Msgr. Viganò odpovídá na otázky (2022)
15. srpna 2022
Poznámka REX!: Ve dnech 13.–15. srpna 2022 proběhlo setkání hnutí Civitas, které kromě členů a hostů hnutí navštívili také dominikáni z Avrillé, kapucíni z Morgonu a někteří nezávislí kněží spojení s katolickým hnutím Odporu (např. abbé Morgan). V rámci něj proběhl i videopřenos přednášky Msgr. Vigana. Po jeho skončení účastníci položili tomuto prelátovi také několik zajímavých otázek, jejichž překlad zde přinášíme pro lepší pochopení jeho postoje.
***
Excelence, Druhý vatikánský koncil se odehrál před více než šedesáti lety, zničení liturgie před padesáti lety, Assisi takřka před padesáti lety. Po šedesáti letech náboženské a politické pohromy, kdy bylo vše zničeno, kdy se opovrhuje věrnými katolíky a dokonce jsou nespravedlivě odsuzováni, jste se v osmdesáti letech stal urputným antikonciliaristou. Proč jednáte teprve nyní?
Již při svých dřívějších intervencích jsem měl možnost dosvědčovat, že jsem si stále více vědom krize, která postihuje katolickou Církev, a hlubokých příčin současné apostaze. Jak jsem tehdy řekl, mé zapojení v diplomatických službách Svatého stolce (nejprve jako mladý sekretář v papežském zastoupení v Iráku a Kuvajtu, pak v Londýně; ve Státním sekretariátu a pak jako hlava mise ve Štrasburku v Radě Evropy; následně jako apoštolský nuncius v Nigérii a opět ve Státním sekretariátu jako delegát pro papežské zastoupení, pak jako generální sekretář Governátoru a nakonec jako apoštolský nuncius v USA) a můj závazek službě Svatému stolci, který jsem se snažil oddaně vykonávat tak, že jsem mu věnoval všechen svůj čas a síly, mě zcela pohltil, což učinilo prakticky nemožným hluboce se zamýšlet nad událostmi, které se v Církvi děly.
To mi však nezabránilo být v hlubokých rozpacích a dokonce i vznášet kritiku, pokud jde o „novoty“ zavedené po koncilu. Mám na mysli zvláště vážná liturgická zneužití, krizi v řeholním životě, panteon v Assisi a žalostné omluvy za křížové výpravy například během Jubilejního roku 2000. Myslím tím i to, co jsem vnímal jako mladý student na Gregoriánské univerzitě v Římě. Vnímal jsem, že to vše má původ v nových zásadách předložených koncilem.
Ale teprve mnohem později se mi tváří v tvář závažným pohoršením kardinála McCarricka a celé jeho homosexuální sítě a tváří v tvář ještě vážnějším pohoršením Bergoglia, ozřejmila vnitřní spojitost mezi věroučnou a mravní zkažeností, jakož i hluboké příčiny této krize, která desítky let zuří v Církvi a kterou zplodila koncilní revoluce. A nemohl jsem zůstat zticha.
Tato katastrofa byla od počátku předvídatelná. Ale jak jsem již vysvětlil, byli jsme – při naší formaci pro kněžskou službu a ještě více pro diplomatickou službu – připravováni tak, abychom považovali za nemyslitelné, že by papež a celá katolická hierarchie mohli zneužívat svou autoritu tím, že by ji uplatňovali za opačným účelem, než jaký Náš Pán pro Svou Církev zamýšlel. Učili nás nezpochybňovat autoritu představených. A to využili ti, kteří nás právě díky zneužití naší poslušnosti a naší lásky k Církvi a ke Kristu pomalu krok za krokem vedli k přijetí nových nauk, jež byly cizí naukám, které Svatá církev vždy učila, zvláště pokud jde o ekumenismus a náboženskou svobodu.
Navíc, stejně jako se v Církvi ke zničení jejího těla postupně šířila hluboká církev [deep church], tak se, řekl bych, i v občanské sféře podobně rozvíjel hluboký stát [deep state] pomocí postupné infiltrace, která dosáhla tyranských forem Nového světového řádu, Světového ekonomického fóra a Agendy 2030.
V tomto případě by se člověk také mohl ptát: Proč se občané nevzbouřili proti tomuto podvracení státu ze strany rozvracečů, kteří převzali moc s cílem zničit instituce, jež by měly sloužit obecnému dobru?
Mnozí by odpověděli: Neuměli jsme si představit jejich zvrácený program, jejich plán učinit nás otroky zločinného systému. Nevěřili jsme, že když hovořili o demokracii a svrchovanosti lidu, chtěli nás postupně podrobit totalitní moci, která je radikálně protikřesťanská.
Beru to tak, že nechápat povahu postupujícího revolučního procesu včera může být omluvitelné, na druhou stranu nechápat ji dnes, je nezodpovědné a dělá to z nás komplice světového puče ve světských věcech a apostaze v církevní sféře.
Poděkujme proto těm, kteří dávno před námi svým prorockým hlasem rozezněli alarm ohledně této hrozby pro občanskou společnost i pro katolickou Církev.
Děkuji, monsignore, a zeptám se vás na druhou otázku: Co si myslíte o arcibiskupu Lefebvrovi a jeho boji, zvláště o jeho kontroverzním aktu svěcení v roce 1988?
Na arcibiskupa Lefebvra mohu pohlížet jen s obdivem a velkým vděkem za jeho věrnost a odvahu. Odvahu a věrnost, které neselhávají tváří v tvář tak velké nepřízni, nepřátelství a dokonce i neodbytnosti ze strany hierarchie, jíž si získaly ideje modernosti a která byla infiltrována zednářskými stoupenci projektu postupného zničení, jenž nemá obdoby a má tak ničivý rozsah, že si ho v jeho extrémních důsledcích uvědomujeme až dnes.
Arcibiskup Lefebvre musí být považován za svatého muže, nikoliv za schizmatika! Za vroucího misionáře a vyznavače Víry, horlivého obhájce Tradice, kněžství a katolické mše. Vystavil se tvrdým sankcím, dokonce i „exkomunikaci“, protože cítil, že je správnější poslouchat Boha spíše než lidi, strážit a předávat Tradici, spíše než přijímat modernistické nauky.
Jeho život se vyznačoval zbožností, duchem oběti, smyslem pro povinnost, spravedlivým svědomím a velkou vnitřní soudržností. Svůj život dal Bohu a Církvi, věnoval jej službě duším, evangelizaci, vyučování a hlásání neporušené nauky, slavení Svaté oběti a formování mladých mužů povolaných ke kněžství. Život, který je celý svědectvím pevnosti Víry předávané nám apoštoly, papeži, koncily a svatými učiteli Víry, pro kterou prolili svou krev mučedníci.
Někteří považují svěcení [biskupů] v roce 1988 za „krok, který zašel příliš daleko“. Druzí jej vidí jako životní nutnost kvůli zachování mše všech časů. Arcibiskup Lefebvre chápal naléhavost doby, v níž žijeme, a dramatičnost situace, která se v posledních letech ještě zvýraznila, čímž se stal zjevnějším i výjimečný stav, v němž se nacházíme. Někteří mluví o neposlušnosti, my mluvíme o věrnosti!
Arcibiskup Marcel Lefebvre nadále učil a činil to, co Církev vždy učila a činila. Odporoval liberalismu, ničení mše a celé liturgické stavby Církve, ničení kněžství, řeholního života a křesťanských mravů. Opakuji: Někteří mluví o neposlušnosti, my mluvíme o věrnosti!
Děkuji, monsignore. Zeptám se vás na jednu poslední otázku, než vám dám prostor pro závěrečné slovo. Vaše Excelence, mohl byste nám několika slovy vysvětlit projekt Antiglobalistické federace, který jste zmínil a jak se na něm lze konkrétně podílet?
Antiglobalistická aliance je výzva, kterou jsem vydal vloni v listopadu, vědom si velmi vážné a bezprecedentní hrozby, která v tomto čase dějin spočívá nad celým lidstvem. Jsem si také vědom naléhavosti ustavit všude frontu odporu, která bude mít za cíl stavět se proti planetárnímu puči připravenému velmi mocnou elitou s výhledem na ustavení nelidského a antikristovského Nového světového řádu.
Nikdy jsem se nedomáhal toho, abych se stal vůdcem tohoto hnutí, ani abych převzal jeho organizování. Jako rozsévač jsem rozhodil semena do čtyř větrů, aby se moudře shromáždila a mohla vydat plody. Nedokážu určit stav jejich vyklíčení.
Současná situace na úrovni různých národů i na mezinárodní scéně je velmi pohnutá, temná a obtížně dešifrovatelná. Víme jenom, že se musíme vnitřně připravit na události, které nás čekají, a prosit nebe o Boží zásah.
Jistá je jen jedna věc: Není možné vyřešit občanskou a církevní krizi, do níž upadáme, pomocí lidských prostředků. Člověk musí především pokleknout před svým Bohem a Králem, Naším Pánem Ježíšem Kristem. Národy a lidé musí uznat Jeho Královský majestát a Církev musí být první, která Králi obnoví Korunu, jíž Mu uzurpátoři vzali. Umístěme Krista zpět do středu svého srdce a do středu všeho. On je alfou a omegou. Usilujme prvně o Království a jeho spravedlnost, a zbytek nám bude přidán.
Pan Durin: Děkuji vám Excelence, je škoda, že jste nemohl vidět lidi v sále a jejich radost, když slyšeli, jak k nim hovoří skutečný biskup a mluví o věčných pravdách Církve. Děkuji vám i jménem kapucínů, dominikánů z Avrillé, kteří zde jsou, i jménem otce Morgana, který zde s námi je. Děkuji vám za vše, monsignore, a dávám vám naposledy prostor. Velmi osobně vám děkuji za vše, co jste pro nás udělal.
Arcibiskup Viganò: Děkuji, pane Durine, i já velmi lituji, že jsem neměl možnost vás vidět a zvláště s vámi být za těchto šťastných okolností, za nichž jste se shromáždili, abych vám poděkoval a pomodlil se s vámi k Panně Marii v předvečer svátku Jejího Nanebevzetí, Jí, která je hlavní patronkou Francie. Obnovme svou naději a obraťme svůj zrak k nadpozemským věcem. Podporováni mateřskou ochranou a přímluvou Panny Marie, Ženy oděné sluncem, která pod svou patou drtí hlavu pekelného draka, můžeme v bitvách tohoto světa vytrvat s větší silou a odvahou, ale také s pokorou a důvěrou. S největší ochotou vám všem žehnám: Benedicat vos omnipotens Deus Pater et Filius et Spiritus Sanctus, Amen.
Zdroj: CathInfo
Překlad: D. Grof