Katoličtí duchovní by měli modly jako je Pačamama ničit a ne se účastnit jejich rituálů (2026)
Steven Mosher
Andský muž vykonávající obřad obětování Zemi, obětování Pačamamě.
19. března 2026
(LifeSiteNews) – Tento týden se objevila fotografie budoucího papeže Lva XIV. z roku 1995, jak se účastnil rituálu Pačamamy.
Vzbudilo to nepříjemné vzpomínky na jeho předchůdce, papeže Františka, který ve vatikánských zahradách vykonal velmi podobnou věc při Amazonské synodě v roce 2019.
Nevíme, jestli mladší augustiniánský kněz [současný Lev XIV.] požehnal modle, jako to udělal papež František v roce 2019, ale jeho přítomnost na tomto pohanském obřadu byla sama o sobě závažná.
Člověk by očekával, že člen katolického kléru – ať už je to kněz či sám papež – bude mluvit proti modlám a vyzývat k jejich zničení, nikoliv je uctívat.
Takto se samozřejmě chovali duchovní v minulých dobách.
Sv. Řehoř Velký, který panoval v letech 590 až 604 po Kr., trval na zničení pohanských model. Poté, co poslal sv. Augustina z Canterbury evangelizovat tehdy ještě pohanské Anglosasy v Anglii, nařídil mu vyčistit chrámy od model:
…Po dlouhém uvažování o anglickém lidu jsem se rozhodl, že by neměly být zničeny pohanské chrámy tohoto národa, ale pouze modly v nich. Ať se připraví svěcená voda a vykropí se jimi tyto chrámy, a ať se zřídí oltáře a uloží ostatky [svatých]. Neboť jsou-li tyto chrámy dobře vystavěné, je podstatné, aby byly přeměněny z uctívání démonů na službu pravému Bohu.
Sv. Augustin učinil, jak mu bylo řečeno, a zničil pohanské modly, které v chrámech byly, přičemž samotné chrámy přeměnil na křesťanské kostely. Zničení modly každému odhaluje – způsobem, jakým to nic jiného nedokáže – naprostou bezmocnost démonů v přítomnosti Krista.
Účast papeže nebo kněze – který je alter Christus – na pohanském obřadu naznačuje přesný opak.
Někteří budou argumentovat, že Pačamama představovaná soškou těhotné, klečící ženy, není skutečně pohanskou modlou.
Jako antropolog důrazně nesouhlasím. Pačamama je zcela jasně „bohyní“ plodnosti. Podobné modly nahých žen v pokročilém těhotenství jsou uctívány v kultech plodnosti mnoha primitivních kultur po celém světě.
A co je podstatné, stále se uctívají v částech Peru, kde papež Lev XIV. jako mladý kněz působil.
Všimněte si také, že nemálo takovýchto bohyní plodnosti vyžadovalo lidské oběti jako cenu za jejich přízeň. V incké verzi jihoamerického kultu Pačamamy, který měl centrum v Peru, byly v minulosti praktikovány dětské oběti.
Bylo by povzbudivé, kdyby papež Lev XIV. prostě připustil, že svou účastí na pohanském uctívání bohyně plodnosti udělal chybu. Spíš mám však podezření, že Vatikán se to místo toho pokusí nějak zlehčit, jako tomu bylo, když papež František požehnal modle Pačamama.
Tehdy někteří ve Vatikánu nejprve tvrdili, že soška představuje Pannu Marii Amazonskou. To bylo nejen jasně falešné, ale byla to i vážná urážka důstojnosti Matky Boží.
Vatikánský tiskový úřad rychle přešel do režimu minimalizace škod. Prohlásil, že pohanská bohyně Pačamama neměla naprosto žádnou spojitost s Královnou nebe.
Situace nabrala horší směr, když Andrea Tornielli, tehdejší ediční ředitel vatikánského Dikasteria pro komunikaci, tuto sošku nazval „obrazem mateřství a posvátnosti života, tradičním symbolem původních národů reprezentujícím pouto s ‘Matkou Zemí’…“
Jinak řečeno, Tornielli připustil, že sošky představující „plodnost, život a Matku Zemi“ jsou přesně tím, čím se zdají být – modlami Pačamamy, které jsou stále uctívány primitivními národy Amazonie jako kult plodnosti.
Ve skutečnosti je uctívání tohoto pohanského božstva pro amazonské kmeny tak důležité, že mu až do dneška obětují zvířata, i když už neobětují děti.
Papež Lev XIV., který v Peru strávil mnoho let a navštívil Amazonii, musí kult Pačamamy velmi dobře znát. A sám papež František neváhal tyto sošky označovat za „Pačamamy“.
Poslechněte si, co o kultu Pačamamy v dnešním Peru říkají sekulární sociální vědci. „Pačamama je nelidská posvátná bytost, s níž je třeba udržovat vztah reciprocity,“ poznamenal jeden antropolog.
Jinak řečeno, Pačamama není jen symbolickým znázorněním Matky Země, ale je v myšlení svých stoupenců pohanským božstvem, které je třeba usmiřovat a nerozhněvat.
Jedním ze způsobů, jak si tyto démony usmiřovat, je samozřejmě klanět se jim a uctívat je.
Není překvapivé, že takové sektářské rituály na místech, jako je Peru, přetrvávají.
Jediným překvapením je, že se nyní dozvídáme, že nikoliv jeden, ale dva papežové se jich účastnili.
Zdroj: LifeSiteNews
Překlad: D. Grof