Komentář Eleison DCXC – Madiranova předmluva (2020)
(690)
3. října 2020
MADIRANOVA PŘEDMLUVA
V předmluvě ke své knize Hereze 20. století začíná Jean Madiran přímým konstatováním, že jsou to katoličtí biskupové, kteří jsou zodpovědní za herezi 20. století (str. 17 v reedici knihy z roku 2018 získané prostřednictvím via.romana@yahoo.fr). Protože věděl, že bude obviňován, že jako pouhý laik mluví nevhodně, vzdorovitě prohlašuje (str. 28), že když se pastýři nebo biskupové změnili na vlky nebo ničitele Víry, nemusí jako pokřtěný katolík žádat o jakýkoliv mandát k obraně Víry a ani mu ho nikdo nemusí dát.
Když vyhlašuje tezi celé své knihy, zásadním způsobem rozlišuje (str. 26). Hereze ve striktním smyslu slova znamená vědomé popření toho, o čem člověk ví, že je definovanou poučkou Víry, ale v širším smyslu to znamená přijímání celé nauky radikálně neslučitelné s Vírou. Hereze, kterou napadá, je hereze v tomto širokém smyslu, která jde mnohem dál, než že je v rozporu jen s nějakou jednou poučkou Víry. „Hereze 20. století“ se nachází spíše „v noci, v prázdnotě, v nicotě“.
A jak se francouzským biskupům přihodilo, že se stali bezobsažnými? Madiran píše (str. 20), že byli 100 let – což tedy znamená zpět až do poloviny 19. století – bez kontaktu s Římem, který byl v té době skutečně katolickým Římem Pia IX. a Syllabu, protože celý jejich způsob myšlení (str. 21) se od Říma vzdálil. Jejich disciplína byla katolickou disciplínou bez přesvědčení, katolická poslušnost byla poslušností bez pochopení toho, k čemu poslušnost je. V několika slovech Madiran postihuje podstatu předkoncilní Církve – pod vlivem moderního světa vyústila postupná ztráta katolické víry v Církev, kde vnější vzhled ještě trvá, ale podstata za vnějším vzhledem je pryč. Jak měla pravá Církev vzdorovat novému revolučnímu světu, vyložili ve své sociální nauce antiliberální papeži, zvláště papež Pius IX., Lev XIII. a Pius X. O jejich encyklikách, jak říká Madiran (str. 23), však tito biskupové v 50. letech 20. století nevěděli prakticky nic.
Ještě závažnější pro Madirana bylo – čímž předjímáme celou část VI této knihy, o níž bude řeč – že herezí 20. století těchto biskupů byl jejich všepohlcující způsob myšlení bez víry, který popírá, že existuje něco takového jako přirozený zákon (str. 24). Protože byli očarováni moderním světem a infikovaní jeho liberalismem, dlouho se myšlením vzdalovali Římu a odmítali jeho sociální nauku, i když v 50. letech ještě stále proklamovali určitá pravidla starého katechismu. V jejich srdcích se však již všechen smysl přirozeného zákona ztrácel, což znamenalo, že v letech bezprostředně po koncilu byli připraveni vztáhnout ruku na dogmata a katechismus, které do té doby nechávali navenek nedotčené. Proto jejich neshoda s Římem ohledně sociální nauky implicitně obsahovala toto naprosté vykořenění křesťanského náboženství, jímž celá Církev trpěla po koncilu (str. 25).
Jestliže totiž neexistuje žádný přirozený zákon nebo rozumný řád ustanovený Bohem ve všem stvoření kolem nás, pak je zničen všechen rozum a víra, a i když formule Evangelia a dogmatické definice mohou být na čas správně recitovány a opakovány, jejich podstata vyprchala a veškeré náboženství bylo radikálně podvráceno. Biskupové bez přirozeného zákona již nemají přístup k Evangeliu a dogmatickým definicím. Nemohou už nic zachovávat nebo předávat (str. 26). Jsou zralí k tomu, aby se zhoupli do leva k náhražkovému náboženství modernity, jímž je komunismus (str. 26).
A na závěr předmluvy se Madiran odvolává na Charlese Péguyho (1873–1914), krajana, který tento úpadek u kléru předvídal již před první světovou válkou, a v roce 1909 napsal, že klérus (str. 30) úspěšně ničí křesťanství, když chce, aby se vyvíjelo s dobou. Oni sami ztráceli víru (str. 32) a přijímali její mizení jako něco přirozeného.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof