Kardinálové Marx a Hollerich s typickou modernistickou arogancí ještě důrazněji prosazují synodalitu (2026)
Riaan Van Zyl
23. září 2026
Kardinálové Reinhard Marx a Jean-Claude Hollerich.
Dva z nejprominentnějších zastánců a průkopníků synodality, kardinálové Reinhard Marx a Jean-Claude Hollerich, opět hájili likvidaci monarchické struktury Církve a rozhodovacího procesu směřujícího shora dolů.
Marx využil rozhovoru, který oslavoval 30. výročí jeho episkopátu, aby hájil německou synodální cestu. Marx, dlouholetý arcibiskup z Mnichova a Freisingu, který tento proces pomáhal spustit, když byl předsedou Německé biskupské konference, řekl, že „nemá pochyb“ o tom, že pustit se na ni bylo správným rozhodnutím.
Při jiné příležitosti Hollerich, kardinál z Lucemburska a bývalý generální relátor Synody o synodalitě v letech 2023–2024, vzdorovitě vyhlásil, že synodalitu už nelze zvrátit, a popsal tento proces jako odklon od Církve fungující „shora“ směrem k Církvi, v níž na sebe křesťané berou odpovědnost a jsou slyšet.
Katolíci, kteří zatvrzele trvají na tom, že v synodální církvi je vše v pořádku, by se měli obávat otevřeného přiznání těchto dvou nepravověrných prelátů ohledně toho, jak si představují, že by měla být proměněna Bohem ustavená církevní hierarchie na něco, co připomíná parlamentní vládu.
Ze všech problematických prohlášení, která Marx pronesl – a bylo jich mnoho – nejvýmluvnější bylo prohlášení týkající se vztahu mezi Římem a místními církvemi.
„Církev není vystavěna jako pyramida s kurií v Římě na vrcholu,“ řekl. Místo toho spočívá na místních církvích, které dohromady tvoří univerzální Církev. „Každá místní církev musí nalézt svou vlastní cestu.“
Aby Marx odstranil jakoukoliv pochybnost o tom, co je zdrojem těchto myšlenek, dovolával se Druhého vatikánského koncilu, aby podpořil svou ekleziologii, přičemž papeže popsal primárně jako „základ jednoty“. Marx také tvrdil, že papež „není autokratickým vládcem Církve“.
Tato prohlášení jsou v přímém rozporu s pravověrností a odporují katolické nauce. Podle Prvního vatikánského koncilu má římský papež „plnou a svrchovanou jurisdikci nad univerzální Církví“, nikoliv pouze koordinační roli.
Papež Pius XII. navíc učil, že Kristus svěřil vládu nad univerzální Církví Petrovi a jeho nástupcům, a varoval před koncepcemi, které oslabují papežovu skutečnou jurisdikci nad Církví (Mystici Corporis Christi, 1943). Ano, papež je skutečně viditelným principem jednoty, ale není jen jejím garantem. Má také skutečnou, svrchovanou a univerzální řídicí pravomoc ustanovenou Kristem.
Marx také tazateli řekl, že Německá biskupská konference „nemůže být jediným orgánem“ reprezentujícím Církev v Německu a volal po společném národním „rezonančním prostoru“, který by zahrnoval širší „Boží lid“.
To opět prokazuje, že Řím otevřel synodální Pandořinu skříňku a nyní ji nedokáže znovu zavřít. V listopadu 2023 František vyjádřil obavu ohledně kroků k ustanovení „synodální rady“, ale Marx a jeho kolegové, přestože Františka zbožšťují, doposud ignorovali všechny pokusy Vatikánu udržet je na uzdě.
Hollerichovy komentáře překypovaly stejnou arogancí, byly zcela jednoznačné a ještě kategoričtější. Tento lucemburský prelát řekl: „Synodalitu již nelze zvrátit.“
„Potřebujeme Církev křesťanů, kde já jako biskup jsem mezi křesťany,“ řekl a vysvětlil, že změna musí být podpořena celou Církví, jinak způsobí „svár a rozdělení“.
Hollerich dále potvrdil, že Lev XIV. je podporovatelem synodálního procesu a jeho uměřené veřejné vyjadřování připsal snaze zachovat církevní jednotu.
Zatímco si věrní katolíci přejí, aby se synodální bestie prostě vzala za kůlnu a tam se bez obřadů zastřelila, komentáře Marxe a Hollericha prokazují, že zůstává velmi živá a jen tak brzy nezmizí.
Zdroj: Integrity Magazine
Překlad: D. Grof