera), který oficiálně
konspiroval, aby dosáhnul zvolení Bergoglia v roce 2013, a který přispěl
k Ratzingerovu rozhodnutí rezignovat na pontifikát.
Je rezignace papeže Benedikta platná? Byl nakonec
vypuzen proti své vůli „vlky“, o nichž během svého korunovačního ritu veřejně přiznal,
že se jich bojí? Jestliže Benedikt rezignoval pod nátlakem a nepřípustným
vlivem, platnost jeho rezignace – a následná volba papeže Františka – by byla
skutečně neplatná a navodila by tento scénář „papež/antipapež“. To, že Bůh
udeřil do baziliky sv. Petra bleskem – ne jednou, ale dvakrát – jen pár hodin
poté, co papež ohlásil 11. února 2013 svou rezignaci, jen zvyšuje úzkost a
strach v naší současné situaci. (4)
Je představitelné, i když děsivé, vidět přesto naplnění
vize třetího tajemství v papeži Benediktovi XVI./Josephu Ratzingerovi,
který zůstává naživu ve Vatikánu. Zaprvé, Ratzingerův výběr jména „Benedikt“
jej automaticky spojuje s fatimským poselstvím. Byl to předchůdce
Benedikta XVI., Benedikt XV., kdo se modlil, aby Panna Maria přišla a ukončila
první světovou válku (Naše Paní fatimská se zjevila o osm dní později, 13.
května 1917). Volba jména papeže Benedikta XVI. odhaluje jeho vlastní víru, že
existuje spojitost s fatimskými proroctvími, ne-li jejich vyvrcholení
během jeho života.
Přesněji řečeno, někteří srovnávají Benedikta
XVI. se sv. Piem X. nejen rozumem, ale také jejich podobnostmi – menší vzrůst,
bílé vlasy a první jméno (Joseph). Když měl Pius X. vidění umučeného papeže,
bál se, že je to v onom vidění on sám. Jestliže je biskup ve vidění
skutečně malý, bělovlasý muž jménem Joseph, nemůžeme z proroctví vyloučit
Ratzingera, dokud neumře. Konec konců, je-li jeho rezignace platná, není již
papežem nebo kardinálem, ale biskupem, a přesto, když žije ve Vatikánu, nadále
obléká „bílou“ sutanu a má papežský znak a vystupuje pod titulem „emeritní
papež“ a „Jeho Svatost“. Tyto naprosto bezprecedentní činy obklopující stejně
bezprecedentní rezignaci vysvětlují, jak by Benedikt/Ratzinger mohl být ve
vidění „biskupem v bílém“, který dával vizionářům „tušení“ a dával jim
„obraz“ Svatého otce. Na druhou stranu, jestliže je Benediktova rezignace
neplatná, pak by mohl být ve vidění František „biskupem v bílém“, který
není papežem, ale jen biskupem (konec konců, dokonce i on sám se nazývá
„římským biskupem“). V obou scénářích máme v současnosti ve Vatikánu
dva biskupy v bílém – jen jeden z nich je pravý papež, zatímco ten
druhý jen působí takovým „zdáním“.
Také poznamenáváme, že papeže Benedikta poutala
pozornost ohledně mučednictví během jeho vlády. Jak si Antonio Socci prozíravě
všímá: „Zdá se, že Benedikt věnoval svůj pontifikát mučednictví [jež měl] na dohled.“
(5) I když by se dalo poskytnout mnoho příkladů, všímáme si pouze jeho
komentářů 24. dubna 2005 při korunovační mši na papeže, kdy řekl: „Zatímco pastýř všech lidí, živý Bůh, se sám stal beránkem, postavil se na
stranu beránků, těch, kteří jsou pošlapáváni a zabíjeni. Právě tak se On
zjevuje jako pravý pastýř: ´Já jsem dobrý pastýř ... Dávám svůj život za ovce´...
Modlete se za mne, abych stále víc miloval své stádce ... Modlete se za mne,
abych ze strachu neutíkal před vlky.“ (6)
Vzhledem ke slavnostní příležitosti jeho první
papežské mše to jistě byla velmi zarážející prohlášení a papežova
bezprecedentní rezignace naznačuje, že nakonec podlehl svému strachu. Náš Svatý
otec odhalil, že je obklopen vlky a potřebuje naše modlitby, aby se jim
postavil a porazil je. Možná byly naše modlitby příliš slabé a zřídkavé,
protože papež skutečně opustil pastviny. Písmo svaté odhaluje vnitřní hrozbu
těchto vlků. Ježíš varoval své apoštoly: „Střezte se lživých proroků, kteří
k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.“ (Mt.
7:15). Sv. Pavel také varuje: „po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci,
kteří nebudou šetřit stádo.“, (Skutky 20:29). Písmo svaté odhaluje, že vlci se
jeví dobří, ale pracují ke zničení Církve zevnitř.
Proto i ve světle papežovy rezignace jej jeho prosba o modlitby ze strachu před
vlky při jeho papežské korunovační mši spojuje zvláštním způsobem
s fatimským poselstvím, které, jak sám v roce 2010 řekl, odhaluje
vnitřní útok na Církev ze strany zkaženého kléru. Proto, jak zjevila Naše Paní,
papež „bude mnoho trpět“.
V tomto světle se zdá existovat dokonce
ještě hlubší spojitost mezi Benediktem XVI. a Fatimou. Vlci se pokouší
zavraždit ovce a pastýř musí položit svůj život, aby je ochránil. Protože se
Benedikt bál vlků, jeho vyjádření nám odhaluje, že věřil, že je jeho život
během jeho vlády v nebezpečí. Byl osamělý v Apoštolském paláci a
obklopen muži (zkaženým klérem z fatimského proroctví), kteří jej chtěli
zavraždit (a kteří jej stále mohou chtít zavraždit) za to, že přinesl zdání
pravověrnosti zpět do Církve. (7) Papež Benedikt během své vlády jistě vytrpěl nekrvavé
mučednictví, mnohem více než jeho bezprostřední předchůdci, kteří byli
upřednostňováni jak přáteli, tak nepřáteli Církve. Tím, že papež Benedikt
„uvolnil“ tridentskou mši sv. Pia X. (která jako věc Božího zákona nemohla být
nikdy právem potlačena) se dostal do sporu s církví Druhého vatikánského
koncilu. Tím, že „rehabilitoval“ arcibiskupa Lefebvra, biskupa Castro de Mayera
a čtyři biskupy, které vysvětili – tím, že papež Benedikt sňal nespravedlivé „exkomunikace“
– si vytvořil okamžité nepřátele v římské Kurii. Kdyby se rozhodnul
zasvětit Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, bylo by to možná předzvěstí
krvavého mučednictví z rukou týchž vlků, vzhledem k agresivní
opozici, jíž papež od nich čelil při přijímání těchto rozhodnutí.
Možná strach z popravy z rukou vlků vedl
Benedikta k abdikaci na svůj úřad. Bál se, že je „biskupem v bílém“?
Rezignoval, aby se vyhnul popravě? Nebo je spojen s nějakým jiným
skandálem v Církvi, který by jeho nepřátelé zveřejnili, kdyby zůstal
v úřadě (např. jeho vypořádání se s případem Marciala Maciela)? Je to
důvod proč se nyní naprosto odříznutý od světa uzavřel ve Vatikánu? A překvapil
by nás opravdu Benediktův plán vyhnout se proroctví, o němž věřil, že se
vztahuje na něj, vzhledem k tomu, že koncilní papeži, jak se zdá, věří, že
mohou skrze své vlastní lidské machinace (pohřbení třetího tajemství, zasvěcení
„světa“ a nikoliv Ruska, možná i abdikace na papežský trůn) zabránit tomu, aby
se fatimské tresty uskutečnily? To jsou vskutku znepokojivé otázky a odhalují
přinejmenším papeže, který neměl statečnost a houževnatost následovat svého
Pána jako to učinil sv. Petr.
Nebo možná byl Benediktův strach více
nadpřirozený. To jest, neobával se pozemské smrti, ale věčné smrti. Možná se
bál posledního Božího soudu proto, že selhal v zasvěcení Ruska, který by jej
potkal, kdyby byl zavražděn v úřadě. Konec konců Fatima stále hryzala
svědomí tohoto papeže během jeho pontifikátu více než kteréhokoliv z jeho
předchůdců. To se názorně ukazuje tím, že v roce 2007 poslal arcibiskupa
Hilariona Capucciho do Ruska, aby se setkal s Alexijem II., patriarchou
ruských pravoslavných, aby zjistil, zda by je toto zasvěcení urazilo; tím, že
11. května 2010 zcela obrátil, pokud jde o oficiální postoj Vatikánu k Fatimě
z 26. června 2000 v Poselství
a tím, že dal do spojitosti tajemství se sexuální zkažeností katolické
hierarchie; také jeho kázáním z 13. května 2010, v němž řekl: „Ten,
kdo věří, že je prorocké poslání Fatimy skončeno, klame sám sebe“; a svým
přiznáním z 22. dubna 2011, že budoucí zasvěcení Naší Paní může být nutné.
Jestliže papež Benedikt věděl, že je příliš
slabý, aby přemohl vnitřní opozici vůči zasvěcení Ruska, pak mohl chtít předat
tuto odpovědnost odvážnějšímu nástupci, pro dobro Církve i své vlastní duše.
Možná papež Benedikt věřil, že jej bude Bůh soudit méně přísně, když přenesl
odpovědnost za zasvěcení Ruska na svého nástupce, zvláště, kdyby to zvýšilo
pravděpodobnost zasvěcení. Zatímco jsme si zpočátku mysleli, že papež František
by byl schopen porazit tyto vlky, které papež Benedikt zjevně nemohl porazit,
nyní se bohužel jeví, že František je jedním z těch vlků.
Papež František a zasvěcení Ruska
Bude papež František nakonec tím, kdo zasvětí
Rusko? I když František, jak se zdá, nemá jakoukoliv katolickou vnímavost, tím
méně pak oddanost k Naší Paní a Jejímu strašnému poselství ve Fatimě, „u Boha
není nic nemožného“ (Lk 1:37). Když se římského stigmatika Antonia Ruffiniho
před dvaceti lety ptali, zda Jan Pavel II. zasvětí Rusko, řekl: „Ne, nebude to
Jan Pavel II. Nebude to ani jeho bezprostřední nástupce, ale až ten
následující. Ten bude tím, kdo zasvětí Rusko.“ (8) To, samozřejmě, není papež
Benedikt XVI., ale jeho bezprostřední nástupce. Samozřejmě, je-li Benediktova
rezignace platná, pak jeho bezprostředním nástupcem je papež František. (9)
Je-li však Benediktova rezignace neplatná, pak jeho bezprostřední nástupce
přijde v budoucnosti.
Je-li Ruffiniho proroctví správné a František je
papežem (a za předpokladu, že „biskup v bílém“ a „Svatý otec“
z vidění jsou různé osoby), pak jsou možné tři scénáře: 1) František
zasvětí Rusko a je popraven jako mučedník, nejspíš během války v Římě,
možná třetí světové války (byl by „Svatým otcem“ z vidění, jehož krev se
smísí s „krví mučedníků“), zatímco Benedikt by byl „biskupem v bílém“.
Poznamenáváme, že některá soukromá zjevení o budoucí válce proti Západu (sestra
Aiello; Emmerichová) tvrdí, že zasvěcení se odehraje během pustošivé bleskové
války, asi zahrnující Řím (Luciina vize zjevuje Kříž z „korkového
dubu“ s kůrou; tyto stromy jsou v Římě domácké) a pravděpodobně
vrcholící v nemilosrdné popravě „Svatého otce“, jak bylo vidět ve vizi.
Nebo 2) František zasvětí Rusko a Benedikt, který je „biskupem v bílém“
bude popraven, možná jako trest za svou abdikaci a selhání zasvětit Rusko, což
způsobilo válku. Nebo 3) František zasvětí Rusko a nikdo nebude popraven,
protože zasvěcení zabrání tomu, aby se tyto materiální tresty udály, jak Naše
Paní uvádí v období míru.
Je-li
Ruffiniho proroctví správné a František není pravým papežem, pak Benediktův
bezprostřední nástupce (který zůstává pro budoucnost) zasvětí Rusko.
V takovém případě se možnost toho, že Benedikt a František jsou těmi muži
v proroctví zdá mizivější. Můžeme si však přesto představit jisté scénáře, kde
by to možné bylo. Možná Benedikt zemře přirozeně a František „rezignuje“ nebo
bude kardinály zbaven úřadu jako antipapež a stane se pak „biskupem
v bílém“ ve Vatikánu, zatímco Benediktův legitimní nástupce zasvětí Rusko
(a možná také bude umučen). Nebo možná František zemře přirozeně, zatímco
Benedikt zůstane na živu (a je „biskupem v bílém), jehož nástupce zasvětí
Rusko (a možná bude také umučen). Nebo namísto přirozené smrti je Benedikt nebo
František popraven během války (přeživší bude „biskupem v bílém“), přičemž
Benediktův legitimní nástupce zasvětí Rusko. Na druhou stranu se Ruffini může
mýlit ohledně toho, že druhý nástupce Jana Pavla II. je tím, kdo zasvětí Rusko,
protože mnoho svatých lidí se mýlilo ve svých prognózách ohledně budoucnosti a
my musíme být krajně opatrní u takových soukromých proroctví. Pokud Ruffini nemá
pravdu, „biskupem v bílém“ by stále mohl být Benedikt nebo František,
ne-li budoucí papež.
Tyto otázky
a legitimní spekulace se stávají o to znepokojivějšími, že se blížíme stoletému
výročí fatimských zjevení (2017). Samozřejmě se mohou tyto události vztahovat
k budoucímu papeži a/nebo antipapeži, možná úřadujícímu blíže ke staletému
výročí příkazu zasvětit Rusko (2029), kdy Benedikt a František již budou
pravděpodobně mrtví. Bezprecedentní rezignace jednoho papeže a takřka okamžitá
volba jeho nástupce – jež má za následek dva „biskupy v bílém“ žijící ve
Vatikánu zároveň – mohla také být plánem připraveným
samotným ďáblem, aby oklamal ty, kteří věří, že se proroctví třetího
tajemství odvíjí právě nyní, aby podkopal jejich důvěru ve fatimské poselství,
pokud se tyto události (např. poprava papeže), jak očekávají, brzy neuskuteční.
Konec konců, ďábel je autorem ďábelského zmatení v Církvi a směřuje svůj
útok v první řadě proti papežům a poselství z Fatimy.
Jak tomu je,
ví jen Bůh, a čas je krátký. Připomínáme si varování Našeho Pána v roce
1931 v Rianju ve Španělsku: „Oznam to Mým služebníkům: vzhledem k tomu, že následují
příkladu krále Francie, když odkládají vykonání Mého příkazu, budou jej
následovat v neštěstí... Nevěnovali pozornost
Mému požadavku. Jako král Francie se budou kát a vykonají jej, ale bude pozdě.“
Co to znamená? 17. června 1689 přikázal Ježíš králi Ludvíku XIV., aby zasvětil
Francii Jeho Nejsvětějšímu Srdci. 17. června 1789, přesně po sto letech ode dne
tohoto požadavku, dovolil Bůh zednářům Francouzské revoluce, aby zbavili jeho
nástupce, krále Ludvíka XVI., jeho legislativní moci a nakonec jej zavraždili,
protože nebylo uposlechnuto požadavku na zasvěcení (byl sťat gilotinou).
Stejně jako byl král Francie popraven, protože nezasvětil svou zemi,
bude vládce Církve popraven, jestliže včas nezasvětí Rusko. Stejně jako bylo
králi Francie dáno sto let, aby uposlechl tuto žádost, zdá se, že i papež bude
mít stejných sto let před tím, než „jej bude následovat v neštěstí“. Jak
jsme na to nepřímo poukázali, Naše Paní zjevila nadcházející požadavek
v roce 1917 a formálně o něj žádala v roce 1929. Zda má papež čas do
roku 2017 nebo 2029 (nebo do nějakého jiného roku), aby zasvětil Rusko, ví jen
Bůh sám. Bůh se určitě nezavázal čekat sto let a důsledky nezasvěcení Ruska jsou
pro Církev a svět jistě mnohem závažnější než důsledky pro Francii v 18.
století. Ať již bude načasování jakékoliv, v Rianju Náš Pán vyjevil osud
posledního papeže, který neuposlechne Jeho příkaz: Brutální, veřejná poprava
(jak ukazuje ono vidění), což je Bohem zvolený trest za neposlušnost Jeho
náměstka.
Je „biskup v bílém“ ze třetího fatimského tajemství pravým
papežem? Nebo antipapežem? Je „biskup v bílém“ toutéž osobou jako „Svatý
otec“? Nebo jsou to různé osoby? Jsou-li to různé osoby, je „biskup
v bílém“ vizí „emeritního papeže“, který nadále obléká bílou a žije ve
Vatikánu, čímž vytváří „zdání“ Svatého otce? Nebo je [„biskup v bílém“]
antipapežem vládnoucím „církvi temnoty“, zatímco pravý papež byl zahnán do
podzemí, možná skrze vynucenou rezignaci? Kdo je papežem, který prochází
polorozbořeným městem (Římem?) zničeným jeho nepřáteli (Ruskem?) a nakonec
umučený týmiž nepřáteli? Veřejnost se nikdy nedozví odpovědi na tyto a mnohé
další otázky, dokud a pokud Vatikán nevyjeví chybějící text tajemství – nebo dokud
se, Bůh chraň, podmínečná proroctví neuskuteční kvůli pokračujícímu selhání
Církve zasvětit Rusko. Kéž nás Bůh ušetří toho, co si zasluhujeme, a pohne
papeže, aby konečně zasvětil Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie v jednotě
se všemi biskupy před tím, než bude příliš pozdě. (10)
Poznámky
1) I když autor článku předpokládá, že text třetího
tajemství zveřejněný Vatikánem, je autentický, uznává také možnost, že být
nemusí. Konec konců vzhledem k mnoha a opakovaným podvodům týkajícím se Fatimy
ze strany Vatikánů za ta léta (např. falešné dopisy a padělané rozhovory), by
vydání dalšího podvodného textu odpovídalo jeho modus operandi. Dvojznačnost vize („vytušili jsme“, „biskup
v bílém“) se také odlišuje od jasnosti prvních dvou částí tajemství (vize
pekla, konec první světové války, začátek druhé světové války, vláda „Pia
XI.“). Navíc je velice zvláštní, že by Lucie řekla, že se papež modlil za duše
„mrtvol“ (portugalsky cadáveres). V modlitbách za ty, kteří jsou
v očistci, Církev nikdy nepoužívá výraz „mrtvoly“ nebo „mrtvá těla“
k popisu mrtvých. Je to proto, že takováto terminologie je vyhrazena pro
ty bytosti, jež nemají věčné duše (např. zvířata). Je nevysvětlitelné, proč by
Lucie použila takový cizí výraz, který nemá žádný základ v katolické
tradici.
2) Lucie samozřejmě mohla použít tento jazyk („vytušili
jsme, že je to Svatý otec“) prostě proto, že viděla budoucího papeže, ale
zjevně neznala jeho jméno. To je dalším rozumným vysvětlením jejích slov. Jiné
možnosti jsou však vskutku velice zajímavé a, vzhledem k současné situaci
ve Vatikánu a blížícímu se stoletému výročí Fatimy, působivé.
3) Viz P. Paul
Kramer, Trest
hrozící za nesplnění požadavku Panny Marie, The Fatima Crusader č. 80,
str. 32.
4) Zvláštní spojitost mezi papežem Benediktem
XVI., Fatimou a Ruskem se zvýšila 15. února 2013, kdy nad středním Ruskem
explodoval meteorit, a nad rozsáhlou oblastí pršely ohnivé koule, což způsobilo
značné škody na majetku a zranilo 1200 lidí jen několik dní poté, co papež
ohlásil svou rezignaci. Viz např. http://www.reuters.com/article/2013/02/15/us-russia-meteorite-idUSBRE91E05Z20130215
5) Tamtéž str. 36
6) The
Fourth Secret of Fatima,
str. 35-36. Papež Benedikt opakoval téma mučednictví na své první konzistoři
jako papež (24. března 2006) a na jedné ze svých středečních audiencí
v Castel Gandolfo (10. srpna 2011).
7) Jestliže byl papež Jan Pavel I. zavražděn členy
své vlastní Kurie (a důkazy tento závěr podporují), byl si papež Benedikt
zajisté vědom tohoto precedentu a smrtelného nebezpečí, jemuž čelil ze strany
„vlků“.
8) P. Paul Kramer, Třetí
světová válka a horší věci?, The
Fatima Crusader, č. 82, jaro 2006, str. 11
9) Papež Pius XII. dal svolení k vysvěcení
kaple na místě, kde Ruffini obdržel stigmata na Via Appia (Otec Tomaselli, který
konal zázraky, také napsal knihu o Ruffinim).
10) Pro více informací se, prosím, podívejte do mé
knihy, jejímž spoluautorem je Robert Sungenis, nazvanou The Consecration of Russia – How Seven Popes Failed to Heed Heaven´s
Catechism on Fatima (120 stran), dostupné na www.johnsalza.com.
Zdroj: John
Salza Apologetics
Překlad: D. Grof