Jak si zachovat svou víru
v současné krizi Církve? (1984)
Prof. Plinio
Corrêa de Oliveira
Nedávno mi
položili tyto otázky: „Když jste
komentoval krizi v době sv. Ludvíka Grignion z Montfortu (1673–1716),
zmiňoval jste, že katolíci měli dva prostředky, podle nichž se mohli řídit,
když čelili odchylným naukám: 1. Srovnání těchto nauk s pravdami, které Církev
vždy učila; 2. Rozlišování duchů.
Který z nich, aniž bychom popřeli možnost použití
obou těchto prostředků, považujete za nejpříhodnější pro použití dnešními
katolíky pro svou orientaci, když čelí pokoncilní krizi? Mohl byste pak lépe
vysvětlit, co je rozlišování duchů a jeho omezení? Ptám se s ohledem na
charismatiky uvnitř Církve.“
To by byl
program na celý seminární kurz... Poskytnu k tomuto tématu jen několik
stručných poznámek. Jsem však připraven se s ním vypořádat. Non recuso laborem (Neodmítám ten úkol.).
Pojďme tedy na to.
Praví katolíci mají instinkt, který jim ukazuje, když
je někdo inspirován dobrým či zlým duchem
Otázkou tedy
je: „Aniž bychom popřeli možnost vzájemného působení mezi oběma těmito
prostředky – tzn. použití porovnání nauky i rozlišování duchů,“ který z těchto
prostředků je nejlepší pro dnešní katolíky, aby se podle něj orientovali v pokoncilní
krizi? Co je tedy rozlišování duchů?
Bude pro mě
snazší říct rychle pár slov o rozlišování duchů.
Rozlišování
duchů je působení milosti u člověka, prostřednictvím něhož je tento člověk
schopen lépe vnímat, co je poháněno dobrým duchem a co je poháněno zlým duchem.
Duše má cit
pro nadpřirozené působení, které je dobré, které hovoří z ctnosti, svatosti a
pravé Víry; vnímá to a je jím vedena. Naopak, existuje-li něco zlého, duše má
určitý instinkt, také daný skrze milost, který ji přiměje vnímat, že je tu něco
špatného, a proto to odsouvá stranou. Naše každodenní zkušenost to názorně
předvádí mnoha způsoby.
Vybavuji si
velice krásnou skutečnost ze života jednoho velkého světce, jehož jméno je
bohužel v Brazílii zřídka slyšet. Možná, že v USA, Evropě, španělsky
hovořící Americe se o něm mluví víc: Je to sv. Klement Maria Hofbauer
(1751–1830), velký apoštol německy hovořícího světa v 19. století.
Byl
z velmi skromné a velmi chudé rodiny z Moravy. Našel si práci při
roznášce chleba v pekařství ve Vídni. Ve svém volném čase navštěvoval
teologické přednášky na Vídeňské univerzitě. Tento pekařský poslíček, který měl
vášeň pro teologii, je malým mistrovským dílem milosti.
Klement Hofbauer (nahoře) se odvážil vznést námitku
vůči profesorovi na prestižní Vídeňské univerzitě (dole)
Ti, kteří
univerzitu vedli, dovolili tomuto hochovi, tomuto bezvýznamnému mladému muži,
navštěvovat přednášky. Jednoho dne se účastnil přednášky jednoho proslulého
vídeňského profesora teologie. Jak víte, Vídeň byla jedním z velkých
hlavních měst evropské kultury, umění a vědy, známým pro svou kultivovanost a
vytříbené způsoby atd.
Když tedy
jednoho dne tento mladý muž poslouchal přednášku tohoto proslulého profesora,
profesor řekl něco mylného a on jej přerušil a řekl: „Dovolte mi vznést
námitku, dr. X.“
Profesor:
„Jakou?“
Chlapec:
„Nesouhlasím s touto věcí z těchto důvodů....“ A pokračoval ve
výkladu svých argumentů.
V místnosti
nastalo všeobecné pobouření, protože pekař – méně než to, pouhý poslíček – se
odvážil nesouhlasit s velkým „dr. X“.
Mladík se
nenechal vyvést z klidu. Pevně se držel svého názoru a po nějaké době byla
tato chyba mistra teologie odsouzena Církví. Klement, budoucí sv. Klement Maria
Hofbauer, si uvědomil, že je tu něco špatně. Bylo to dílo jeho rozumu, bylo to
však i dílo rozlišování duchů. Uviděl v tomto učiteli něco špatného, něco
mylného, něco, co přimělo sv. Klementa vycítit herezi v heretikovi.
Někdy člověk
může vnímat zlého ducha i u člověka stojícího zády např. už jen díky tomu, jak
si onen člověk bere deštník.
Jak bránit svou víru?
Je zjevné,
že víra je v této krizi Církve těžce zkoušena. Jak může člověk bránit svou
víru v této zkoušce?
Za prvé, tradičními prostředky. Musí studovat
oficiální dokumenty Církve před krizí; musí k těmto dokumentům plně
přilnout do té míry, že souhlasí s opravdovou naukou Církve a tento souhlas musí
vyjadřovat. A musí porovnávat současnou nauku s minulou neporušenou naukou, jak
poznamenává můj milý tazatel.
Hledejte neporušenou tradiční nauku
Za druhé, vždy musí věnovat pozornost tomu
instinktu, který jej varuje, když je něco špatně.
Za třetí, musí hledat kněze a biskupy, kteří
jsou věrní tradiční nauce. Musí je hledat a pak se jimi nechat formovat. Také
se může obracet – čistě jako na ozvěnu nauky Církve, spíše nežli na její
skutečný prvek – o dobrou radu na laiky, o nichž ví, že je jejich nauka
neporušená a jimž důvěřuje.
Za čtvrté, se musí modlit a prosit Naší Paní,
aby jej chránila.
To jsou
věci, které doporučuji.
Jedna věc je
však jistá: Pokušení nikdy nebude větší, než milost, kterou daný člověk obdrží.
A pokud se ten člověk začne vymlouvat, pak je na vině on, protože Bůh nikoho
nenechává napospas zmatení. Taková je pravda. Vzmužme se tedy a netřesme se a
nechvějme. Taková je realita.
Dívejte se na mravní chyby
Existuje
jedno kritérium, které je velmi jisté: Když vidíme, že nějaký konkrétní proud
myšlení je nakloněn věcem, které jsou, pokud jde o ctnost, nepřípustné, je to
příznakem toho, že je velmi nepravděpodobné, že je jeho nauka
z teologického hlediska dobrá.
Kardinál
Dolan pózuje s nestoudně oblečenými ženami – znamení špatné nauky
Pokud
existuje náboženský proud, který se nazývá katolický, a já nemám vlastní
prostředky, abych si vytvořil bezpečný soud založený na A, B, C atd., ale
uvědomuji si, že tento proud dělá mravní ústupky – např. v módě, která
odporuje křesťanské ctnosti, nebo ústupky při porušování zásad stanovených
Církví – pak bych se jej měl vyvarovat.
Tak
například může existovat prostředí, kde se nosí krátké sukně, oblečení je
neslušné, takové, kde se s oblibou chodí na pláže, na nichž neexistují dobré
obyčeje, prostředí, kde je atmosféra s uvolněnými pravidly, zlehčují se tam
všechny povinnosti, odstraňují se všechny zásady, vyhýbá se každé oběti; pak
mám mnoho důvodů mít podezření, že celá jeho teologie nestojí ani za dva haléře.
Tomu, kdo
chybuje v mravech, by se nemělo věřit, protože mravy jsou základem
Zjevení. Pokud chybuje v mravech, pak bude i chybně vykládat Zjevení ve
věcech mravů, a je pro něj snadné chybovat i v dalších záležitostech jako
je Svatá Trojice, mše nebo kterákoliv jiná dogmatická věc. V takovém
prostředí nesetrvávám, není to prostředí pro mě.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof