Synodní zpráva: prázdná krabice, která zapáchá (2023)
Atile Sinke Guimarães
30. října 2023
Po dvaceti pěti dnech schůzí včera, 29. října, skončila Synoda o synodalitě, která nepřišla takřka s ničím, pokud jde o očekávání progresivistů a obavy konzervativců.
28. října byl vydán její finální dokument s názvem Souhrnná zpráva, který prezentuje návrhy 350 hlasujících biskupů a členů.
Než se podívám na velká opomenutí tohoto setkání, která frustrovala radikální progresivisty i ty, kteří předpovídali potopu, jež z této Synody vzejde, rád bych kvůli čtenářům zmínil některé základní skutečnosti, které oběma stranami nebyly brány v potaz v průběhu velmi emocionálního období příprav a během vlastní realizace Synody.
1) Tato Synoda, stejně jako všechny předešlé, neměla rozhodnou, ale pouze konzultační pravomoc. Jinak řečeno, nemohla rozhodnout o ničem pro Církev fundamentálním. Všechny diskuze biskupů a finální dokument, který schválili, jsou prostými návrhy. Papež je jediný, kdo může nebo nemusí tyto návrhy přijmout. V důsledku toho velké emocionální očekávání a strach, které provázely toto shromáždění, byly plodem zavádějící propagandy, která chtěla, aby všichni věřili, že Synoda učiní „finální rozhodnutí“ o tom či onom tématu a radikálně změní Církev.
František pózuje se ženami, která pozval na Synodu
2) Jednou z velkých novot bylo to, že papež František pozval k účasti na Synodě padesát žen a zaručil jim právo hlasovat. Propaganda tedy předstírala, že od nynějška budou ženy „rozhodovat o budoucnosti Církve“. Tato inkluze žen byla špatnou věcí, kterou František udělal, ale takto široký dosah neměla. Hlasovaly, ale o návrzích, nikoliv o rozhodnutích.
3) Vatikán na této Synodě zavedl systém elektronického hlasování. Každý účastník měl na stole před sebou malý tablet a hlasoval stisknutím tlačítka o každém paragrafu finálního dokumentu. Díky praktickým zkušenostem, které my všichni máme s elektronickým hlasováním při našich volbách, nemůžeme vyloučit, že konečné výsledky také nebyly Vatikánem zmanipulovány. Pokud tomu tak bylo, pak by i nepříliš důrazné návrhy z finálního dokumentu mohly být zveličeny, aby působily dojmem, že biskupové jsou progresivističtější, než jsou.
Nezávisle na tomto prvním podezření jsem přesvědčen, že jména hlasujících nebyla registrována ani se v systému elektronického hlasování nezobrazovala, tzn., že centrální počítač mohl spočítat počet hlasů, ale nevěděl kdo – biskup či žena – jak volil.
Čtyři velká zklamání
Čekalo se schválení čtyř velkých návrhů: požehnání pro homosexuály páry, ženatých kněží, diakonátu pro ženy a schválení Svatého přijímání pro rozvedené a znovusezdané páry. Podívejme se na každý z nich v Souhrnné zprávě, finálním dokumentu Synody z roku 2023.
1. Požehnání pro homosexuální páry
Souhrnná zpráva nepoužila akronym LGBT a starost o homosexuály včlenila do tohoto zklidňujícího vyjádření:
● „Některé otázky, jako jsou otázky související s genderovou identitou a sexuální orientací, koncem života, manželskými situacemi a etickými problémy týkajícími se umělé inteligence, jsou kontroverzní nejen ve společnosti, ale i v Církvi, protože vyvolávají nové otázky. Antropologické kategorie, které jsme doposud vytvořili, nestačí k postižení složitosti prvků, které vyplývají ze zkušenosti nebo z poznatků vědy, a vyžadují přesnější a pečlivější studium.“ (15 g)
● „I osoby, které se cítí opomíjené nebo vyloučené z Církve kvůli své manželské situaci nebo sexuální identitě různými způsoby žádají, aby se jim naslouchalo a byly doprovázeny, a aby se hájila jejich důstojnost... Toto shromáždění znovupotvrzuje, že křesťané nemohou postrádat úctu k důstojnosti jakékoliv osoby.“ (16 h)
Tyto texty, které uznávají existenci homosexuálů a transgenderových lidí, jsou vzdálené tomu, aby byly nepopiratelným schválením požehnání pro homosexuální páry, natožpak schválením homo sňatků.
