▼

sobota 14. března 2015

Komentář Eleison CD – Návrat chaosu (2015)


Komentář Eleison CD – Návrat chaosu (2015)
(400)
14. března 2015
NÁVRAT CHAOSU
V těchto „Komentářích“ byl již citován fascinující odstavec z knihy Iota Unum napsané italským laikem Romanem Ameriem, kterého velmi obdivoval arcibiskup Lefebvre. V této knize Amerio mistrovským způsobem rozebírá všechny věroučné omyly Druhého vatikánského koncilu. V oddíle č. 319 píše: (1) Jestliže současná krize tíhne ke zničení povahy Církve a jestliže je (2) tento sklon v Církvi vnitřní, spíše než že by byl výsledkem vnějšího útoku, jako tomu bylo při jiných příležitostech, pak (3) jsme směřováni k beztvaré temnotě, která učiní analýzu a prognózu nemožnými a (4) vůči níž nebude žádná alternativa, nežli zachovat mlčení. (Anglické vydání, str. 713; francouzské vydání, str. 579.)
To je silná káva, když o tom člověk přemýšlí. Amerio říká, že jsme na pokraji chaosu, protože samozřejmě (1) současná krize směřuje ke zničení povahy Církve a (2) je v Církvi vnitřní, když sám papež činí prohlášení jako: „Neexistuje žádný katolický Bůh.“ a „Homosexuálové potřebují být doceněni.“, prohlášení, jejichž úmyslná dvojznačnost otevírá dveře dokořán ke zničení všech katolických dogmat a mravů. Proč by se však (3) katolická analýza a prognóza měly stát nemožnými a (4) jak to, že nebude již co říct? Jak může Amerio vyvozovat tak temný závěr?
Protože Náš Pán říká: „Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nechodí ve tmě, nýbrž bude míti světlo života.“ (Jn. VIII, 12), což důrazně říká, že velký objem světové populace, který jej nyní nenásleduje, je již v temnotě. Také často říká těm, kteří jej následují: „Vy jste světlo světa.“ (Mt V, 14), což důrazně říká, že když je přesvědčených katolíků každým dnem méně, pak temnota v Církvi a ve světě se každým dnem stává temnější. Dobře, může někdo říct, temnota je ale jen metaforou. Proč by se katolická analýza a předpověď staly nemožnými?
(3) Protože čím dál více lidí je dnes neschopných myslet. Protože od té doby, co Náš Pán svým Vtělením přinesl nadpřirozenou milost k záchraně zraněné a bojující přirozenosti, nebyla již tato přirozenost schopná stát vzpřímeně bez této milosti. Obrátí-li se tedy lidé zády k Ježíši Kristu a Bohu, podvracejí svou vlastní přirozenost a zříkají se toho zdravého rozumu, jímž byli přirozeně obdařeni, aby mysleli – v souladu s realitou, pokud jde o obsah jejich myšlení, a v souladu s logikou, pokud jde o proces [myšlení]. Chtějí se osvobodit od reality a logiky, aby se vzepřeli Bohu tím, že přetvoří svět v souladu se svými představami.
Z toho plyne, že pokud Ježíš Kristus přišel k záchraně lidstva a lidské přirozenosti skrze ustanovení své katolické Církve, a pokud se na Druhém vatikánském koncilu pohané nakonec zřekli této Církve, pak proces rozervání člověka a jeho přirozenosti a jeho myšlení na kusy udělal na koncilu tak ohromný krok vpřed, že je v podstatě nevratný. Zde se nachází to, jak může Amerio v Druhém vatikánském koncilu implicitně vidět „beztvarou temnotu“, jejíž bojovný názorový chaos pyšně se dnes natřásající na internetu může sloužit jako příklad a předzvěst.
Proč (4) však nekřičet v temnotách? Proč by neměla existovat „žádná alternativa nežli mlčet“? Protože v chaotickém hluku pravda prostě nemůže být slyšet s výjimkou několika duší – mohl by někdo dodat – které Bůh předurčil, aby ji slyšely. Tyto duše jsou Bohem, nikoliv lidmi, vyvolené a mohu pocházet z nejpřekvapivějšího původu. Nemají rády „beztvarou temnotu“ a Náš Pán je vede k Otci (Jn. XIV, 6). Ony jsou budoucností Církve a nadějí světa.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof