Komentář Eleison DCXXXVII – Ibsenův Rosmersholm (2019)
(637)
28. září 2019
IBSENŮV
ROSMERSHOLM
Henrik Ibsen (1828-1906)
byl proslulý norský dramatik, jemuž se často připisovalo, že je celosvětovým
otcem moderního dramatu. Nebyl katolíkem, ale vyřkl jednu velkou pravdu, a sv.
Augustin kdysi řekl, že veškerá pravda patří katolíkům (protože jejich Bůh je
„Cesta, Pravda a Život“). Proto katolíci dokonce lépe než nekatolíci mohou
někdy docenit pravdy, jež nekatolíci říkají. Velikou Ibsenovou pravdou je, že
dokonce i v puritánském pokryteckém Norsku konce 19. století, kde jsou
život a radost zadušeny váhou umírajících tradic, přesto v protestu povstává
duch a upřednostňuje dokonce i smrt před existencí chycenou v pasti bez
patrné svobody nebo smyslu.
Názorně si tento
protest ukažme na skupině tří pozdějších Ibsenových her, kdy se obrátil od
spíše dramatu moderní společnosti k dramatu jednotlivých osob. Rosmersholm (1886) končí společnou
sebevraždou hrdiny a jeho milované. Stavitel
Solness (1892) končí smrtelným pádem hrdiny z vysoké věže, když pro
něj bylo sebevražedné především pokusit se na ni vyšplhat. John Gabriel Borkman (1896) končí tím, že hrdina umírá chladem při
v podstatě sebevražedném výstupu na mrazivý horský svah. V každém
případě však hrdina usiloval o svobodu lidského ducha proti světu dusícímu
onoho ducha. Podívejme se konkrétně na Rosmersholm,
jehož adaptace byla s velkým úspěchem nedávno uvedena na scénu
v Londýně. Ibsen žije!
Každé drama potřebuje
dramatický svár a svár v Rosmersholmu
je mezi starým světem Rosmerovy rodiny a domova, vynikající posledních dvě stě
let svými vojáky a pastory, kteří byli příkladem a vedli celý kraj, na jedné
straně, a na druhé straně povstávajícím novým světem emancipace a svobody od
všech těchto starých hodnot. Ústřední postavou v této hře je poslední
potomek šlechtické rodiny, John Rosmer, původně pastor, který ztratil svou
křesťanskou víru a je nyní rozerván mezi dvěma světy. Na jedné straně je Dr.
Kroll, chladný konzervativec, který se pokouší zachránit Norsko před
všepronikajícím liberalismem, jehož žena a děti se však liberalizují. Na druhé
straně je vydavatel místních radikálních novin, Mortensgaard, který je
přinejmenším tak pochybný jako Kroll ve svém pokusu přitáhnout Rosmera na svou
stranu. Samotného Rosmera si skrze okouzlující mladou ženu, Rebekku West, jeho
nevinnou společnici po několik let, teoreticky získal nový svět radosti a
svobody.
Drama vrcholí, když
Rosmer řekne Krollovi o své ztrátě víry a svém úmyslu veřejně bojovat za
liberály. Kroll se čestnými prostředky i špinavostmi pouští do akce k zastavení
Rosmera, aby svou osobu a prestiž propůjčil tomuto úpadku. Pod tlakem ze strany
Krolla si Rebekka uvědomuje, že v jejím boji za osvobození Rosmera od jeho
vznešeného, ale dusivého zázemí, je to ve skutečnosti toto zázemí, Rosmersholm,
který se překonal. Nakonec jediným způsobem, jak může John a Rebekka dosáhnout
nové svobody i staré vznešenosti, je skočit společně do vodního mlýna na
Rosmersholmu. Jinak řečeno, říká Ibsen, stará šlechta je neradostná, nový
konzervativismus je necitelný a nová emancipace není o nic lepší. Jako cesta
ven zůstává pouze smrt, zdánlivě jediné možné východisko pro tento v pasti
chycený pár.
Je to celé temný
nesmysl nevhodný pro dnešní katolíky? Ne, je to realistický obraz našeho světa.
Když víra umírá, jako u Rosmera a miliard duší dnes, pak konzervativismus
(Kroll) nakonec nekonzervuje nic, levičáctví (Mortensgaard) je stejně dobré
jako házení bezbožného benzínu do bezbožného ohně, emancipace (Rebekka)
postrádá životní sílu a liberální touha zemřít vítězí. Jestliže člověk chce mít
život a mít jej ve větší hojnosti (Jn X, 10), pak v sobě Rosmer musí
oživit víru svých skutečně vznešených předků, což znamená, že musí jít zpět
dokonce až za své nejlepší protestantské předky ke katolíkům, kteří Norsko
učinili křesťanským. Ať se Rosmer stane skutečně katolickým a pak Kroll, Mortensgaard
a Rebekka budou schopní vidět skutečné řešení a celý kraj se může znovu
rozzářit světlem Krista.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof