Komentář Eleison DCCXCI – Akvinského realita (2022)
(791)
10. září 2022
AKVINSKÉHO REALITA
Sv. Tomáš Akvinský v jednom článku své rozumné Summy teologické (I, 85, 2) s předstihem zhruba čtyř set let odmítl nesmysly Kanta a jeho početných stoupenců v moderní době, podle nějž naše lidské myšlení může poznávat pouze jevy věcí kolem nás. Podle Kanta nemůžeme my lidé poznat realitu věcí, jaké skutečně jsou za tím, jak se jeví. Věc jaká je sama o sobě, v němčině „das Ding an sich“, je pro nás naprosto nepoznatelná. V tom případě se člověk docela dobře může ptát, jak můžeme vůbec vědět, že existuje nějaká „Ding an sich“ za jevy věcí? Jistě, Kantovi stoupenci již nevěnovali žádnou pozornost nějaké předpokládané realitě sama o sobě či realitě mimo myšlení a moderní „filozofie“ se přenesla do Alenky v říši divů a do úsměvu Kočky Šklíby, který na stromě zůstal i poté, co tato kočka zmizela. Sbohem, realito! Vítej, doslova imaginární přelude!
Akvinský měl dva argumenty zdravého rozumu, kterými jednoznačně setřel ubohého Kanta. Vidím například koně na louce. Kůň zjevně není uvnitř mé hlavy, ale jde jen o jistou podobu předmětu koně. Je tato podoba předmětu koně, prostřednictvím níž tohoto koně poznávám, jako okno na koně samotného, takže kůň sám o sobě, je to, co poznávám, nebo je tato podoba předmětu sama o sobě tím, co poznávám, tak, jako obrázek koně, který zpodobňuje koně, ale nedává mi žádný pohled na koně sama o sobě? Pro Akvinského jsou podoby předmětu v našem myšlení jako okna do reality vně našeho myšlení. Pro Kanta jsou jako obrázky, za nimiž nemůžeme nic vidět. Pro Akvinského pomocí nich poznáváme, pro Kanta jsou tím, co známe.
První argument Akvinského: Jestliže takříkajíc známe jen úsměv kočky a ne kočku samotnou, jak pak můžeme mít nějaké poznání o kočkách a o realitě mimo myšlení? Už neexistuje žádná věda ani poznání reality vně našeho myšlení. Jestliže však neznáme nic vně našeho myšlení, ale jen naše vlastní podoby předmětu samy o sobě, pak je to konec jakéhokoliv poznání reality a konec vědy. Jistě, mnozí současní „vědci“ končí tím, že ztrácí chápání reality své vlastní „vědy“, protože tak jako většina dnešního světa nechali kantismus, aby zmátl jejich zdravý rozum.
Druhý argument: Pokud bychom znali jen podobu předmětu ve své mysli, pak by každá podoba předmětu byla pravdivá, protože pravda spočívá ve shodě mezi naším myšlením a realitou mimo něj. Jestliže bychom však nemohli znát nic za našimi vlastními podobami předmětu, neměli bychom žádný přístup k realitě vně, abychom byli schopní říct, zda jsou s ní naše podoby předmětu ve shodě nebo ne. Všechny soudy našeho myšlení založené na našich vlastních podobách předmětu by se tedy staly pravdivými, protože by byly ve shodě samy se sebou. A tak by Pavel mohl soudit, že med je hořký, zatímco Petr by mohl soudit, že je sladký, a oba by měli pravdu! Ani jeden z nich by neměl přístup k objektivní realitě za svými vlastními podobami předmětu, prostřednictvím níž bychom rozsoudili svár jejich protichůdných názorů. Zde umírá zákon bezrozpornosti, zde se rodí moderní „filozofie“.
A pokud jde o vrcholnou objektivitu, Akvinský v tomtéž článku pokračuje ve vysvětlování toho, že v reálném životě samotná forma předmětu vně našeho myšlení, která tomuto předmětu dává existenci, je tím, co informuje naše myšlení a dává našemu myšlení samotnou existenci jeho myšlenek. Jinak řečeno, naše myšlení je nejen schopné uchopovat realitu vně myšlení, ale je také schopné fungovat zcela bez ní (alespoň v počátku svého myšlení). Proto musí být samotný základ lidského myšlení objektivní. K tomuto základu (nakolik je poznatelný) se lze uchýlit k vyřešení jakéhokoliv sporu subjektivních názorů a tento zákon v objektivní realitě bezrozpornosti – že nic nemůže ve stejném ohledu být i nebýt zároveň – je také základem našeho myšlení. Proto jsou naše podoby předmětu v realitě rozhodně okny, která věrně prezentují realitu vně našeho myšlení a nikoliv obrázky, které brání našemu výhledu na realitu za nimi, jak předstírá odporný Kant a ničí tím jakékoliv uchopování reality a jakékoliv objektivní myšlení.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof