Exkomunikace
jsou neplatné (2009)
Otevřený dopis
generálnímu představenému Bratrstva sv. Pia X. biskupu Bernardu Fellaymu
P. Basilio Méramo
26. ledna 2009
Poznámka překladatele: Tento dopis zaslal v lednu 2009 kněz
FSSPX P. Basilio Méramo svému generálnímu představenému biskupu Bernardu
Fellaymu. V dopise tento vysoce respektovaný kněz známý svou teologickou
erudicí odsoudil skutečnost, že generální představený požádal papeže Benedikta
XVI. o snětí „exkomunikací“ z biskupů FSSPX a vysvětlil, proč tento krok
nelze akceptovat. Dopis je zajímavý především tím, že nás vede ke kořenům
pozdější krize uvnitř FSSPX a poukazuje na změnu vnímání vlastní pozice FSSPX
ze strany jeho vedení oproti tomu, jak FSSPX vnímal a koncipoval arcibiskup
Lefebvre. P. Méramo byl za kritiku vedení a jeho politiky sbližování
s neomodernistickým Římem vyloučen z FSSPX již v roce 2009. Tento
dopis je dalším střípkem v mozaice, která ukazuje, že dnešní FSSPX již
objektivně vzato není tím FSSPX, které zakládal arcibiskup Lefebvre, i když to
pro mnohé „hledající“ duše může být bolestné zjištění.
***
Priorát
blahoslaveného Raphaela Guizara y Valencia
Calle
Sur 11 n. 1114
C.P.
94390
Orizaba
– Veracruz – Mexico
Vážený monsignore,
vzhledem
k událostem, které se týkají celého našeho Bratrstva (FSSPX), jak členů,
tak věřících, cítím, že mám s velkým zármutkem a bolestí povinnost
adresovat Vám tento veřejný dopis. Nemohu mlčet tváří v tvář snětí výnosu
o exkomunikacích ze strany odpadlického Říma – jak jej při více příležitostech
nazval Msgr. Lefebvre – o něž bylo požádáno prostřednictvím růžencového
křížového tažení předaného za tímto účelem Římu. To, ať chceme či nechceme,
znamená přinejmenším nepřímo uznat, že jsme byli exkomunikováni, bez ohledu na
dětinské výmluvy, které mají prokázat opak.
Uznal jste to ve svém
kázání ve Flavigny (2. února 2006), když jste řekl: „Požádali jsme o snětí
výnosu o exkomunikaci, jeho anulování; říct však anulovat, znamená již říct, že něco uznáváme.“
Jakožto stálý člen
Bratrstva osobně a ve svědomí cítím povinnost projevit svůj naprostý nesouhlas
s tímto aktem. Hovořím jasně a veřejně před Bohem a katolickou Církví,
jedinou Archou Spásy, výlučnou a jedinou Nevěstou Kristovou. Ona není, jak si
to panující ekumenismus přeje, jen dalším náboženstvím v panteonu, kde přebývají
všechna falešná náboženství, každé se svým vlastním oltářem a právy, žijící
spolu v poklidném a ohavném soužití podobném panování Antikrista.
Kytice květů (jednoho
milionu růženců) předaná modernistickému a odpadlickému Římu – velké nevěstce
jedoucí na šarlatové šelmě, tj. prostituovanému, zkaženému a cizoložnému
náboženství, jak to říkával P. Castellani – byla přehnaně laskavým aktem,
skrytým ústupkem.
Byla to tato [apostaze],
která ohromila ryzího a čistého apoštola sv. Jana Evangelistu, nejmilovanějšího,
protože byla gordickým uzlem tajemství hanebnosti uvnitř Svatého paláce a
ohavného zpustošení v Chrámu: zfalšované náboženství obcující
s mocnostmi světa a smilnící s králi země.
Žádat
o snětí exkomunikací znamená nepřímo uznat jejich platnost
Sejmout či anulovat
výnos o exkomunikaci není totéž jako deklarovat jeho neplatnost a nulitu od
počátku. Navíc, jestliže člověk může anulovat a následně vyhlásit anulaci
výnosu, který byl doposud platný a legitimní, slouží to pouze k vyjádření
a schválení toho, že byl doposud platný a legitimní. A teprve od nynějška
taková exkomunikace ustává.
Krátce řečeno, zatímco
člověk může anulovat a považovat za anulovaný spravedlivý zákon, který ztratil
důvod pro svou existenci, k témuž nedochází u nespravedlivého zákona,
jakým je postih exkomunikace Tradice [tj. biskupů FSSPX], protože je neplatný a
neúčinný vzhledem k nedostatku své legitimity, správnosti, spravedlnosti a
korektnosti. Nespravedlivý zákon je per
se neplatný a neúčinný; nikdy nebyl zákonem. Anulován může být pouze
platný, legitimní a spravedlivý zákon. Tyto dvě věci se mohu zdát podobné, ale
jsou to dvě odlišné věci.
Požadovat snětí výnosu
o exkomunikaci není totéž, jako žádat či dožadovat se uznání jeho naprosté
nulity a úplné neplatnosti. To jsou různé věci, i když podobné. Neuznat to,
znamená odhalit nedostatek pochopení. Kdokoliv, kdo nepřijímá toto rozlišení je
buď naivní hlupák, nebo zlovolný člověk. Nikdo nemůže zaměňovat neplatnost se
zrušením výnosu.
Je jasné, že pro
modernistický Řím tento akt znamená prominutí trestu – odsudku exkomunikace –
protože nápravné tresty, což je případ těchto trestů, jsou snímány tak, jak je to
pro prominutí trestu nastaveno v kanonickém právu. Proto je zcela jasné,
že ten, kdo přijímá toto snětí trestu, činí tak proto, že se z hlediska
práva považuje za provinilého. A je logické, že odsouzený by se měl radovat,
protože prominutím postihu je omilostněn.
Když nějaký biskup,
[duchovní] syn Msgr. Lefebvra, o toto žádá, zapírá svého otce
v episkopátu, protože uznává, že tento akt [exkomunikace] byl patřičným
trestem. Z hlediska práva neexistuje žádná jiná alternativa. Ano je ano a
ne je ne. A jak říká rčení: Kdo příliš dokazuje, nic nedokazuje.
Arcibiskup
Lefebvre a biskup Mayer jsou nadále exkomunikováni
Když to člověk dobře
zanalyzuje, exkomunikace, které padly na dva světící biskupy – arcibiskupa
Lefebvra a biskupa Castro Mayera – nebyly sňaty. Jediná exkomunikace, která
byla sňata, byla exkomunikace, do níž upadli svěcení biskupové – biskupové
Tissier de Mallerais, Williamson, Fellay a de Galarreta. Je úplně jasné, že
exkomunikace byla sňata pouze z těch, kteří o to požádali, aby ukázali
synovskou dobrou vůli s cílem pohnout otcovské city Benedikta XVI. Nedošlo
k naprosto žádnému zrušení [exkomunikací], což prokázalo prostou otcovskou
shovívavost ze strany Říma vůči čtyřem biskupům, kteří synovsky požádali
velkodušného Benedikta XVI. o snětí exkomunikace.
Arcibiskup Lefebvre a
biskup Castro Mayer jsou nadále zcela exkomunikovaní, dokud nevstanou
z hrobu a také synovsky nepožádají – jako projev dobré vůle – o snětí
svých exkomunikací, které Řím zjevně považuje za spravedlivé a legitimní. To je
křišťálově jasné.
Řím
zneškodňuje odpor FSSPX
Všechny důvody, které
se ve skutečnosti pro tento akt uvádějí, nemají žádnou váhu a jsou nadbytečné.
Základní otázkou je Víra. Protestantizovanému a modernistickému Římu se
podařilo zneškodnit odpor soustředěný v Bratrstvu a v Msgr. Lefebvrovi osmnáct
let po jeho smrti. Nyní proces odevzdávání se [FSSPX], který se veřejně začal
projevovat v jubilejním roce 2000, dosahuje svého cíle.
Já s tím
nesouhlasím a vždy budu nesouhlasit. Nemohu se intelektuálně a nábožensky
prostituovat vůči moci zla, která vstoupila do Církve a chce vše zkazit a
převrátit. Znamená to být duchovně a nábožensky sodomizován. Je to postoj
farizeů – zvláštní zkažení náboženství – který dnes vládne se vší prestiží,
která pochází z moci, jež je ke škodě Pravdě. Nezapomeňme, že největším
vítězstvím protikřesťanské světové revoluce je přetvořit lidi na „prostituty
intelektu“.
Bomba se nedá
zneškodnit úderem kladiva či sekery, ale vyžaduje jemné zacházení, aby se
vyřadil její vnitřní mechanismus. To se nyní děje s Bratrstvem sv. Pia X.,
aby bylo neutralizováno ve svém boji a hrdinném odporu vůči omylům
modernistického a odpadlického Říma, jak jej ve své době nazval Msgr. Lefebvre.
Pod falešnou maskou a falešnou otcovskou vlídností byl odpor a boj proti
ekumenické nové Církvi – která obcuje se světovým globalismem porobeným říši
vládce tohoto světa, Satana a jeho stoupenců – zneškodněn.
Je nevysvětlitelné, že
druzí tři biskupové nic neřekli, a dali tak tichý souhlas. Protože ten, kdo
mlčí, schvaluje, a kdo schvaluje, přijímá omyl, podvod a lež obsaženou
v tom všem.
Naše
povinnost zůstat věrní katolické Víře
Doba je těžká. Co víc,
doba je apokalyptická, kdy každý z věřících musí být Kristovým vojákem,
aby hrdinně a odvážně bránil svou Víru, jako to činili mučedníci rané Církve
bez jakékoliv lidské pomoci, když čelili svému mučení spolu s Bohem.
Naší jedinou povinností
je zůstat pevní ve Víře, věrní Kristu a Jeho boží římské, katolické a
apoštolské Církvi, která je dnes zatemněna (De
Labore Solis, jak o předešlém pontifikátu mluví sv. Malachiáš). Jako vrcholu
zla jsme, biblickým jazykem řečeno, svědky ohavnosti zpustošení ustaveném na
Svatém místě, zničení všeho, co je posvátné, a vpadnutí do Chrámu, který je pod
železnou nadvládou Synagogy Satanovy (De
Gloria Olivae se vztahuje k tomuto pontifikátu). A tak se naplňuje
proroctví Naší Paní z La Salette: „Řím ztratí Víru a stane se sídlem
Antikrista“. Dnes je to skutečností, ale uznat to vyžaduje statečnost a pevnou,
erudovanou víru, která je v dnešním světě naplněném temnotou a apostazí
vzácná.
Nejsme odrazeni,
protože s jistotou víme, že „brány pekelné ji nepřemohou“, to znamená: „Zahájí
proti tobě válku, ale nezvítězí.“, jak vysvětluje sv. Tomáš ve svém komentáři
k Vyznání víry. Skrze Víru také ví, že se zachová jedna pravá Církev,
panenská nevěsta Kristova, i když bude redukována na malé stádce (pusillus grex, Lk 12:32) rozptýlené po
světě. Jak říká sv. Augustin a potvrzuje Tridentský koncil (čl. 9): „Je to
věřící lid rozptýlený po světě“, očekávající své vykoupení udržované posvátnou
nadějí – o níž hovoří sv. Petr (2 Pet 3:12) a sv. Pavel (Tit 2:13) – který uzří
návrat Krista Krále ve své slávě a majestátu.
Musíme být „pevní ve
Víře“, jak nás nabádá sv. Petr, protože jak říká sv. Pavel: „Všecko pak, co
není z přesvědčení, je hřích.“ (Řím 14:23) a „spravedliví budou žít
z Víry“ (Žid 10:38) a „z milosti skrze víru jsme spaseni“ (Efes 2:8). To musíme činit, zůstat statečnými a pevnými vojáky utvrzenými
ve Víře křtem, aby se na nás naplnila slova sv. Pavla: „Byli podrobeni zkoušce
pro svědectví Víry a byli shledáni věrnými Našemu Pánu Ježíši Kristu.“
Falešné
záminky ke splynutí: napravit krizi a dát práva Tradici
Je nepochopitelné, že
by měl někdo říkat, že Bratrstvo (FSSPX) chce pomoct papeži napravit krizi,
protože modernističtí papeži jsou prvními, kteří jsou zodpovědní za tuto
bezprecedentní krizi, nevídanou v dějinách, a mají za ní vinu.
A co je ze všeho
nejhorší, Joseph Ratzinger po celý svůj život – buď jako teologický expert na
Druhém vatikánském koncilu, nebo jako prefekt Kongregace pro nauku Víry během
hanebného pontifikátu Jana Pavla II. – vědomě zastával tytéž omyly [které tuto
krizi zapříčinily], na místo, aby je odsoudil.
Vážná nemoc se nemůže
vyléčit polovičatými opatřeními. Mluvit o krizi a nepoukázat na její příčinu –
krizi ve Víře – nikam nevede. Poukázat na krizi v povoláních, náboženské
praxi, katechismu, četnosti svátostí, znamená jen poukázat na následky. Jestliže
člověk nepředloží jejich příčinu, obrací příčinu a následky.
Je také mylné hovořit o
právech Tradice, jako by existovala nějaká jiná práva. Budeme-li hovořit o
právech, pak musíme říct, že pouze Církev, její Tradice a její Pravda mají
výlučná práva. Práva člověka, svoboda svědomí a náboženská svoboda – která
zahrnuje svobodu pro buddhisty, animisty, muslimy, židy, protestanty atd. –
vytváří liberální a modernistickou koncepci práv. Jsou to falešná práva člověka
ve shodě s protikřesťanskou revolucí.
Slova
Msgr. Lefebvra tento postoj potvrzují
Nezapomeňme, že když
Msgr. Lefebvre hovořil o neplatné, nulitní a farizejské exkomunikaci, řekl:
-
„Všichni modernisti byli exkomunikováni
sv. Piem X. Ti, kteří jsou naplněni modernistickými principy, jsou těmi, kteří
exkomunikovali nás, zatímco byli těmi, kteří byli exkomunikováni sv. Piem X.
Proč nás exkomunikují? Je to proto, že chceme zůstat katoličtí, protože je
nechceme následovat v tomto duchu ničení Církve. ‘Protože nechcete jít s námi, exkomunikujeme vás.‘Velmi dobře,
děkujeme vám. Dáváme přednost tomu, že budeme exkomunikovaní. Nechceme se
podílet na tomto příšerném díle v Církvi, které se děje v posledních
20 letech.“ (Kázání při mši 10. července 1988 – srovnej Fideliter č. 65, 1988)
-
Nikdy jsme nechtěli patřit do tohoto
systému, který se nazývá koncilní Církví. ... Nemáme žádné místo
v panteonu náboženství. Naše exkomunikace výnosem Vaší Eminence je toho
pouze nezvratným důkazem. Nežádáme o nic, kromě toho, abychom byli prohlášeni
za exkomunikované [tj. vyloučené] z tohoto pokročilého ducha, který
inspiroval Církev posledních 25 let; abychom byli vyloučeni z nevěrného a
bezbožného společenství. (Dopis kardinálu Gantinovi, 6. července, 1988 –
srovnej Fideliter č. 64, 1988)
-
V Econu Msgr. Lefebvre řekl
novináři, který se jej ptal na exkomunikace: „Je-li někdo exkomunikován, nejsem
to já, ale ti, kteří mě exkomunikovali.“
Se všemi těmito texty
Msgr. Lefebvra se, jak se zdá, zacházelo stejně jako s přípravnými
schématy Druhého vatikánského koncilu, která skončila v koši, aby se vše
mohlo udělat jinak.
Mimo to, když Msgr.
Lefebvre mluvil o Msgr. Castro Mayerovi a o sobě, potvrdil: „Ti, kteří považují
za povinnost umenšovat a dokonce i odepírat tato bohatství [Tradice], nemohou
udělat nic jiného, než odsoudit tyto dva biskupy. Tím, že tak činí, utvrzují se
ve svém schizmatu od Našeho Pána a Jeho Království, kvůli svému laicismu a
odpadlickému ekumenismu.“ (Itinéraire
Spirituel, str. 9) A dále to potvrdil: „Tato apostaze přetváří členy
[Církve] na cizoložníky a schizmatiky stavějící se do protikladu k celé
Tradici a oddělující se od Církve minulosti. (Itinéraire Spirituel, str. 70)
Druhý
vatikánský koncil je naplněn omyly a herezemi
Nakonec je nutné
zdůraznit, že pokud jde o Druhý vatikánský koncil, existuje více „výhrad“,
které jste obhajovali. Protože tento netypický koncil, který prohlašuje, že
není neomylný, je rozporný jako kulatý čtverec, a z tohoto důvodu je
těhotný omylem a herezemi (časovanými bombami) do takové míry, že jej Msgr.
Lefebvre považoval za odpadlický koncil pro jeho ekumenismus (text výše) a také
za schizmatický. Ve skutečnosti řekl: „Koncil představuje – v očích
římských autorit a stejně tak v našich očích – novou Církev, nazývanou
koncilní Církví.“
Když analyzujeme texty
tohoto koncilu a jeho detaily v kritice – ať vnitřní či vnější – věříme,
že můžeme prohlásit, že je to schizmatický koncil, protože popřel Tradici
Církve a rozešel se se svou minulostí. Strom je posuzován podle svého ovoce.
„Všichni ti, kteří spolupracují
na zavádění této proměny, přijímají a lnou k nové koncilní Církvi, jak
byla označena Jeho Excelencí Msgr. Benellim v dopise, který mi adresoval
jménem Svatého Otce 25. července. Oni upadají do schizmatu ... Jak bychom,
pohnuti servilní a slepou poslušností, mohli hrát do rukou těmto schizmatikům,
kteří nás žádají, abychom spolupracovali na jejich úloze zničení Církve?“ (Un
Éveque Parle, str. 97-99)
S ohledem na to
vše můžeme jen říci: non possumus.
In Christo et Maria
Virgine
Basilio Méramo, stálý
člen FSSPX a prior v Orizaba
pondělí 26. ledna 2009
Zdroj:
Tradition In Action
Překlad:
D. Grof
