Biskup Tissier de Mallerais: „Neregulérnost je na straně Říma, modernistického Říma.“
13. 6. 2012
Biskup Bernard Tissier de Mallerais je jedním ze čtyř biskupů Bratrstva sv. Pia X. (FSSPX), který byl arcibiskupem M. Lefebvrem vysvěcen v roce 1988. V pátek 15. června 2012 bude světit 8 nových kněží (6 pro FSSPX a 2 pro tradiční benediktýny) a 13 jáhnů (všichni FSSPX) v semináři FSSPX ve Winoně a pak bude vést 3 biřmovací obřady mezi 17. a 24. červnem.
Rivarol, francouzský časopis zabývající se převážně politickými záležitostmi, s ním dnes publikoval následující rozhovor. Rozhovor se odehrál 1. června.
Mezi zde vyjádřenými míněními biskupa Tissiera de Malleraise a míněními biskupa Fellaye v jeho posledních rozhovorech a kázáních zeje hluboká propast, která se dá stěží ignorovat.
RIVAROL: Široce se zmiňuje možná bezprostřední „reintegrace“ Bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) do rámce „oficiální Církve“. Co přesně to je?
TdM: „Reintegrace“ – to slovo je mylné. Bratrstvo sv. Pia X. Církev nikdy neopustilo. Je v nitru Církve. Tam, kde se hlásá autentická víra, tam je Církev. Tento plán „oficializace“ FSSPX mě nechává lhostejným. Nemáme žádnou potřebu něčeho takového a Církev nemá potřebu něčeho takového. My již jsme ve vrcholné fázi, jako znamení odporu, které přitahuje vznešené duše, které přitahuje mnoho mladých kněží navzdory našemu statutu vyděděnců. Někdo by rád umístil naši lampu pod nádobu (srovnej Mt 5:15 – pozn. překl.) kvůli naší integraci do koncilního světa. Tento status, který nám je navrhován – personální prelatura obdobná jako u Opus Dei – je statutem pro období míru. Ale my jsme teď v Církvi ve válečném stavu. Bylo by rozporné chtít „regularizovat válku“.
RIVAROL: Ale někteří v Bratrstvu sv. Pia X. si myslí, že by to vlastně byla dobrá věc. Neznepokojuje vás tato „neregulérní“ situace?
TdM: Neregulérnost je na straně Říma. Modernistického Říma. Liberálního Říma, který se zřekl Krista Krále. Říma, který byl předem odmítnut všemi papeži v době před Druhým vatikánským koncilem. Na druhou stranu zkušenost kněžských společenství, která se spojila se současným Římem, je ta, že všechna jedno po druhém, včetně Campos a Dobrého pastýře, byla donucena přijmout Druhý vatikánský koncil. A my víme, co se stalo z biskupa Rifana z Campos, který nyní nemá žádné námitky proti sloužení nové mše a který zakázal svým kněžím kritizovat koncil!
RIVAROL: Co říkáte těm, kteří věří, že Řím se změnil s Benediktem XVI.?
TdM: Je jisté, že Benedikt XVI. učinil některá gesta ve prospěch Tradice. Zvláště tím, že deklaroval, že tradiční mše nebyla nikdy potlačena a na druhém místě tím, že potlačil takzvané exkomunikace, které byly vyhlášeny, a týkaly se nás po biskupských svěceních arcibiskupa Lefebvra. Tato dvě pozitivní gesta vyvolala hořké stížnosti vůči Benediktu XVI. ze strany episkopátů. Ale papež Benedikt XVI., ačkoliv je papežem, zůstává modernistou. Jeho programový proslov z 22. prosince 2005 [o hermeneutice kontinuity a reformy] (více zde) je vyjádřením přesvědčení o vývoji pravd víry dle převládajících idejí každé doby. Navzdory jeho příznivým gestům nemůže být jeho úmysl integrovat nás do koncilního tělesa jiný, než nás přivést k Druhému vatikánskému koncilu. Sám to řekl J. E. biskupu Fellayovi v srpnu 2005 a nedávno to potvrdila jeho vlastní poznámka, která byla podvodně zveřejněna. (Zde jde o odkaz na poznámku připisovanou papeži Benediktu XVI. a vztahující se k FSSPX, která byla mezi poznámkami, jež byly publikovány v rámci aféry úniku informací z Vatikánu.)
RIVAROL: Někteří si ale myslí, že Benedikt XVI., pocházející z katolického Bavorska a projevující podle nich „hlubokou zbožnost od svého mládí“, vzbuzuje důvěru. Jak jim odpovídáte?
TdM: Je pravda, že papež je velice příjemný. Je to laskavý, kultivovaný, hloubavý člověk, člověk, který je zdrženlivý, ale má přirozenou autoritu rozhodného člověka, který svou osobní sílou vyřešil mnohé problémy v Církvi. Například problémy morálky v tom či onom kněžském institutu. Je však prodchnut koncilem. Když říká, že rozřešení problému FSSPX je jedním z hlavních úkolů jeho pontifikátu, nevidí, kde skutečný problém je. Umisťuje jej někam jinam. Vidí jej v našem takzvaném schizmatu. Nu, problém není s FSSPX, problém je s Římem, neomodernistickým Římem, který již není věčným Římem, který již není Pánem moudrosti a pravdy, ale který se od Druhého vatikánského koncilu stal zdrojem omylu a zůstává jim dodnes. Řešení krize proto může přijít pouze z Říma. Po Benediktu XVI.
RIVAROL: Jak tedy vyřešíte tuto neshodu s Benediktem XVI., která je mnohými v FSSPX považována za skandální?
TdM: Je pravda, že FSSPX je „kamenem úrazu“ pro ty, kteří odporují pravdě (srovnej 1 Petr 2, 8) a to je pro Církev dobře. Kdybychom byli „uvedeni zpět“, přestali bychom právě samou touto skutečností být trnem v boku koncilní církve, živou výčitkou ztráty víry v Ježíše Krista, Jeho Božství, Jeho království.
RIVAROL: Excelence, napsal jste však spolu se svými dvěma kolegy dopis J. E. biskupu Fellayovi, abyste odmítnul čistě praktickou dohodu s Benediktem XVI. Jaké jsou důvody pro toto odmítnutí?
TdM: K zveřejnění našeho dopisu došlo kvůli nediskrétnosti, za níž nejsme odpovědní. Odmítáme čistě praktickou dohodu, protože věroučná otázka je zásadní. Víra má přednost před dodržováním zákonů. Nemůžeme přijmout legalizaci, aniž by byl vyřešen problém víry. Podřídit se nyní bezvýhradně vyšší autoritě prodchnuté modernismem by znamenalo vystavit se tomu, že budeme muset být neposlušní. A jaký je v tom přínos? Arcibiskup Lefebvre od roku 1984 říkal: „člověk se nevydá pod autoritu, když tato autorita má všechny pravomoci rozdrtit nás.“ A já věřím tomu, že je to moudré. Byl bych rád, abychom vytvořili text, který se zřekne diplomatických úskoků a jasně potvrdí naši víru a v důsledku toho naše odmítnutí koncilních omylů. Tato proklamace by měla výhodu toho, že by za prvé otevřeně řekla pravdu papeži Benediktu XVI., který je prvním, kdo má právo na pravdu, a za druhé by obnovila jednotu tradičních katolíků kolem bojovného a jednoznačného vyznání víry.
RIVAROL: Někteří věří, že statut personální prelatury, který je vám navrhován, poskytne dostatečnou záruku, pokud jde o všechna nebezpečí opuštění boje za víru.
TdM: To je nesprávné. Podle plánu na prelaturu bychom neměli svobodu vytvářet nové prioráty bez povolení místních biskupů a navíc by všechny naše dřívější organizace musely být potvrzeny týmiž biskupy. To by tedy znamenalo docela zbytečně se podřídit episkopátu, který je celkově modernistický.
RIVAROL: Mohl byste nám detailně přiblížit onen problém víry, který byste chtěl, aby byl vyřešen na prvním místě?
TdM: Zajisté. Je to, jak říkával arcibiskup Lefebvre, pokus Druhého vatikánského koncilu smířit nauku víry s liberálními omyly. Řekl to sám Benedikt XVI. ve svém rozhovoru s Vittoriem Messorim v listopadu 1984, když prohlásil: „problémem šedesátých let (a tedy i koncilu) bylo osvojení si nejvyzrálejších hodnot dvou století liberální kultury. Jsou to hodnoty, které, třebaže mají původ mimo Církev, mohou nalézt své místo v její vizi světa, budou-li očištěny a upraveny. A to bylo učiněno.“ Bylo to dílem koncilu: neproveditelný smír. „Co mají společného světlo s tmou?“. Apoštol říká: „jaká shoda mezi Kristem a Belialem?“ (2 Kor 6, 15). Symbolickým projevem tohoto smíření je Deklarace o náboženské svobodě. Na místo Kristovy pravdy a Jeho společenského kralování nad národy koncil klade člověka, jeho svědomí a jeho svobodu. To je ona proslulá „změna paradigmatu“, jak v osmdesátých letech připustil kardinál Colombo. Uctívání člověka, který se stává Bohem, namísto uctívání Boha, který se stal člověkem (srovnej Pavel VI., projev na závěr koncilu, 7. prosince 1965). Jde o nové náboženství, které není katolickým náboženstvím. Nechceme žádný kompromis s tímto náboženstvím, žádné riziko zkažení a právě tohle je to, co by nám tzv. „regularizace“ dala. Kéž nás Neposkvrněné srdce Panny Marie, neposkvrněné ve své víře, stráží v katolické víře.
Zdroj: Rorate Caeli
Překlad: D. Grof
