„Legitimně“ promulgovaný nový mešní obřad (2013)

„Legitimně“ promulgovaný nový mešní obřad (2013)

7. května 2013

Protokol z května 1988 podepsaný arcibiskupem Lefebvrem [a druhý den odvolaný – pozn. překl.]:

„Prohlašujeme rovněž, že uznáváme platnost mešní oběti a svátostí slavených s úmyslem činit, co Církev činí, dle obřadů předepsaných vzorovými vydáními Římského misálu a svátostných rituálů promulgovaných papeži Pavlem VI. a Janem Pavlem II.“

Věroučná deklarace biskupa Fellayho z dubna 2012:

„Prohlašujeme, že uznáváme platnost mešní oběti a svátostí slavených s úmyslem činit, co Církev činí, dle obřadů předepsaných vzorovými vydáními Římského misálu a svátostných rituálů legitimně promulgovaných papeži Pavlem VI. a Janem Pavlem II.“

„Legitimně“ je jediné slovo, které odlišuje větu z Protokolu formulovaného Římem v roce 1988, pokud jde o nový mešní obřad (tj. Novus Ordo Missae), od příslušné věty ve Věroučné deklaraci formulované biskupem Fellayem v roce 2012. Na první pohled se může zdát, že o mnoho nejde, podrobnější analýza nám však ukáže, že přidání tohoto jednoho slova představuje nebetyčný rozdíl.

Arcibiskup Lefebvre připouštěl, že nový mešní obřad, když jej slaví kněz s intencí činit, co Církev činí, přičemž se striktně drží jeho rubrik, je platný. Jinak řečeno, hostie a víno se při konsekračních slovech skutečně stanou Tělem, Krví, Duší a Božstvím Našeho Pána. Na druhou stranu však arcibiskup Lefebvre odmítal myšlenku, že je Novus Ordo mše legitimní. Po arcibiskupově smrti v roce 1991 žilo v jeho Bratrstvu sv. Pia X. (FSSPX) přijímání platnosti a odmítání legitimity nového mešního obřadu dál. Byla to jedna z věcí, která jasně odlišovala FSSPX od pseudotradičních společenství jako je Bratrstvo sv. Petra.

Než však budeme pokračovat, je důležité pochopit, co je myšleno termínem „legitimní“. Nejde nám tu až tak moc o termín „legitimní“ ve významu, že nový mešní obřad byl promulgován dle všech nezbytných kanonických postupů a formulí. To je velmi legalistický význam onoho termínu a nejde o význam, který ležel v samé podstatě neshody mezi FSSPX a Římem ohledně nového mešního obřadu. Navíc se lze bezpečně domnívat, že odborníci v kanonickém právu se jednomyslně shodují, že nový mešní obřad byl papežem Pavlem VI. přinejmenším povolen v jeho Apoštolské konstituci „Missale Romanum“, která byla promulgována v roce 1969. Na místo toho je termín „legitimní“ v tomto článku chápán ve významu „mravně platný“. Během kázání dne 26. srpna 1976 arcibiskup Lefebvre nazval nový mešní obřad „zparchantělým“ obřadem [myšleno striktně ve významu „nevyvedený, křížený, zvrhlý“ – pozn. překl.], čímž dal najevo, že to není mravně platný obřad Svaté matky Církve. V tomto smyslu se FSSPX a Řím, pokud jde o nový mešní obřad, zásadně neshodovali. Řím to dobře chápal, když Instrukce z dubna 2012 nazvaná „Universae Ecclessiae“ k aplikaci „Summora Pontifica“ papeže Benedikta XVI. v článku 19 prohlašovala, že:

„Věřící, kteří žádají o slavení ve forma extraordinaria, nesmí v žádném případě podporovat sdružení ani náležet ke sdružením, která popírají platnost či legitimitu mše svaté a svátostí ve forma ordinaria, nebo jsou proti římskému papeži jako nejvyššímu pastýři všeobecné církve nějakým způsobem nepřátelské.“

To byla jasná urážka věřících, kteří se účastnili mší kněží FSSPX. Nový obřad měl být přijat jako platný i legitimní.

V druhé polovině roku 2011 a první polovině roku 2012 se Řím a vedení FSSPX pokoušeli dát dohromady věroučnou preambuli nebo deklaraci, na níž by se obě strany mohly shodnout. Postoj FSSPX k legitimitě nového mešního obřadu nemohl být pochopitelně přehlédnut, protože to byl klíčový bod při takřka dva roky trvajících věroučných rozhovorech mezi Římem a FSSPX. Jak se tedy k tomuto bodu postavil biskup Fellay, který si dychtivě přál kanonickou regularizaci FSSPX? Odpověď je dána v jeho Věroučné deklaraci z 15. dubna 2012, která je citována výše. Zdá se, že přidáním slova „legitimně“ před slovo „promulgovaných“ biskup Fellay nalezl způsob, jak uspokojit Řím a zároveň si tím u svých kněží a věřících vytvořil manévrovací prostor. Řím bude mít dojem, že FSSPX přijímá nový mešní obřad jako legitimní (tj. mravně platný); u kněží a věřících se [biskup Fellay] může obhajovat prohlašováním, že nikdy explicitně neřekl, že nový mešní obřad je legitimní (opět mravně platný). Člověk by se musel více „začíst“, aby jej obvinil z přijetí nového mešního obřadu jako legitimního. Skutečně se tedy „začtěme“, abychom viděli, že formulace biskupa Fellayho je ve skutečnosti dost nebezpečná.

Sv. Tomáš Akvinský nás ve své Summě teologické (II. část, 1.díl, otázka 90) učí, že zákon je:

„..zařízení rozumu k obecnému dobru, prohlášené od toho, jenž pečuje o obec.“

Zde jsou čtyři základní prvky v této definici:
1 Zařízení rozumu
2 k obecnému dobru,
3 prohlášené
4 od toho, jenž pečuje o obec.

Dva z těchto prvků nás pro účely tohoto článku zajímají nejvíc. První je, že zákon směřuje k obecnému dobru. Bratrstvo sv. Pia X. zveřejnilo v roce 2001 formální studii nazvanou „Problém liturgické reformy“, která v úvodu obsahovala dopis biskupa Fellayho papeži Janu Pavlu II. V kapitole nadepsané „Kanonický status tridentské mše“ bod 5 prohlašuje, že „misál Pavla VI. nemá povahu pravého zákona“ a dále konstatuje následující:

„I kdyby kanonické formulace rušící nebo anulující misál upravený sv. Piem V. byly dokonale uznány; i kdyby bylo možné zrušit prastarý liturgický obyčej, chráněný také zvláštním, trvalým indultem, stále by to nezakládalo obligatorní povahu misálu papeže Pavla VI. ´Pro nařízení prohlášené zákonodárcem za skutečný zákon, závazný pro dotčenou obec, je z povahy věcí nutné, že sám o sobě a ve vztahu ke svému předmětu, je správný a spravedlivý, lze jej dodržovat a je skutečně užitečný pro obecné dobro. Tyto vlastnosti zakládají skutečný důvod pro existenci zákonů.´ Misál Pavla VI. však díky svým závažným teologickým vadám přímo přispívá ke zmenšování víry, zbožnosti a náboženské praxe, jak denně ukazuje zkušenost. Z tohoto důvodu není ani správný, ani spravedlivý, ani užitečný pro obecné dobro. Nemá proto povahu skutečného zákona a nemůže být závazný.“

Vidíme zde, že FSSPX tvrdí, že závažné vady v novém mešním obřadu jej činí nepoužitelným pro obecné dobro a tím jej činí nelegitimním (mravně neplatným). Nemůže tudíž vytvářet podstatu pravého zákona.

Druhým prvkem této definice, který nás nanejvýš zajímá, je, že zákon musí být prohlášen, tj. zveřejněn nebo ohlášen, aby si subjekty tohoto zákona [tj. ti, co mu podléhají – pozn. překl.] byly vědomy jeho existence a v důsledku toho jej mohly dodržovat. Takové prohlášení je konečným krokem nutným při ustavení zákona. Sv. Tomáš Akvinský v téže otázce č. 90 zmíněné výše říká, že „prohlášení je nutné k tomu, aby zákon měl svou moc.“

Když výše řečené aplikujeme na případ nového mešního obřadu, papež Pavel VI. nám prohlásil nový obřad skrze Apoštolskou konstituci „Missale Romanum“ v roce 1969. Přinejmenším tato Apoštolská konstituce dovolila kněžím užívat nový obřad. O několik let později arcibiskup Lefebvre tento nový obřad odsoudil jako „zparchantělý“ obřad a tím jej prohlásil za nelegitimní (tj. mravně neplatný). V roce 1988 podepsal arcibiskup protokol, který prostě říkal, že nový obřad byl prohlášen (tj. zveřejněn a ohlášen). V roce 2001 FSSPX v arcibiskupových stopách vytvořilo formální studii, v níž byl nový obřad prohlášen za nelegitimní kvůli tomu, že nesměřuje k obecnému dobru. V roce 2012 biskup Fellay oživuje prohlášení z Protokolu z roku 1988 týkající se nového obřadu, přidává však slovo „legitimně“ před slovo „promulgovaný“. Musíme si tedy položit otázku: „Jak může být nový mešní obřad, který byl dříve odsouzen jako nelegitimní, později prohlášen za legitimně promulgovaný (tj. skrze Apoštolskou konstituci „Missale Romanum“)?“ Jelikož promulgace je posledním krokem nutným k tomu, aby zákon měl svou moc, a jestliže byl tento zákon legitimně promulgován, znamenalo by to, že obsah zákona je také legitimní. Jinak řečeno, zákon je skutečně zařízením rozumu k obecnému dobru, prohlášeným zákonnou autoritou. V důsledku toho je jeho promulgace legitimní. Abychom tento bod vyjasnili: člověk nemůže říci, že dítě narozené z cizoložného svazku bylo „legitimně“ počato. Obdobně člověk nemůže říci, že mešní obřad narozený ze svazku duchovních a moderního světa byl „legitimně“ promulgován. Doufám, že čtenář je schopen sledovat směr úvahy.

Závěrem: To, co jsme vyvodili z prohlášení biskupa Fellayho, týkajícího se nového mešního obřadu, je to, že je legitimní. Zda biskup Fellay skutečně věří, že je legitimní, je však otevřenou otázkou. Nicméně, dokonce i jen jeho pohrávání si s touto myšlenkou je pro tradiční katolíky nepřijatelné a pohoršlivé. Proto bych ze strany Jeho Excelence nanejvýš uvítal veřejné zřeknutí se tohoto neblaze proslulého prohlášení. A pokud Jeho Excelence věří, že jsem ho nějak špatně pochopil, nanejvýš bych uvítal jakékoliv vyjasnění.

Zdroj: The Catholic Resistance in Canada

Překlad: D. Grof