2. Ženatí kněží
Na Synodě o synodalitě seděli všichni na stejné úrovni u stejných stolů – demokracie v Církvi
Text, který pojednává o kněžském celibátu je tento:
● „Rozdílně byl hodnocen celibát kněží. Všichni chválili hodnotu proroctví a svědectví o shodě s Kristem. Někteří se tázali, zda by se teologická výhodnost [celibátu] v kněžské službě měla nutně promítat do latinské církve jako disciplinární povinnost, zejména v církevním nebo kulturním kontextu, které jej znesnadňují. Toto není nové téma, které by bylo třeba znovu řešit.“ (11 f)
Jde o velmi obecné uznání toho, že někteří členové Synody nadnesli problém kněžského celibátu. Není to rozhodnutí, dokonce ani návrh. Je to jen zpráva o problému, u kterého se diskuze odročila.
3. Ženy diákonky
Následující texty k tématu jsou opět jen zprávami o tom, co se na setkáních událo, a nikoliv rozhodnutími nebo návrhy:
● „Byly vyjádřeny různé postoje k otázce přístupu žen ke službě diakonátu. Někteří se domnívali, že by to byl nepřijatelný krok, protože jde o rozchod s Tradicí. Podle jiných by umožnění přístupu žen k diakonátu obnovilo praxi rané Církve. Jiní však v tomto kroku spatřují vhodnou a nutnou odpověď na znamení doby, která je věrná Tradici a příhodně nachází odezvu v srdcích mnoha lidí, kteří v Církvi hledají obnovenou vitalitu a energii. Někteří vyjádřili obavu, že tento požadavek způsobí nebezpečný antropologický zmatek vedoucí ke sladění Církve s duchem doby, jakmile by akceptovala diákonky.“ (9 j)
● „Hlubší zamyšlení nad touto záležitostí [diakonek] vrhne světlo také na otázku přístupu žen k diakonátu.“ (11 i)
Vidíme, že v těchto textech není nic rozhodného.
4. Svaté přijímání pro rozvedené a znovusezdané páry
Souhrnná zpráva zde byla také vágní a opomíjející.
Každý účastník měl malý tablet, aby si mohl dělat poznámky a hlasovat
● „Účast mužů a žen, kteří žijí ve složitých citových a manželských vztazích se »může projevit v různých církevních službách, což nutně vyžaduje rozlišit, které z různých forem vyloučení, jež se v současnosti praktikují v liturgickém, pastoračním, vzdělávacím a institucionálním rámci, lze překonat.« (Amoris laetitia, č. 229) Dotyčné rozlišování se týká také vyloučení, které praktikují orgány účasti ve farních a diecézních komunitách v nemálo místních církvích.“ (18 f)
Toto jsou texty synody týkající se ožehavých otázek.
Docela dobře umím pochopit proč jsou progresivisté frustrovaní. Tato prohlášení nejsou ničím víc než opakováním dřívějších progresivistických prohlášení „na půli cesty“, aniž by přidávala cokoliv nového.
Proto říkám, že Souhrnná zpráva je prázdná krabice. Říkám také, že když tuto krabici otevřeme, zapáchá odpadem, protože recykluje – s nechutnou podlézavostí vůči Františkovi – stejnou špatnou koncilní nauku, která klade důraz na synodalitu.
Pokud tedy byla Synoda jen opakováním, proč bylo kolem jejího konání tolik fanfár?
Na tuto otázku odpovím ve svém příštím příspěvku, který se, jak doufám, objeví brzy.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof