Střet mezi Církví a Satanem – 1 (1921)
P. Sylvester Berry
Poznámka
překladatele: V roce 1921 P. Berry
(1879-1954) publikoval komentáře ke Zjevení sv. Jana, přičemž okomentoval a
rozebral každou pasáž této části Písma svatého. Níže následuje kapitola 12, verš
1–9 a komentáře k ní.
***
KAPITOLA XII
1
I ukázalo se na nebi veliké znamení: Žena ozářená
sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd.
2
A jsouc v požehnaném stavu, křičela
v svých porodních bolestech a těžce pracovala k porodu.
3
I ukázalo se jiné znamení na nebi:
Hle, veliký drak, ohnivý, se sedmi hlavami a desíti rohy a na jeho hlavách sedm
korun
4
a jeho ocas táhl (za sebou) třetinu
nebeských hvězd a pak je hodil na zem. A ten drak se postavil před ženu, která
měla poroditi, aby hned po porodu pohltil její dítko.
5
I porodila dítko mužského pohlaví,
jež mělo říditi všechny národy železnou berlou. Avšak to její dítko bylo vzato
k Bohu na jeho trůn.
6
A žena utekla na poušť, a tam jí
připravil Bůh místo, aby ji tam živili po tisíc dvě stě šedesát dní.
7
I nastal [veliký] boj v nebi.
Michael se svými anděly bojoval proti draku. A bojoval drak i jeho andělé,
8
ale nepřemohli (je) a ztratili své
místo v nebi.
9
I byl svržen ten veliký drak, ten
starý had, zvaný ďáblem a satanem, jenž svádí celý svět; byl svržen na zem a s
ním byli svrženi i jeho andělé.
V předcházející
kapitole sv. Jan nastiňuje dějiny Církve od příchodu Antikrista do konce světa
a podává souvislý záznam o dvou prorocích, Eliášovi a Henochovi, (nebo Mojžíšovi)
a výsledku jejich úsilí. V této kapitole nám ukazuje pravou povahu
tohoto střetu. Bude to válka na život a na smrt mezi Církví a mocnostmi temnoty
v konečné snaze Satana zničit Církev a zabránit tak univerzální vládě
Krista na zemi.
Satan se
nejprve pokusí zničit moc papežství a přivodit pád Církve prostřednictvím
herezí, schizmat a pronásledování, které musí zcela jistě následovat. Protože
se mu to nepodaří, napadne pak Církev z vnějšku. Za tím účelem pozvedne
Antikrista a jeho proroka, aby zavedli věřící do omylu a zničili ty, kteří
zůstanou pevní.
1. Církev,
věrná nevěsta Ježíše Krista, je prezentována jako žena oděná slávou Boží
milosti. Podobně v písni písní je Církev popisována jako ta, která „září
jako jitřenka, jak luna překrásná, čistá jak slunce zář“. (1) Čistota [jasnost]
slunce je přiléhavý symbol pro osvětlující moc nauky Církve.
Měsíc je pod
jejíma nohama. Sv. Řehoř Veliký a sv. Augustin v tom vidí nadvládu Církve
nad celým světem a její opovržení věcmi tohoto života, podléhajícími zkáze. Měsíc
se svými vždy se měnícími fázemi je obrazem pomíjivých věcí světa.
Koruna
dvanácti hvězd představuje dvanáct apoštolů a skrze ně celý duchovní úřad
Církve. Může to také naznačovat shromáždění věřících národů symbolizované
mystickým číslem dvanáct.
2. Církev
stále pracuje k tomu, aby porodila dítě k věčnému životu. V těchto
smutných dnech, které se zde předpovídají, se trápení a bolesti porodu
zmnohonásobí. V této pasáži je zjevná narážka na některého syna Církve,
jehož moc a vliv budou takové, že Satan bude usilovat o jeho zničení za každou
cenu. Onou osobou nemůže být nikdo jiný, než papež, který v té době bude
zvolen. Papežství bude napadáno všemi mocnostmi pekla. V důsledku toho
bude Církev trpět velkými zkouškami a souženími ve snaze zajistit nástupce na
Petrově stolci.
Slova sv.
Pavla Tesalonickým mohou odkazovat na papežství jako překážku pro Antikrista: „Také
co (ho) nyní zdržuje, aby se zjevil (teprve) svým časem, víte. Neboť skrytá
bezbožnost (již) působí, jen je potřebí, aby ustoupil s cesty ten, kdo
zdržuje. A pak se objeví onen bezbožník.“
3. Nyní sv.
Jan vidí na nebi ohnivého draka se sedmi hlavami a deseti rohy; každá hlava má
korunu. Drakem je Satan rudý krví mučedníků, protože způsobil její prolití.
Význam sedmi hlav a deseti rohů se musí hledat v popisu šelmy, která
reprezentuje Antikrista, kde symbolizují krále nebo světské mocnosti. (3) Pokud
jde o draka, musí to mít podobný význam, a naznačuje to, že Satanovy útoky
proti Církvi budou organizované a provedou je vlády a vládnoucí mocnosti oné
doby.
U šelmy
Antikrista mají pouze rohy korunu jako symbol královské nebo vládnoucí moci.
Hlavy jsou označeny rouhavými slovy. (4) Symbolizují tudíž hříchy a omyly,
které postihnou Církev. Sedm, číslo univerzality, naznačuje, že v tomto
posledním boji se sešikují všechny druhy hříchu a omylu proti Církvi, aby
zabránily univerzální vládě Krista. Předehra k tomu může být vidět
v modernismu, který byl správně označen za „snůšku všech bludů“. Číslo
sedm je také náležité proto, že všechny hříchy jsou zahrnuty v sedmi hlavních
hříších. Podobně mohou být všechny omyly, které postihují Církev, shrnuty
v těchto sedmi pojmech: judaismus, pohanství, arianismus, mohamedánství,
protestantismus, racionalismus a ateismus.
Drak je
vidět na nebi, které je zde symbolem Církve, královstvím nebe na zemi. To
naznačuje, že první potíže onoho času budou uvedeny do života v Církvi
díky odpadlým biskupům, kněžím a lidu – hvězdám staženým ocasem draka.
4. Ocas
draka představuje vychytralé pokrytectví, jímž se mu podaří oklamat velký počet
lidí a pastýřů – třetinu hvězd. Arianismus svedl mnoho biskupů, kněží a lidu.
Předstíraná reformace z 16. století získala ještě větší počty, nelze to
však srovnávat s počty svedenými Satanem v době Antikrista.
Drak stojí
před ženou připravený hned po porodu pohltit dítě. Jinak řečeno, pekelné
mocnosti všemi prostředky usilují zničit papeže zvoleného v oné době.
5. Žena rodí syna, aby vládnul národům železnou
berlou. To jsou slova totožná s proroctvím žalmisty týkajícími se našeho
Spasitele Ježíše Krista. (5) Potvrzují to, jak jsme toto vidění vztáhli na
papeže, náměstka Kristova na zemi, který má vládnout národům ze Svého místa a
Svou mocí.
Teď nastala
hodina pro mocnosti temnot. Nově narozený Syn Církve je vzat „k Bohu na jeho
trůn“. Sotva byl nově zvolený papež
uveden na trůn, a už byl odňat skrze mučednictví. „Skrytá bezbožnost, která se
během staletí postupně vyvíjí, nemůže být plně završena, když moc papežství
přetrvává, ale nyní ten, který „zdržuje, ustoupil s cesty“. Během bezvládí
„se objeví onen bezbožník“ ve své zuřivosti proti Církvi.
Je věcí
historie, že nejstrašnější období pro Církev byly doby, kdy byl papežský stolec
prázdný nebo kdy vzdoropapežové bojovali s legitimní hlavou Církve. Tak
tomu bude i v oněch zlých časech, které přijdou.
6. Církev
připravená o svého hlavního pastýře musí v těch dnech zkoušek hledat
útočiště v osamění a být vedena samotným Bohem. Tímto místem azylu
připraveným pro Církev je pravděpodobně nějaký národ nebo národy, které jí
zůstávají věrné. (6) V těch dnech Církev také nalezne útočiště a útěchu ve
věrných duších, v odloučení řeholního života.
7. Sv.
Michael, strážný anděl Církve, přijde se svými zástupy na její obranu proti
prudkým útokům Satana a jeho přisluhovačů. Stoupenci sv. Michaela jsou andělské
zástupy z nebe a všichni věrní biskupové a kněží Církve. Přisluhovači
Satana jsou padlí andělé s vůdci hereze, schizmatu a pronásledování.
8, 9. Svádí
se bitva v Církvi, království nebeském, z nějž je drak a jeho andělé
vyhnán a svržen na zem. Země symbolizuje národy nepřátelské Církvi – svět, nad
nímž vládne Satan. S pomocí sv. Michaela se [země] očistí od všech
heretiků, schizmatiků a odpadlíků. Podobné dílo se uskutečnilo pomocí
Tridentského koncilu v 16. století.
Poznámky:
1) Píseň písní, VI, 9
2) II
Tes.II, 6,7
3) Zjevení
sv. Jana XVII, 9-12
4) Zjevení
sv. Jana XIII, 1
5) Žalm II,
9
6) viz níže
verš 14
Zdroj:
P. Sylvester Berry, The Apocalypse of st.
John, Columbus, Ohio, John W. Winterich, 1921, str. 119–125
Překlad: D. Grof