Může platná mše urážet Boha? (2022)
Matthew Plese
18. ledna 2022
Zda v poctě pravého Boha může být něco zhoubného?
Na tuto otázku přímo převzatou ze Summy Theologické sv. Tomáše Akvinského (ot. 93) existuje tato odpověď:
Svatý Augustin v listě svatému Jeronýmovi říká, že „zákonná, zachovávaná po rozhlášení pravdy evangelia, jsou smrtonosná. A přece zákonná náležejí k poctě Boží. Tedy v poctě Boží může být něco smrtonosným.“
Andělský učitel dále shrnuje dva způsoby, kdy bohopocta směřovaná k pravému Bohu může být nicméně špatná. Pokud jde o první důvod, sv. Tomáš Akvinský jej názorně ukazuje na příkladu: „...a tímto způsobem v době Nového zákona, po dokonání tajemství Kristových, je zhoubné užívat obřadů Starého zákona, kterými byla naznačována budoucí tajemství Kristova: jako by bylo také zhoubné, kdyby někdo slovem vyznával, že Kristus bude [teprve] trpět.“ Zachovávat sederová jídla a obřízku z náboženských důvodů, odmítat vepřové maso z náboženských důvodů atd., by tedy nyní uráželo pravého Boha.
Pokud jde o druhý příklad, světec pokračuje:
„...nesprávnost ve vnější poctě se strany uctívajícího, a to zvláště v uctívání společném, které se vzdává skrze služebníky v osobě celé Církve. Jako by totiž klamal, kdo by něco předkládal jako něčí zástupce, co by mu nebylo svěřeno, tak upadne v neřest klamání, kdo jako zástupce Církve vzdává Bohu poctu proti způsobu božskou mocí od Církve stanovenému a v Církvi obvyklému.“
Proto můžeme říci, že i platná bohoslužba, kterou slouží ti, kteří tak činí způsobem protivícím se způsobu stanovenému Církví, urážejí Boha. To může být případ platného katolického kněze, který volně cituje misál, a přestože platně vysluhuje Svatou eucharistii, smrtelně hřeší tím, že úmyslně zanedbává rubriky. Je to také případ platné Božské liturgie sloužené schizmatickými skupinami jako jsou pravoslavní, kteří mimo jiné odmítají neomylná dogmata týkající se Nejsvětější trojice, papežství a Panny Marie. A také se to zajisté vztahuje na obřady vysluhované heretickými protestantskými denominacemi, které nedodržují církevní předpisy, nevysluhují žádné platné svátosti (výjimky ponecháváme stranou (1)) a které učí nauku v rozporu s naukou, kterou učil Náš Pán Ježíš Kristus.
Může platná mše urážet Boha?
Přesuňme se k další logické otázce a zvažme, jestli je možné, aby platná mše urážela Boha.
V roce 1969 kardinál Ottaviani a několik dalších teologů a biskupů vznesli po přečtení navrhovaného nového mešního ritu důležitou kritiku (viz dokument, který se obecně označuje za Ottavianiho intervenci). Nový misál ještě tehdy nebyl promulgován a ještě nebyly vidět do očí bijící liturgické urážky, přesto tito duchovní chápali, že určité modlitby v Novus Ordo jsou problematické. Proslulé je jejich prohlášení, že nový mešní řád se „nápadně odchyluje v celku i v jednotlivostech od katolické teologie mše svaté“ jak byla neomylně formulována Tridentským koncilem. Mimoto vyložili, že nová mše se „hemží záludnostmi i zjevnými bludy proti čistotě katolické víry“ a odstraňuje veškerou obranu pokladu víry.
Proto pokud jsou dokonce i v platné mši věci, které jsou mylné či bezbožné, pak tato zla urážejí Boha. Podobně platí, že pokud se i v platné mši páchá rouhání či svatokrádež, pak tato zla urážejí Boha. Nemluvíme zde o vlastní Kristově oběti, která je vždy dokonalá a Bohu milá a je v platné mši přítomná, ale spíše o těch věcech, které jsou mylné nebo zlé. To je mimořádně důležité rozlišení, kterému se zřídka věnuje dostatečná pozornost. (Poznámka: Cokoliv mylné či zlé v jakékoliv mši, ať už v novém ritu, tradičním latinském ritu či východním ritu, bude urážet Boha.)
Jean Guitton, blízký přítel Pavla VI., napsal:
„Úmyslem papeže Pavla VI., pokud jde o to, co se obecně nazývá [nová] mše, bylo reformovat katolickou liturgii takovým způsobem, aby se takřka shodovala s protestantskou liturgií. Papež Pavel VI. měl ekumenický úmysl odstranit, nebo alespoň upravit či alespoň rozvolnit to, co bylo ve mši příliš katolické v tradičním smyslu a, opakuji, přiblížit katolickou mši kalvinistické bohoslužbě.“
A my víme, že kalvinisté a všechny ostatní protestantské sekty nemají platný mešní ritus a neslouží Svatou eucharistii.
Mše svatá je Kristova oběť
Mše svatá je Kristova oběť na Kříži. Účelem mše je být přítomen při Kristově oběti, která se znovuzpřítomňuje prostřednictvím kněžství Ježíše Krista. Jsme přítomní na Kalvárii. Spíš, než že bychom si jen připomínali Kristovo Umučení a smrt, jsme u něj přítomní a máme podíl na jeho věčných plodech, které k nám plynou z oltáře a během kánonu, kdy kněz stojí na místě Krista a přináší na Božím oltáři Věčnou oběť.
Dále můžeme obdržet milost, když máme podíl na Svaté eucharistii, pokud jsme katolíci ve stavu milosti. Tento pohled na mši jako na smírnou Oběť se v mnoha farnostech vytratil a byl nahrazen představou společenství, kterému předsedá kněz, a mnozí katolíci Svaté přijímání mylně chápou jako účel toho, proč jít na mši, namísto toho, že mají být přítomní při vznešeném obětování Věčné oběti.
I když samozřejmě každý platně vysvěcený kněz může při užití konsekračních slov proměňovat chléb a víno, i když vynechá zbytek mše (což se někdy děje v případě nouze, například u kněží, kteří jsou ve vězení a mohou tam propašovat jen malý kousek chleba a trochu vína), není to totéž jako podporovat a modlit se modlitby, které jsou úmyslně nedostatečné, pokud jde o Víru.
Uctívejte Boha v Duchu a v Pravdě
Víra se nevymezuje pouze vnějšími akty. Náš Pán Ježíš Kristus ustanovil soubor nauk a založil Svou jedinou pravou Církev jako prostředek, jak způsobit obrácení duší a jejich spásu. Neustanovil pouze vnější gesta a neřekl Svým učedníkům, že u ostatního mohou konat podle libosti.
Na druhou stranu Náš Pán také nenaučil Své učedníky přesným slovům pro platnost svátostí a pak jim neřekl, že jejich vnější postoje, oděv a konání jsou zbytečné, protože záleží pouze na tom vnitřním. Naše Víra zahrnuje nejen vroucí modlitby, skutky lásky a zbožné pobožnosti, ale také bohatou liturgickou hudbu, propracované katedrály a zdobená roucha.
Při bohoslužbě je potřeba víc než jen platnost. Kdyby platnost byla jediným základem toho, zda je bohoslužba Bohu milá, katolíci by mohli nechat křtít své děti anglikánským pastorem nebo přijímat platnou Svátost oltářní od schizmatických pravoslavných kněží. Přesto víme, že navštěvovat bohoslužbu jakékoliv jiné denominace je hříchem proti prvnímu přikázání Desatera (2).
Proto máme povinnost nejen vyhledávat platné mše, ale také mše, které se slouží podle správných církevních rubrik, s patřičnou důstojností, katolickou zbožností a s autentickou katolickou naukou. Krátce řečeno, musíme navštěvovat katolické bohoslužby, které reflektují tři velké transcendentálie, jež vedou k Bohu: Dobrotu, Pravdu a Krásu.
Poznámky
1) Křest a manželství mohou být v protestantských denominacích platné Pokud jde o křest, jestliže protestant konvertuje ke katolické Víře, Církev obvykle doporučuje podmínečný křest pro jistotu.
2) Viz Religious Indifferentism: Leading Souls to Hell One at a Time (Náboženský indiferentismus vede duše postupně do pekla) a He Who Prays with a Heretic is a Heretic (Ten, kdo se modlí s heretiky, je heretik).
Zdroj: The Fatima Center
Překlad: D. Grof