▼

sobota 26. října 2019

Komentář Eleison DCXLI – Otec Brühwiler (2019)


Komentář Eleison DCXLI – Otec Brühwiler (2019)
(641)
26. října 2019
OTEC BRÜHWILER
Následující analýza současné situace Novobratrstva sv. Pia X. se objevila v letošním podzimním farním zpravodaji č. 3 vydávaném v St. Gallenu P. Aloisem Brühwilerem. P. Brühwiler je bývalý kněz Bratrstva, který Bratrstvo opustil v roce 2015, protože se nemohl smířit s mylným směřováním, které přijalo Novobratrstvo, jež stále usiluje o uznání ze strany autorit Novocírkve v Římě, ačkoliv ty vždy trvají na tom, aby Novobratrstvo přijalo hluboce protikatolické dokumenty Druhého vatikánského koncilu, jako nezbytnou podmínku tohoto uznání. Článek P. Brühwilera je zde upraven na délku formátu A4 každého z těchto „Komentářů“.
V době těžké krize, kdy jsou napadeny, otřeseny a dokonce i vyvráceny samotné základy života, se musí katolík ve vší pokoře, s důvěrou v ochranu všemohoucího Boha, soustředit na „jednu nezbytnou věc“ (Lk. X, 42), aniž by zpochybňoval Boha, a aby namísto toho pokorně přijal zkoušku, jíž Jeho věčná Moudrost dopustila (nebo dokonce připravila?), jako milostí obtěžkaný prostředek trestu, očišťování, našeho posvěcování nebo záchrany – těla i duše.
Protože je Matka Církev, od Druhého vatikánského koncilu pokořená a v okovech, tak jako nikdy okupovaná a utopená v bažině díky hrozivým zednářským silám, jež se etablovaly v „koncilní církvi“, dala nejmoudřejší Boží Prozřetelnost katolíkům věrného nástupce apoštolů, arcibiskupa Lefebvra, aby nám zaručila v naší krajní a stálé potřebě nouzový zdroj nezředěné Kristovy nauky. Čím víc Nový Vatikán hovoří a jedná pod vlivem „Satanova kouře“, tím víc pozornosti by katolíci, jestliže si chtějí zachránit svou duši, měli věnovat věroučnému odkazu, jejž nám zanechal zakladatel Bratrstva sv. Pia X. Protože stejně jako sv. Pavel varoval Korintské, aby se drželi Evangelia, jak jim jej kázal a jak jej přijal od Krista (I Kor. XV, 1-3 atd.), tak i dnes opustit arcibiskupovu nauku ohledně nové mše a koncilu znamená ve skutečnosti opustit nauku Kristovu.
Brzy po arcibiskupově smrti v roce 1991 se však vůdci Bratrstva vydali na novou cestu, kdy se od té doby snaží „normalizovat“ kanonické postavení Bratrstva v rámci konvenční církve, jako by to bylo arcibiskupovo Bratrstvo a nikoliv koncilní církev, která je nenormální. Tato změna směřování se začala jasně objevovat při pokusu vůdců Bratrstva v roce 2001 podrobit se koncilním Římanům a ještě jasněji se dostala do centra zájmu skrze Dopis oněm vůdcům sepsaným 7. dubna 2012 třemi ze čtyř biskupů Bratrstva, z nichž byl jeden brzy poté vyloučen z Bratrstva. Bratrstvo bylo rozděleno na dvě části a kdokoliv, kdo schvaloval ono vyloučení, tedy musí nyní schvalovat nové přátele Bratrstva, jako jsou biskup švýcarské Novocírkve, jehož nauka ohledně koncilu a mše je vzdálená nauce arcibiskupa Lefebvra. A tak je teď Novobratrstvo formováno na základě praktické jednoty před věroučnou pravdou, což je zednářský, naprosto nekatolický, princip. Přesto se zdá, že čím dál více slepých kněží a laiků doufá, že dojde k dohodě Bratrstva s Římem.
Ten problém jde zpět až k Druhému vatikánskému koncilu (1962-1965), kdy se věrní katolíci ve svých rodinách a práci ke své škodě museli dozvědět, co to pro oficiální církevní přestavitele znamená odchýlit se od katolické Pravdy. Katolíci již nemohli následovat nebo uposlechnout ony papeže, biskupy a kněze, kteří nad nimi měli pravomoc, protože katolická autorita je ve službě Víře a Spravedlnosti. Naopak, „Motu Proprio“ Benedikta XVI. z roku 2007 a dvojznačné a zavádějící tiskové prohlášení generálního představeného FSSPX vydané ve stejné době, jsou dvěma příklady závažného přehlížení pravdy a spravedlnosti. Jak řekl biskup Tissier v roce 2016: „Motu Proprio mše není pravá mše“. My bychom mohli dodat, že Novobratrstvo stále se formující od roku 1991 již není pravým Bratrstvem.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof