Francouzský kněz promlouvá (2012)
P. Michel Koller, FSSPX
10. 6. 2012
Moji drazí věřící,
namísto kázání bych se dnes s vámi rád podělil o své myšlenky ohledně naší situace, abych vám pomohl při vašich vlastních úvahách, kterými se budu muset zabývat i já.
Jak většina z vás ví, budou tento týden v Římě podepsány dokumenty uznávající Kněžské bratrstvo sv. Pia X., které mu dají personální prelaturu, to znamená, že Bratrstvo bude přímo podřízeno papeži. [K tomu prozatím nedošlo, nicméně článek je z tohoto pohledu pro budoucnost zajímavý. – pozn. překl.] Jsem-li postaven před tento závažný krok, naučil jsem se v den svého křtu, v den svého biřmování a zvláště v den svého kněžského svěcení, že jsem přijal povinnosti, které musím splnit, stejně jako jste je přijali vy.
První povinností bylo vzdělávat se ve víře. Druhá povinnost: prokazovat svou víru, praktikovat ji. Třetí povinností je bránit svou víru před omylem. Dnes je má víra v nebezpečí. Protože, moji drazí věřící, i když dnes nechci procházet celou historii všeho, co nás přivedlo k podpisu dohody, dovolte mi alespoň citovat určité texty a krátce je okomentovat, abyste si uvědomili, co je při takové dohodě v sázce. Pak bude každý po úvahách a rozjímání schopen uvědomit si důsledky a podle toho se zachovat.
První vyjádření, které bych rád okomentoval, je vyjádření napsané Msgr. Fellayem 14. dubna 2012 v dopise ostatním třem biskupům Bratrstva sv. Pia X., kteří ukázali jasnou opozici k jakékoliv dohodě s Římem. Z tohoto dopisu vyjmu jednu větu: „Pro všeobecné dobro Bratrstva bychom dali přednost současnému status quo prozatímní situace, ale Řím ji již nechce dále tolerovat.“
Moji drazí věřící, tato věta je ve svých důsledcích nesmírně vážná, protože jste se stejně jako já naučili, že otec rodiny má prvotní, důležitou povinnost zabezpečit blahobyt své rodiny. Hlava podniku má svou prvotní, důležitou povinnost zabezpečit prosperitu svého podnikání a stejné je to s představeným řeholní komunity. Zde ale čtu, že pro všeobecné dobro Bratrstva bychom dali přednostu tomu, zůstat ve své současné situaci, ale že Msgr. Fellay dává přednost vyjít mimo toto všeobecné dobro Bratrstva. Samozřejmě by se člověk mohl legitimně ptát, zda když Msgr. Fellay toto činí, existuje na straně Říma třeba nějaká příznivá změna. A pokud by tomu tak bylo, bylo by dobré a příhodné přiblížit se o kousek k papeži. Moji drazí věřící, vy, kteří jste tuto otázku alespoň trochu studovali, ať už došlo ke změně v Římské kurii nebo u papeže Benedikta XVI., uvědomíte si, jako já, následující. Toto jsou fakta:
Když bylo vyhlášeno Motu Proprio 7. července 2007, které uvolnilo sloužení tridentské mše, pozorovatelé důkladně zkoumali úmysl jeho autora tak, že se dívali na to, co bude výsledkem toho, co učinil. Je pravda, že Motu Proprio uvolňující tradiční mši – jako by takové uvolnění, prosím pěkně, potřebovala – mohlo do Církve přinést trochu obrození.
Nicméně je dobré si připomenout, že 21. října 2007 papež uspořádal mezináboženské setkání v Neapoli; v dubnu 2008 navštívil synagogu v New Yorku. Jak víte, nebylo to, aby obdivoval architekturu, ale z jiného mnohem vážnějšího důvodu. V roce 2008 jel na oslavy mládeže do Sydney s jejich liturgií obohacenou inkulturací a s jejich pohanským rituálem, který byl do liturgie zaveden v Sydney v přítomnosti Svatého Otce. V květnu 2009 Svatý Otec navštívil mešitu Skalní dóm v Jeruzalémě. Stejně tak ani zde to nebylo, aby tu obdivoval architekturu, ale aby se zde modlil. Téhož dne v roce 2009 proběhl rituál u zdi nářků, který konají jen Židé, ale toho dne jej praktikoval i Benedikt XVI. V lednu 2010 to byla návštěva synagogy v Římě; v březnu 2010 aktivní účast na luteránském obřadu v Římě; v květnu 2011 beatifikace Jana Pavla II. a v říjnu 2011 opakování pohoršení v Assissi, kde se shromáždili nejen zástupci všech druhů náboženství, ale také ateisti, kteří měli možnost vyjádřit samozřejmě nikoliv svou víru, ale svůj názor na víru.
Tolik věcí, moji drazí věřící, které pokazily toto obrození v Církvi, které mělo být výsledkem Motu Propria. Člověk by mohl dodat mnohé, ale omezíme se na skutky, jako doteď. Jeho činy jsou před Bohem nesmírně závažné, protože hřeší především proti prvnímu přikázání, ale stejně tak hřeší i proto, že svými činy, jak to řekl Msgr. Lefebvre, pokračuje v díle, které zbavuje Našeho Pána Ježíše Krista trůnu. Jistě, moji drazí věřící, někteří z vás si pěstují velkou naději a říkají: nemůžete se dívat jen na ty zlé věci, které dělá, protože nám také podává ruku.
No, drazí věřící, odpovím a použiju slova samotného Msgr. Fellaye, protože podpis dohody s Římem bude mít důsledky a z nich zde uvádím několik příkladů. (Jenom cituji Msgr. Fellaye. Toto naleznete v oficiálním časopise generálního domu Bratrstva sv. Pia X., č. 256 v článku s názvem – Rozhovor s Msgr. Fellayem týkající se našeho postoje vůči Římu. Nejsou to moje slova. A trvám na tom, drazí věřící, že musíme zvážit důsledky takového kroku):
Mezi mnoha otázkami, které Msgr. Fellay dostal, je následující: Personální prelatura je kanonickou strukturou, kterou jste zmiňoval v posledních prohlášeních. Ale v Kodexu kanonického práva vyžaduje kánon 297 nejen informování diecézních biskupů, ale i získání jejich povolení, aby mohla na jejich území započít nějaká činnost. Ačkoliv je jasné, že jakékoliv kanonické uznání zachová náš apoštolát v současném stavu, jste ochotní akceptovat možnost, že jakákoliv další činnost může být dovolena pouze s povolením biskupa v diecézi, kde dnes Bratrstvo sv. Pia X. není přítomno?
Odpověď Msgr. Fellaye: Je skutečně pravda – protože je to církevní zákon – že abychom mohli otevřít novou kapli nebo započít činnost, bylo by nutné mít povolení místního ordináře. My jsme zcela samozřejmě odpověděli Římu, jak obtížná je naše současná situace v diecézích, a Řím na tom stále pracuje. Tam či onde bude taková obtíž skutečná, ale odkdy je život bez obtíží?
Takže si buďme naprosto jisti, moji drazí věřící, že od data podepsání tohoto dokumentu, bude muset mít každá kaple, každá jednotlivá činnost v diecézi povolení místního biskupa. Ještě lépe, nebo spíš hůře, další otázka na Msgr. Fellaye: Jestliže dojde ke kanonickému uznání, dáte některým kardinálům v Kurii nebo některým biskupům možnost navštěvovat naše kaple, sloužit mši, udělovat biřmování, možná i světit kněze v našich seminářích?
Odpověď: Biskupové, kteří jsou příznivě nakloněni Tradici [rád bych věděl kteří] a konzervativní kardinálové přijdou blíž. Člověk může předvídat celý vývoj, aniž by znal jednotlivé detaily. [Kráčíme vpřed k nejistotě, ale alespoň víme, že kráčíme vpřed!] A jistě přijdou také těžkosti, což je vcelku normální. Není pochyb, že nás budou lidé navštěvovat, ale za účelem těsnější spolupráce jako je slavení mše nebo svěcení. Bude to záviset na okolnostech.
Takže, mojí drazí věřící, můžete zde očekávat Msgr. Simona Hyppolita [biskup z Clermont ve Francii – pozn. překl.], možná i při biřmování. Přeji vám hodně štěstí.
Někteří mi řeknou, ano, ale i tak, nesmíte přehánět, existují někteří dobří biskupové, kteří na nás budou dávat pozor. Odpověď opět není ode mě, ale od diecézních biskupů samotných. Pokud jde o začlenění Bratrstva sv. Pia X. do diecézí, toto si francouzští biskupové myslí, cituji: „Změní uznání situaci v diecézích? Mnozí biskupové si to nemyslí, Spíše si myslí, že ti, kteří byli dříve odsouvání na okraj a byli nelegální, budou nyní na okraji a legální velmi podobně tomu, jako když obec zaručí kousek půdy cikánům, kteří jej předtím obsadili.“ Děkuji za „ilegální“, děkuji za „cikány“, děkuji za „kousek půdy“. Budu si to pamatovat.
Jde o drobný detail, který se odhaluje kousek po kousku v tomto článku, který není psán Bratrstvem ani mnou, ale moderní Církví, a týká se mše Motu Propria, to jest mše sv. Pia V., která byla povolena papežem Benediktem XVI. – jako by nějaké povolení potřebovala. Měli věřící možnost mít tuto mši? Článek prochází každou diecézi. Nebudu číst vše, není to nutné. V diecézi Poicy a Armante byla realizace Motu Propria Benedikta XVI. zablokována. V Paříži Msgr. Veignt Trois neschválí tuto mši v kostele sv. Štěpána v 5. okrsku navzdory místnímu velkému zájmu. V diecézi Vanne na východě si Msgr. Centain žádného Mota Propria nevšimnul. V Remeši byl Msgr. Thierry vždy znám jako jeden z nejhorších nepřátel jakéhokoliv tradičního zamoření diecézního duchovenstva [díky za „zamoření“]. Ve své katedrále nepovolí každotýdenní mši. Zde v diecézi Clermont řekl Msgr. Simon Hyppolite otci Chabriovi, bohužel již zesnulému – a mám to přímo od P. Chabria – že tradiční mše v Auvregne se bude sloužit, dokud zde bude FSSPX. Jakmile odsud odejde, taková mše zde už nebude.
Moji drazí přátelé, doba podpisu udeřila. Pokud jste vy, a mluvím zde zvláště za starou gardu, bojovali 40 let, hledali jste, kde sloužit mši, nalézali útočiště v garážích, nezdravých místech, protože jste byli kritizováni, odsuzováni, počítáni ze strany modernistické Církve za provinilce, bojovali jste 40 let pro nic? Bojovali jste pro to, abyste nyní podepsali spojenectví s těmi, kteří se za mák nezměnili? Je to jako když se nedávno zeptali jednoho vojáka, který bojoval ve Vietnamu, zeptali se ho na otázku: budete volit Francoise Hollanda, komunisty? Neřeknu vám jeho odpověď, protože je to opravdu vojácká odpověď. Pro tohoto vojáka bylo nemyslitelné podpořit komunisty potom, co bojoval, riskoval svůj život a skutečně stovky, tisíce jeho kamarádů jsou nyní mrtví kvůli komunismu. A já vám také říkám, osobně jsem 30 let bojoval proti modernismu a byl jsem přítomen smrti několika spolubratří, kterými opovrhovali biskupové, papežové a nyní po mě chcete, abych s těmito lidmi uzavřel dohodu? Vy nebo někteří z vás, máte svobodu se vyválet v tom bahně, ale udělejte to beze mě.
Abych to shrnul, moji drazí věřící, rád bych vám dal několik krátkých pouček. Moji drazí věřící, můžete být pro dohodu nebo proti ní. Ale je jedna věc, kterou vy a já musíme učinit: vzít v potaz zásady víry. Především mě nechte připomenout vám, co řekl otec Barielle, spirituál v Econe a zpovědník Msgr. Lefebvra. Byl mužem víry a Bratrstvu pomohl úžasným a prozíravým způsobem, když mu dal spiritualitu duchovních cvičení sv. Ignáce. Toto napsal v roce 1982:
„Toto píši jako poučení všem. V den, kdy FSSPX opustí ducha a pravidla svého zakladatele, bude ztraceno. Víc než to, od té chvíle všichni bratři, kteří si dovolí soudit nás a brzy odsuzovat i zakladatele a jeho zásady, nebudou váhat vzít Bratrstvu tradiční církevní nauku a mši zavedenou Naším Pánem Ježíšem Kristem.“
Moji přátelé, neexistují žádné výjimky z toho, co tento otec napsal. Bez výjimky všichni, kteří kritizovali Msgr. Lefebvra a kteří uzavřeli spojenectví s Římem, všichni z nich bez výjimky museli spolknout Druhý vatikánský koncil a jeho omyly a stejně tak i novou mši. Jaký tedy je ten duch zakladatele? Nikdy nezapomeňte, drazí věřící, a to mi často říkal otec Barielle, že Msgr. Lefebvre obdržel milost založit FSSPX. Nikdo z ostatních členů tuto milost neměl. Obdrželi milost následovat dílo Msgr. Lefebvra. Jestliže chceme změnit milost, kterou Msgr. Lefebvre obdržel, budeme dělat něco jiného a selžeme. Co říkal Msgr. Lefebvre? Na to se spoléhám a to jsou ony zásady, u nichž vás žádám, abyste nad nimi rozjímali.
27. listopadu 1988, tedy po svěcení biskupů, byl Msgr. Lefebvre modernistickým Římem exkomunikován. Řekl toto: „Opravdovým, základním protikladem mezi Římem a námi je vláda Našeho Pána Ježíše Krista. On bude vládnout, říká sv. Pavel, náš Pán přišel, aby vládnul. Oni říkají ne a my říkáme ano spolu se všemi [dřívějšími] papeži. Proč tolik let existovali misionáři? Aby hlásali, že Ježíš Kristus je skutečný Pán, aby říkali pohanům, že se mají obrátit. A nyní s tím musíme přestat a říkat pohanům vaše náboženství je v pořádku, ponechte si ho, pokud jste dobrými buddhisty, dobrými muslimy a dobrými pohany. Proto nikdy nemůžeme souhlasit s Římem, protože my jsme poslušní Našeho Pána Ježíše Krista, který svým apoštolům říká: běžte a kázejte Evangelium až do skonání světa. Proto není překvapivé, že nemůžeme souhlasit s Římem. Není to možné, dokud se Řím nevrátí k víře ve vládu Našeho Pána Ježíše Krista. Proto nám předkládají dojem, že všechna náboženství jsou dobrá, naše překážka je bodem katolické Víry.“
O několik měsíců později, ale ještě v roce 1988, monsiňor řekl: „Musíme být rozhodnutí neučinit žádný kompromis s ohledem na sedesvakantisty, ty, kteří si myslí, že nemáme papeže, i na ty, kteří chtějí být naprosto podrobeni církevní autoritě. My chceme zůstat oddaní Našemu Pánu Ježíši Kristu. Druhý vatikánský koncil zbavil trůnu Našeho Pána. My chceme zůstat věrni Našemu Pánu, Králi, Vladaři a Panovníkovi celého světa. V tomto stylu jednání nemůžeme změnit nic. Stejně tak, když se nás ptají, kdy dojde k dohodě s Římem, je má odpověď jednoduchá: až Řím uzná kralování Našeho Pána Ježíše Krista. Nikdy nemůžeme souhlasit s těmi, kteří Našeho Pána zbavili trůnu. V ten den, kdy znovu uznají Našeho Pána, Krále národů, nebudeme to my, kdo se znovu připojí k Církvi, ale oni, kteří se vrátí zpět do Církve, kde jsme my zůstali.“
Tohle, moji drazí věřící, je to, co bych dnes mohl podepsat. V den svého kněžského svěcení jsem podepsal Protimodernistickou přísahu (zde), což znamená, že jsem podepsal, že budu bojovat proti omylu, který je dle slov sv. Pia X. souhrnem všech omylů. Nejen, že jsem podepsal, ale nevezmu svůj podpis zpět, i když mě vyhodí z kostelů, které jsme vybudovali. Bratrstvo sv. Pia X., k němuž naprosto lnu, avšak Bratrstvo, které je protimodernistické, bude pokračovat a já budu pokračovat v něm. A to po celý svůj život až do své smrti.
Na závěr bych rád prohlásil, že jsem žil po mnoho let se svatým knězem jménem P. La Praz , který nabídnul svůj život a všechna svá utrpení nejen za Církev, ale i za FSSPX. To vím určitě, protože jsem o tom s tímto svatým knězem mnohokrát, mnohokrát hovořil. Vím, že by nikdy nepodepsal cokoliv jiného než Protimodernsitickou přísahu. Již v roce 1990 jsme si, otec La Praz a já, uvědomili, že existují lidé, kteří infiltrovali FSSPX stejným způsobem, jako to bylo na Druhém vatikánském koncilu. Upozornili jsme ty, kteří mají zodpovědnost. Jediné, co jsme dostali zpět, byl výprask biskupskou berlou. Ale na tom nesejde, protože my budeme pokračovat v tomto boji, protože jsme podepsali, protože milujeme Církev, pravou Církev. Budeme v tomto boji pokračovat se všemi těmi, kteří chtějí bojovat spolu s námi. Díky Bohu, drazí věřící, pracujeme pro Nebe a ne pro toho či onoho biskupa nebo pro toho či onoho papeže. Já pracuji pro Krista Krále a pro nikoho jiného. To budiž řečeno, to budiž opakováno. Říkám to a žehnám vám. Amen.
Zdroj: Ignis Ardens
Překlad: D. Grof
