Komentář Eleison DCXLVIII – Revolta mládeže (2019)
(648)
14. prosince
2019
REVOLTA
MLÁDEŽE
Kdekoliv se veřejně ve
velkém představují komplikované a kontroverzní ideje, musí to být klasická
technika propagandistů, aby zaměřili pozornost lidí na nějaký do očí bijící
obraz, který zůstane v jejich mysli a ponese s sebou nové poselství.
To byl jistě i případ role, která byla naplánována, aby ji sehrály sochy
Pačamamy, které byly vyzdvihovány od počátku do konce poslední synody biskupů
konané v Římě údajně proto, aby poskytla rady papeži ohledně budoucnosti
katolické Církve. Sám papež řekl, že to byly sochy Matky Země, jinak řečeno
pohanské modly. Určitě přitáhly pozornost katolíků. Jeden mladý rakouský muž a
jeho přítel pět z nich hodili do řeky Tibery. Rozhovor, který následně
poskytl Johnu-Henrymu Westenovi z LifeSiteNews byl velice povznášející a
„uprostřed pohlcující sklíčenosti“ si zasluhuje být zde reprodukován, i když
jen zkráceně a upraveně jako obvykle. Alexanderu Tschugguelovi je 26 let,
teprve letos v létě se oženil a žije v centru Vídně.
Co
vás motivovalo zahodit ony modly? Přemýšlel jste o možných důsledcích pro vás?
S mou ženou jsme
se zajímali o synodu. Navštívili jsme kostel, kde se prezentovaly amazonské exponáty.
Okamžitě jsem sochy Pačamamy pochopil jako modly, které porušují první
přikázání. Motiv mého jednání byl prostý – dostat je pryč z katolického
kostela, dostat pohanství pryč z katolického svatostánku. Pokud jde o
důsledky, nikdy mě nenapadlo, jaký dopad by jejich vyhození mohlo mít. Pomyslel
jsem si, že skutečně závažnými důsledky by bylo nedostat se do nebe. Když se to
porovná, neznamenal pro mě tento čin mnoho.
Mohl
byste nám říct o svém životě v katolické víře?
Katolíkem jsem se stal
teprve, když jsem konvertoval od luteránství, když mi bylo 15 let. Čím víc jsem
prozkoumával katolickou víru, tím nádhernější se stávala. Už si neumím
představit nebýt katolíkem.
Jak
jste se na vyhození model připravoval duchovně?
Hodně jsem se modlil.
Mnoho růženců každý den, a pokud to bylo možné, tak denní mše. Modlili jsme se
hned při vstupu do kostela, když jsme šli vyhodit ty modly, a také když jsme je
shazovali do řeky. Duchovní příprava byla vším. Bez modlitby by tento čin nebyl
možný.
Bál
jste se autorit, porušení zákona, možné konfrontace kvůli modlám?
Nehledali jsme střet,
chtěli jsme jen vyhodit modly z kostela. Vešli jsme do kostela ve chvíli,
kdy se otevřel, jen abychom se vyhnuli konfrontaci. Nekradli jsme kvůli
osobnímu užitku, ani jsme neusilovali o publicitu. Pokud mělo následovat nějaké
vyšetřování, důvěřovali jsme tomu, že klid a modlitba si s tím poradí,
když a pokud to nastane.
Jak
jste později reagoval, když se papež jako biskup Říma omluvil za toto zacházení
s modlami?
Zaprvé je nazval
„Pačamama“, takže to opravdu byly modly. Zadruhé, jednali jsme nikoliv proti
amazonskému lidu, ale pro něj, aby měl skutečné katolické náboženství.
„Svatý otče, prosím pochopte. Prostě jsme nechtěli modly v Církvi. Chceme,
aby Církev následovala Krista a Tradici Církve.“
Mnozí
lidé řeknou, že prostě nenávidíte papeže Františka.
Nikdy bych nenáviděl
papeže. Nechci nikoho nenávidět. Potřebuje naši modlitbu a každý den naši
pokornou pomoc, aby nás snadněji pochopil. Jestliže mu má pomoc synoda, proč mu
nemůžou pomoc i laici?
Váš
čin podnítil odvahu v celé Církvi. Dokonce i vysoce postavení duchovní
nazvali váš čin „hrdinským“.
Jsem polichocen, ale
to, co jsme udělali, nebylo o nás. Chtěli jsme jenom udělat to, co bylo
v Božích očích dobré. První přikázání zakazuje klanět se jakémukoliv
vyřezávanému zpodobnění. Toto klanění je přesně to, co se ve vatikánských
zahradách stalo.
Sledoval
jste synodu. Co o ní a jejích závěrech řeknete?
Vyhlašovala, že se bude
zabývat uzavřenými otázkami, jako jsou ženatí kněží a ženské kněžky, což
vzbudilo mou nedůvěru. Pak se upřela pozornost na celou politickou stránku
synody – byla to velká směs mylných idejí ve víře i v politice. Měla však
synoda jen radit? Teď říkají, že bude aplikována například
v Německu. Lidé si to musí uvědomit – za synodou byla celá ta
globalistická agenda.
Vy
jste jednal! Co poradíte jiným mladým lidem, jako jste vy, aby dělali?
Navštěvujte nejbližší
nejtradičnější kostel. Modlete se tuny růženců. Čtěte si o filozofii a dějinách
Církve. Mluvte s rodinou, farností, přáteli. Promlouvejte! Přidejte
se k hnutí pro život, pomáhejte svému knězi atd...
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof