Radujte se, protože Pán je blízko (2019)
Kázání P. Martina Fuchse
v Praze 15. prosince 2019
3. adventní neděle
***
Mistr
Thornhill je světově proslulý svými obrazy. Mimo jiné vymaloval obrovskou
kopuli katedrály sv. Pavla v Londýně. Tam se přihodilo, že když stál na vysokém
lešení a právě dokončil část gigantického obrazu, udělal pár kroků zpět, aby
zkontroloval svou práci z dálky.
Myslel jen
na obraz a hlouběji a hlouběji vnímal své umělecké dílo. Aniž by to věděl, stál
už na okraji lešení. Kdyby udělal ještě jediný krok dozadu, nevyhnutelně by se
z té výšky zřítil na zem.
Jeden
tovaryš uviděl, v jakém nebezpečí se mistr ocitl. Co dělat? Zavolat? Jen to ne!
Thornhill by se mohl leknout, zavrávorat a spadnout z té velké výšky. Muž tedy
vzal štětec namočený do barvy a duchapřítomně jej hodil do nově dokončeného
obrazu. Během vteřiny zničil to, co mistr vytvořil a čemu věnoval celé týdny
usilovné práce. Umělec zbledl a plný vzteku se vrhl na viníka – ovšem už daleko
od pokraje smrti a zpátky v životě!
Když se pak
Thornhill dozvěděl, proč mu tovaryš zničil dílo, jeho hněv se změnil ve velkou
vděčnost. I když jeho práce byla zničena, on sám byl zachráněn z hrozného
nebezpečí.
Není takovým
mistrem Thornhillem vlastně každý z nás? Na vysokém, chvějícím se lešení – a život
ničím jiným není – si člověk zkouší zajistit své štěstí roky trvající namáhavou
prací. Chce, aby jeho život byl krásný, jako obraz velkých mistrů. Získal čest,
bohatství, lásku. Už mu nic nechybí. Cítí se naprosto šťastný v životě tomto a
příliš snadno zapomíná na onen.
Časným
nasycen, ocitá se pak – aniž by si to uvědomoval – na pokraji neštěstí věčného.
Pokud jeho štěstí trvá ještě nějakou chvíli, může se snadno stát, že se zřítí
dolů: do těžkého hříchu, do smrti, do pekla, do věčného neštěstí. V tom
náhle – jako štětec plný zkalené barvy – vletí neštěstí do nádherného
obrazu pozemského štěstí a zcela ho zničí. Katastrofy, nemoci nebo chudoba; to
jsou názvy takových ničitelů pozemského štěstí. Mnoho lidí se v takové situaci
proti Pánu Bohu vzbouří, jiní Ho obviňují a reptají.
Ve
skutečnosti by však měl být člověk vděčný za takové Boží navštívení, za Jeho
blízkost, protože to je naše spasení!
Bůh je nám
tedy blízko zaprvé prostřednictvím navštívení. Viděli jsme
to na příkladu Thornhilla.
Zadruhé je
nám Bůh blízko skrze své Vtělení. Pán se stal člověkem, protože lidé
zhřešili. Pán přišel na tento svět, protože pouze na této planetě jsou lidé.
Nikde jinde ve vesmíru žádní lidé nejsou. Přišel na tento svět, a sice do
středu tehdy známého světa. Kontinenty Afriky, Asie a Evropy se navzájem
dotýkají ve Svaté zemi. Amerika a Austrálie nebyly v té době ještě objeveny.
Přišel
viditelně, aby si člověk opravdu mohl udělat o Bohu představu: „Kdo vidí mě,
vidí také Otce.“ (Jan 14:6) Jeho tvář je na Turínském plátně, na roušce sv.
Veroniky.
Bůh je nám
zatřetí blízko skrze duše ve stavu posvěcující milosti. V tomto
stavu je to On, kdo nese a povznáší všechny naše činy, aby mohly získat
nadpřirozenou odměnu.
Leonidas šel
večer po práci na balkon, aby se podíval na svého malého syna Órigena. Sklonil
se ke kolébce a políbil malou hruď, protože si byl zcela jistý tím, že toto
malé tělíčko je chrám Ducha Svatého. Órigenés už byl pokřtěn a proto byl i
chrámem Ducha Svatého.
Začtvrté je
nám Bůh blízko v Nejsvětější Svátosti Oltářní.
„Hle, já
jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ Tak Spasitel promluvil před svým
nanebevstoupením. (Matouš 28:20) Ukázal to také prostřednictvím zvláštních
eucharistických zázraků – např. při zázraku v Lancianu.
V této Svátosti
Jej můžeme a měli bychom vyhledávat a navštěvovat a předkládat Mu své prosby.
Čeká na nás. Ano – dokonce k nám přichází skrytý v Hostii.
Za páté je
nám Bůh blízko prostřednictvím lidí, které považujeme za nepatrné.
Když
Spasitel hovořil o posledním soudu, řekl: „Cokoli jste učinili nejmenšímu z
vašich bratří, to jste učinili mně.“ (Matouš 25:40) V těch nejmenších nás tedy
potkává Kristus.
Když svatý
Martin obdaroval žebráka u bran Amiens, zjevil se mu poté Kristus Pán se
stejným kabátem, jaký dal žebrákovi, a řekl: „Tento plášť mi dal Martin.“
„Radujte se,
opakuji, radujte se, protože Pán je blízko.“
Ano, Pán je
nám opravdu blízko: skrze Jeho navštívení, skrze Jeho Vtělení, skrze Jeho
posvěcující milost, skrze Nejsvětější Svátost Oltářní a skrze ty lidské
bytosti, které považujeme za nejmenší.
Přijímejme
Ho! Pak se On narodí také v našich srdcích.
Amen.
Překlad: P. VVP