▼

sobota 4. dubna 2020

Komentář Eleison DCLXIV – Čtvrteční myšlenky (2020)


Komentář Eleison DCLXIV – Čtvrteční myšlenky (2020)
(664)
4. dubna 2020
ČTVRTEČNÍ MYŠLENKY
Mnozí čtenáři s největší pravděpodobností znají z liturgie Svatého týdne, která se normálně slaví příští týden, evangelní vyprávění o Umučení Našeho Pána. Mnozí však nepřemýšlí o tom, kolik různých momentů Umučení lze vztáhnout na situaci katolíků dnes. Vezměte si například zajetí Našeho Pána v Getsemanské zahradě. Řekl mnoho věcí, které jsou interpretací světa.
Ve čtvrtek večer je Jeruzalém plný poutníků z Judey, Galileje a z diaspory a ve městě je elektrizující napětí, protože všichni jsou tu kvůli velkému svátku paschy a napětí se soustředí kolem Ježíše. Apoštolové, učedníci a velké množství lidí, které učil, uzdravoval, utěšoval a pomáhal jim v posledních třech letech své pozemské služby, Jej vroucně milují. Na druhou stranu se zdá, že náboženské autority Chrámu, hlavní kněží, zákoníci a farizeové Jej přísně odsuzují a naprosto se Jej snaží zbavit. Co udělal špatně? A co Mu udělají? Celé město je plné Ježíše.
V této napjaté atmosféře uspořádal se Svými apoštoly Poslední večeři, přidal zvláštní, ale nesmírně vážné obřady k těm starozákonním a hovořil, jako by je měl opustit. Posílá Jidáše Iškariotského na svou cestu a pak je vede ven do Getsemanské zahrady. Apoštolové jsou vystrašení a znepokojení, Petr je však připraven bojovat a vzal si s sebou meč. Osm z nich nechává Ježíš za sebou a bere Petra, Jakuba a Jana stále hlouběji do olivového háje, kde je žádá, aby se modlili, a varuje je, že pokud se nebudou modlit, může je dostihnout pokušení. Pak je také nechává za sebou a Sám se modlí ve třech částech Svou strašlivou Agónii a najde je spící pokaždé, když se k nim znovu vrátí. Nakonec Jidáš Iškariotský přivádí chrámovou stráž, aby zatkla Našeho Pána stranou lidu, aby nehrozilo riziko, že Jej [lid] bude bránit, a zrazuje Jej polibkem. Petr zuří, tasí svůj meč a při obraně svého milovaného Mistra odetne ucho sluhy Velekněze, ale Ježíš mu řekne, aby svůj meč schoval. Ježíš uvádí tři důvody.
Za prvé: „Všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ Náš Pán nepotřebuje být násilným ničemou, ale Králem srdcí v boji za věčnou spásu duší, který je ve své podstatě duchovní. To nemůže nikdy učinit násilnými prostředky, které jen vyvolají násilí z druhé strany. Za druhé, podobně: „Myslíš, že nemohu prositi Otce svého, a dá mi hned více než dvanáct pluků andělských?“ Stvořitel vesmíru má samozřejmě dostatečnou fyzickou sílu porazit celé armády nepřátel Svého Syna, tím by si však nezískal duše. Naopak. Nadřazená síla by si pouze znepřátelila duše fyzicky rozdrcené Bohem. A za třetí: „Jak se tedy naplní Písma, že se tak musí státi?“ Božím plánem, uloženým v Písmu svatém, bylo od věčnosti to, že se Ježíš dostane k duším (menšině) tím, že Sám bude rozdrcen! Ježíš zvítězí tím, že bude, jak dnes říkáme, alespoň podle toho, jak to vypadá, „poraženým“! V tomto bodě je to Petr, který „je poražen“ a naprosto svého milovaného Mistra nechápe a utíká pryč, následován ostatními deseti apoštoly.
Stejně jako mnozí muži-tradicionalisté dnes, i Petr je mužným mužem. Je „macho“. Nechybí mu víra a odvaha a oddanost vůči jeho Božskému Mistrovi, ale spal místo, aby se modlil v zahradě. Kdyby se modlil místo spaní, byly by jeho myšlenky Boží místo lidských, až příliš lidských, a mohl by pochopit, že Ježíš následuje mnohem vyšší pokyny než Petr, jakkoliv může být odvážný a oddaný. Prostřednictvím liberalismu nebo sedesvakantismu dnes katolíci utínají nejen ucho jednoho ze služebníků Velekněze. Utínají samotnou hlavu Velekněze pomocí měkké kvazihereze nebo tvrdého kvazischizmatu. Cožpak však sám Náš Pán nevaroval, že i Jeho Církev bude prohrávat? Cožpak na konci světa (Lk. XVIII, 8) takřka nezmizí? Tajemství...
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof