Bůh dialogu nemá žádné vyznání (2025)
Lev XIV. slaví 60. výročí deklarace Nostra aetate, modlí se s anglikány, jako by Lev XIII. nikdy nežil, a opouští věrné mnichy odsouzené za to, že řekli to, co kdysi učil Řím.
Chris Jackson
31. října 2025
Lev XIV. na své generální audienci 29. října využil 60. výročí deklarace Nostra aetate, aby světu sdělil, že dialog sám o sobě je podstatou náboženství. Samaritánka u studny se stala novým vzorem víry, ne protože poznala Vykupitele, ale protože s Ním vedla rozhovor. Papež řekl, že bohopocta už není svázána s horou nebo chrámem, ale s „duchem a pravdou“, což je výraz, který se nyní rozšířil tak, aby zahrnoval každé vyznání a jeho rozpory.
Deklaraci Nostra aetate nazval „bodem, odkud není návratu“ v tom, jak se Církev setkává s jinými náboženstvími, chválil její vizi „záblesků pravdy“ v každé víře a naléhal na všechny věřící, aby „jednali společně“ a zachránili planetu a regulovali umělou inteligenci. Už to není jazyk spásy, ale udržitelnosti. Kristova Církev byla přetvořena na Spojené národy dobré vůle a její svátosti byly nahrazeny sympózii.
To, co v roce 1965 začalo jako diplomatická předehra, se vyvinulo v teologii kapitulace. Kříž už není pohoršením konkrétní pravdy; je logem univerzální spolupráce. Nostra aetate už se necituje jako experiment, ale jako zjevení. O šedesát let později usedl na trůn bůh, kterého [tato deklarace] zjevila – bůh, který naslouchá, učí se a nikdy nesoudí.
Liturgie synkretismu
Týden před tímto proslovem papež viditelně demonstroval předznamenání jeho obsahu v samotné Sixtinské kapli. Král Karel III. a anglikánský arcibiskup z Yorku se k němu připojili ve společné modlitbě, která smazala hranici mezi hostitelem a hostem. Jak si všiml novinář a kanovník Dr. Jules Gomes ve svém podrobném popisu pro web The Stream, anglikánská roucha se skvěla vedle papežova bílého; liturgie se odvíjela antifonálně; došlo k výměně vzájemných požehnání; dokonce se vyměňovaly i čestné tituly – každý člověk byl „spolubratrem“ v kapli druhého.
Optika byla neklamná. Apoštolský list Apostolicae curae Lva XIII. prohlásil anglikánská svěcení za „naprosto neplatná a zcela neúčinná“. Lev XIV. se choval tak, jako by tento výrok nikdy nebyl pronesen. Žádný dokument nebyl zrušen, namísto toho byl uzákoněn opak. Tam, kde dřívější papež bránil integritu kněžství, Lev XIV. ze zdvořilosti kanonizoval jeho napodobeninu.
Byla to dokonalá svátost nového náboženství. Slova zůstávají na pergamenu, ale praxe mluví hlasitěji. Moderní papežství objevilo, že nepotřebuje měnit nauku, prostě ji jen může „přežít“. Anglikáni kdysi prosili o uznání, nyní jim Řím lichotí kvůli legitimnosti. Ekumenický sen se splnil – obě strany teď souhlasí, že na pravdě už nezáleží.
Mlčení věřících
Zatímco se Sixtinská kaple ozývala diplomacií, ze severu přicházel velmi odlišný zvuk. Ve Skotsku biskup z Aberdeenu odsoudil mnichy z Papa Stronsay, Syny Nejsvětějšího Vykupitele, za prohlášení, že moderní církev nemůže spoluexistovat s Vírou světců. Jejich dopis pojmenoval to, co může vidět každý všímavý katolík, totiž, že nové náboženství synodality odporuje starému náboženství oběti.
Biskup jejich slova nazval „neslučitelnými s jednotou“. Tento výraz říká vše. Jednota s kým? Tatáž hierarchie, která nyní objímá anglikány jako bratry, vylučuje mnichy za to, že věří v to, co definoval Tridentský koncil. „Dialog“ se donekonečna rozšiřuje směrem ven, ale nikdy dovnitř. Pro bezbožnost je připravena trpělivost, ale pro víru pronásledování.
Tento kontrast ukazuje vládnoucí princip naší doby – inkluze bez obrácení, milosrdenství bez pokání, jednota bez víry. Čím víc Církev blahopřeje sama sobě za otevřenost, tím víc se zužuje prostor pro každého, kdo ještě věří tomu, co Církev kdysi učila.
Konec dialogu
Tento bůh dialogu je tolerantní, výmluvný a hluchý. Přijímá každou modlitbu, protože žádnou nerozlišuje. Předsedá obřadům, kde se pravda odkládá kvůli souladu a kde se soulad stává novým pojmenováním pro bezbožnost. Jeho proroci to nazývají pokrokem.
Ale Bůh, který založil Církev stále čeká za závojem – neměnný, bez zájmu o panelové diskuze či smlouvy. Nežádá spolupráci, požaduje obrácení. A když potlesk utichne a mikrofony oněmí, nebude to bůh dialogu, kdo bude promlouvat. Bude to Slovo, o kterém nikdy nebylo možné diskutovat.
Zdroj: Hiraeth In Exile
Překlad: D. Grof