P. Kramer: komentář k verši
Zjevení sv. Jana XIII, 16-17 (1955)
P. Herman Bernard Kramer
Poznámka
překladatele: V roce 1955 P. Kramer publikoval
ve své knize The Book of Destiny (Kniha osudu) komentáře ke Zjevení sv. Jana.
Níže následuje verš 16 a 17 z kapitoly 13 a komentář k němu.
***
KAPITOLA XIII
16 Všechny, malé i velké, bohaté i
chudé, pány i otroky, přiměla [šelma] k tomu, aby si učinili znamení na
své pravé ruce nebo na svém čele...
17 ...a aby nikdo nemohl (něco)
koupiti nebo prodati, leda kdo měl znamení, buď jméno šelmy nebo číslo jejího
jména.
Verš 16
V tomto
verši jsou jmenovány všechny třídy lidí, jež nauky a znamení Antikrista okouzlí
a pomýlí. Ti, kteří nepřijmou pravou víru, pak budou vydáni na milost omylu.
V tomto verši je obsažena i další myšlenka: Antikrist zruší veškeré třídní
rozdělení a jen ze svých stoupenců učiní elitu. Ukazuje to na něco jako
komunismus. Vzdělaní i kultivovaní, nevzdělaní i hrubí se podvolí.
Známka
odlišnosti, kterou ponesou antikřesťané, bude nějaké znamení, jaké měli
vypáleno na čele otroci v římské době. Ti, kteří jsou prodchnuti neřestí,
kteří jsou nadšení z Antikrista a ohromení divy jeho znamení, se prohlásí
za jeho otroky a dají si na své čelo jeho známku. Jiní zajdou ještě dál a
věnují mu svou pravou ruku a stanou se jeho vojáky. To odkazuje na označování
věřících v kapitole VII. Čela všech křesťanů jsou označována ve
svátostech, přičemž ruce kněze jsou také pomazány. Falešný prorok může zavést
tajné obřady, skrze něž budou stoupenci Antikrista postupovat po stupních do
hlubšího mysticismu jeho kultu. Bude tak zaveden jistý druh ďábelského
svátostného systému propůjčující milosti Satana a zasvěcující lidi do služby
šelmy. Toto znamení hanby budou nosit otevřeně a tak snadno rozpoznají sebe
navzájem i toho, kdo nenásleduje šelmu. Ctitelé šelmy budou v úžasu a
úctě uctívat živou sochu. A v této duchovní temnotě, do níž je hřích
zavedl, budou přesvědčeni, protože chtějí být přesvědčeni, že Antikrist je
Bohem.
Všichni
komentátoři, kteří chtějí vnutit, že se tato kapitola již naplnila v době
sv. Jana, jsou nuceni připustit, že jsou konfrontováni se skutečností, která
byla prorokována, ale ještě se nenaplnila, protože ti poddaní, kteří přijali císařův
kult, nebyli označeni, jak je zde uvedeno. Protože předešlá část této kapitoly
používá jako model pro popis říše a doby Antikrista jen tehdy existující Římskou
říši, činí tak i tyto poslední verše. Apokalypsa je pravým proroctvím, zobrazuje
budoucí historii a není pouhým poetickým vyjádřením existujícího stavu [v době sv.
Jana]. Ti komentátoři, kteří v tomto proroctví nevidí prorokování
skutečných budoucích událostí, nenacházejí žádné uspokojivé vysvětlení pro nic, co je v něm obsaženo.
Verš 17
Díky absenci
známky na ruce nebo čele stoupenci šelmy poznají, kdo ji neuctívá a připraví ho
o všechna práva, nakolik to jen půjde. Vnější podrobení se šelmě bude vymáháno,
jakmile získá nadvládu, a proti všem, kteří odmítnou, bude uplatněn ekonomický
bojkot. Každý, kdo se bude věnovat obchodu, bude muset mít značku šelmy na svém
čele nebo pravé ruce nebo vyznat její božství a uctívat její jméno nošením
jejího čísla. Účelem je vytlačit z obchodu všechny, kteří se nepřidají ke
zlým, jež mají za cíl jako jediní získat kontrolu nad zdroji bohatství a
vykořisťovat pracující. Katolíci tak ztratí svůj majetek a Antikrist bude mít
k dispozici bohatství světa, aby vedl válku proti křesťanským národům a
vynutil si podrobení sobě.
Velmi
podobná věc se stala v Anglii po vítězství protestantismu. Katolíci byli
znovu a znovu pokutováni za to, že neuctívali Boha protestantským způsobem,
dokud nebyli zcela ožebračeni. Jejich majetek byl konfiskován a byla jim odňata
všechna politická práva. Použila se taktika z Římské říše.
Kdyby se
k takovému bojkotu sáhlo ve Spojených státech, cela ekonomická struktura
tohoto ohromného národa by se zhroutila. Ekonomická rovnováha je příliš
precizní, aby se připustilo uvalení takových radikálních restrikcí. Nejen, že
by 30 milionů katolíků (v té době jich už možná bude 100 milionů) odmítlo
adoraci šelmy, ale i velká většina těch, kteří nejsou přátelští vůči katolické
Církvi, by odmítlo jakýkoliv zásah do svých svobod. Přesto by byla nadvláda
Antikrista zavedena tak nenápadně, jako byla v roce 1917 tato země
zatažena do první světové války proti přáním většiny.
Ačkoliv
v době těchto zjevení, ti, kteří nevyznali svou víru v božství císaře
a neuctívali římské bohy, nemohli zastávat nějaký oficiální post, a ačkoliv
uctívání císaře dosáhlo svého vrcholu za Domitiana, sv. Jan se v tomto
bodě neobával rychlého naplnění tohoto verše, protože se nejprve musely stát
skutečností jiné vize, a pak muselo 200 milionů jezdců na koních zničit jednu
třetinu lidstva. Proto nepsal o své vlastní době, ale o tom, co mělo přijít za
vlády Antikrista. Během některých pozdějších pronásledování byly sochy římských
bohů umístěny na fóra a všichni zákazníci museli obětovat kadidlo a klanět se
jim. Ale neudálo se nic takového, o čem se hovoří v tomto verši, že by
byli lidé přinuceni adorovat sochu císaře.
Zdroj:
P. Herman Bernard Kramer, The Book of
Destiny, TAN BOOKS AND PUBLISHERS, INC. Rockford, Illinois, 1955, str. 324-327
Překlad:
D. Grof