Komentář Eleison DCCCXLV – Poselství z nebe? (2023)
(845)
23. září 2023
POSELSTVÍ Z NEBE?
Již od Druhého vatikánského koncilu (1962–1965), kdy se za papežů Jana XXIII. a Pavla VI. nejvyšší autorita v katolické Církvi, její biskupové z celého světa, shromáždění na ekumenickém koncilu rozešli s katolickou Tradicí a s katolickou Pravdou tím, že univerzální Církvi vnutili novou humanistickou verzi katolicismu, který byl údajně „aktualizován“, aby vyhovoval moderní době, museli se katolíci usilující o to, aby zůstali věrní Našemu Pánu, stát více či méně schizofrenními. Buď přilnuli ke katolické autoritě a alespoň částečně opustili Pravdu, nebo přilnuli ke katolické Pravdě a alespoň částečně „neuposlechli“ své autority. Nebo si vybrali některou z mnoha nepřirozených kombinací mezi tím.
V roce 1970 založil arcibiskup Lefebvre ve Švýcarsku kněžský seminář a kongregaci, aby vychoval novou generaci kněží k ochraně Církve před důsledky Druhého vatikánského koncilu, který, jak předvídal, uvedl samotné přežití Církve v nebezpečí. Církevní autority v Římě, které se stále upíraly na koncil, se svou reakcí vyčkávaly, ale když viděly, že seminář v Écòne vzkvétá a nevypadá to, že zmizí, začaly využívat všechny rozsáhlé prostředky, které měly k dispozici, aby Écòne zavřely. Arcibiskup neustoupil, takže následovalo třináct let sváru mezi Římem a Écònem, protože odmítnul vzdorovat římské autoritě tím, že by sám odešel mimo normální církevní strukturu. Pokud šlo o oficiální Řím, ten jej nemohl ani „spolknout“, protože přijetí Tradice by mohlo zahubit jeho falešné náboženství, ani „vyplivnout“, protože odsouzením Tradice by se riskovalo, že se odhalí jeho falešné novoty.
A tak se za arcibiskupova vedení Bratrstvo úspěšně šířilo, přičemž on dělal vše pro to, aby se vyhnul porušení normálních pravidel, zatímco Řím přihlížel a čekal na chvíli, kdy se mu konečně podaří rozbít jeho dílo na kusy. Ta chvíle přišla, když arcibiskup, jehož smrt se blížila, věděl, že bude muset vysvětit své biskupy, aby zajistil přežití Bratrstva po své smrti, protože na všechny biskupy „poslušné“ Říma, což v praxi znamenalo všechny ostatní biskupy světa, se nemohl spolehnout, že se postaví koncilním autoritám. A tak v červnu 1988 přistoupil k vysvěcení čtyř svých biskupů. A to bylo jakoby vysvěcením celého „tradičního hnutí“ uvnitř Církve, všech těch katolíků, kterých bylo nyní po celém světě mnoho a kteří pochopili, že je sice potřeba co nejvíce respektovat autority, ale na prvním místě přesto musí být Pravda.
V listopadu minulého roku přišlo od jedné sestry údajné poselství z nebe tradičnímu knězi ve Francii, který měl obavy následovat katolickou Pravdu proti tomu, co vypadalo jako katolická autorita. Toto poselství, ať už je z nebe nebo ne, představuje podivuhodný popis, jak respektovat autoritu a zároveň chránit Pravdu. Ať to však posoudí čtenáři těchto „Komentářů“ sami a ať podle toho jednají:
Svatá katolická a apoštolská Církev v současnosti prochází hlubokou a bolestnou krizí u svých představitelů, a vy, otče, jste jednou z jejích obětí. Monsignor Thuc chápal toto zhroucení uvnitř Církve a jako biskup zaujal osobní postoj, který nebyl v souladu s pravidly, protože světil kněze a biskupy bez inkardinace, čímž je všechny dostal do protiprávní situace, i když byli zanícení a chtěli svou službu vykonávat v souladu s učením Našeho Pána Ježíše Krista. Monsignor Williamson, který se dostal do podobné situace, když jej představený Bratrstva sv. Pia X. vyhodil bez platného důvodu, by měl vaši situaci chápat, protože i on vysvětil biskupy a kněze. Stejně jako vy teď, ani oni nejsou inkardinovaní. Současná situace ve Svaté katolické Církvi je tak špatná, že Pán je šťastný za všechny Své služebníky, kteří pro Něj věrně pracují s inkardinací či bez ní.
Toto je Pánova odpověď na vaši otázku. Jakmile v sobě Svatá Církev obnoví sílu Pravdy, neumístění kněží se k ní budou moci znovu oficiálně připojit, přičemž ji neoficiálně nikdy neopustili. Pán vám žehná, buďte v pokoji a buďte věrný.
Kyrie eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof