▼

sobota 29. srpna 2020

Komentář Eleison DCLXXXV – Má být Viganó oslaben? (2020)


Komentář Eleison DCLXXXV – Má být Viganó oslaben? (2020)
(685)
29. srpna 2020
MÁ BÝT VIGANÓ OSLABEN? 
Díky řadě nedávných veřejných prohlášení, zvláště díky prohlášení z 8. června, italský arcibiskup Carlo Viganò, dodnes člen oficiální církevní hierarchie, vyčnívá mezi většinou svých kolegů z téže hierarchie tím, že zastává kritický názor vůči Druhému vatikánskému koncilu. Nyní přichází italský teolog P. Alfredo Morselli, který se snaží zmírnit kritičnost arcibiskupa ne přímo tím, že by koncil hájil, ale tím, že například argumentuje, že to není jen koncil, který je zodpovědný za tuto krizi, která postihla Církev v letech po koncilu. Podívejme se na jeho „Teze ke koncilu“, které zveřejnil v devíti hlavních bodech a osmi podbodech, jež zde zkracujeme:
1. Současná krize má bezprecedentní závažnost, je v podstatě neomodernistická, ale je mnohem závažnější než původní modernistická krize na počátku 20. století.
2. Druhý vatikánský koncil však prostě není příčinou této současné krize, protože:
2.1 Tato krize začala již dávno před rokem 1960,
2.2 její neomodernismus by se nikdy nezakořenil bez hlubokého zkažení moderního člověka a
2.3 stejně tak i pontifikát papeže Františka byl připravován dávno před 21. stoletím.
3. Musíme rozlišovat mezi koncilem samotným a následky koncilu nebo dobou po koncilu:
3.1 Koncil nelze vinit ze všech omylů, které mu jsou připisovány, i když byly realizovány jeho jménem,
3.2 Duch Svatý na koncilu byl, takže člověk nemůže říkat, že na koncilu nebylo vůbec nic dobrého.
4. Koncilní texty skutečně zahrnují dvojznačné formulace, které dávají neomodernistům vhodnou příležitost.
5. Takřka všechny tyto problémy byly následně vyřešeny oficiálními církevními deklaracemi.
6. Tyto problémy nepředstavují ani tak omyly, jako přání být zahrnující spíše než vylučující.
7. Tragickým příkladem tohoto přání je odmítnutí odsouzení komunismu ze strany koncilu.
8. Nazvat koncil „pastoračním“ neznamená, že v jeho prohlášeních není nic dogmatického.
9. Koncil lze kritizovat pouze v souladu s církevní naukou o Víře. Proto
9.1 Víra znamená věřit Bohu, tj. přijímat a ne si vybírat, kterým pravdám bude člověk věřit.
9.2 Magisterium katolické Církve je tím hlavním, kdo rozhoduje, které jsou ty pravdy, jimž se má věřit.
9.3 Toto Magisterium není otevřené osobní interpretaci. Jen ono samo může interpretovat svá vlastní rozhodnutí.
A nyní velmi stručné komentáře ke každé pozici P. Morselliho:
1. Tento úvodní bod stanovuje, jak moc P. Morselli souhlasí s arcibiskupem Viganò. Výborně!
2. Kdo by z výbuchu vinil výlučně rozbušku? Samozřejmě, že musí existovat výbušniny.
2.1 Druhý vatikánský koncil má skutečně dlouhý rodový původ, zvláště protestantskou „reformaci“ a [Velkou francouzskou] revoluci z roku 1789.
2.2 Naprostá pravda. Hluboké zkažení moderního člověka probíhá po staletí.
2.3. Také pravda. Pět neomodernistických papežů zcela bezostyšně v podstatě připravilo v praxi šestého.
3. Pozor! – Cožpak ten, kdo otevře dveře stáje, není vinen za to, že kůň uteče?
3.1 „Nikdy jsem nechtěl, aby kůň utekl. Chtěl jsem jen, aby se svobodně proběhl na slunci!“
3.2 Duch Svatý zabránil tomu, aby byl koncil ještě horší, ale biskupům ponechal jejich svobodnou vůli…
4. Smrtící dvojznačnosti [do něj] vložili neomodernisti, ale „katolíci“ jim dovolili projít.
5. Tato „vyjasnění“, v něž P. Morselli věří, obvykle nevyjasňují, ale udržují problém.
6. Bohužel je to právě přání být zahrnující, které kdysi pevně zavřené dveře znovu otevírá omylu.
7. Arcibiskup Lefebvre řekl, že odmítnutí odsoudit komunismus tento koncil poznamená navždy.
8. Děsivá dvojznačnost: „pastorační“ koncil nebyl dogmatický, ale musel být následován jako dogma!
9. „Jed je v ocasu“ – nakonec se P. Morselli uchyluje k argumentu autority! –
9.1 Samozřejmě, že musíme věřit tomu, co skutečně pochází od Boha a nevybírat si, čemu budeme věřit.
9.2 A samozřejmě, pokud Bůh vyžaduje víru, což vyžaduje, zavazuje nás neomylným Magisteriem, které rozhoduje.
9.3 Toto Magisterium však sestává z omylných oficiálních církevních představitelů se svobodnou vůlí, kterou jim Bůh nevezme, a pokud výjimečně selžou ve svých povinnostech, Bůh očekává, že je ovce budou posuzovat podle jejich ovoce.
Stručně řečeno, kritičnost arcibiskupa Viganò, když soudí Druhý vatikánský koncil po jeho ovoci, převyšuje autoritu P. Morselliho.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof