Zákony
duchovního života (2018)
Kázání P. Martina Fuchse v Praze
10. června 2018
3. neděle po Seslání
Ducha Svatého
***
Drazí věřící,
Bůh vtělil do Svého
Stvoření mnoho zákonů, aby pomohl každému tvorovi dosáhnout svůj cíl. Můžeme je
rozdělit do tří skupin: fyzikální zákony, estetické zákony a matematické
zákony.
Dokonce i malý hoch bude
věnovat pozornost zákonům statiky, jestliže chce postavit věž ze svých
dřevěných kostek. Později se dozví o mnoha dalších zákonech: proudových
zákonech, zákonech síly, zákonech termodynamiky, biologických zákonech atd.
Bůh nevytvořil jen
fyzikální zákony, ale také utvořil věci krásnými. On Sám je Dokonalost a proto
jsou všechny věci, které udělal, dokonalé a krásné.
Chceme-li podat definici
„krásy“, vše, co musíme učinit, je podívat se na Stvoření. Vždy nacházíme
harmonii a symetrii; a všechny různé části stvoření jsou podřízeny jedné ideji.
Podíváme-li se na lidskou bytost: Uši, nos, ústa, srdce, paže a nohy jsou
podřízeny lidské bytosti.
Bohužel se mnoho lidí
odvrátilo od Boha. Proto již nevědí, co je krásné v umění (architektuře,
obrazové malbě), v hudbě, v literatuře, v odívání a dalších
oblastech.
Znetvořují své tělo tzv.
kosmetickou chirurgií, tetováním a piercingem.
Zákony matematiky jsou
velmi užitečné pro vytvoření důkazu o Boží existenci. Jsou vždy platné, byly
platné před tisíci lety a budou stále platné i za tisíc let. Nemění se.
Věčné zákony musí mít
věčnou příčinu a tato příčina je v teologii nazývána „Bůh“.
Například součet úhlů
v trojúhelníku (α+β+γ) je a vždy bude 180°.
Bůh však nevytvořil jen
zákony v přírodě. Mnohem důležitější jsou zákony duchovního života. Rád
bych zmínil pět z nich.
Lidé jim mohou věnovat
pozornost nebo jich nedbat, nicméně ony platí, i když je lidé ignorují.
Jestliže je lidé
ignorují, musí z toho vyvodit důsledky. Tyto důsledky jsou zlé nejen na
10, 20 nebo 30 let, ale jsou věčné.
- Zákon: „Ti lidé,
kteří zemřou bez posvěcující milosti, jsou navždy ztraceni.“
Musíme být údy Mystického
těla Ježíše Krista, musíme být údy Církve. Spasitel v evangeliu sv. Jana
(15:1-10) řekl:
„Já jsem pravý vinný kmen
a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřeže; a
každou však, která nese ovoce, očistí, aby nesla více ovoce. Vy jste již čistí
tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve
vás. Jako ratolest nemůže nésti ovoce sama ze sebe, nezůstane-li ve kmeni, tak
ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy (jste) ratolesti. Kdo
zůstává ve mně a já v něm, ten přináší mnoho ovoce; neboť beze mne nemůžete
nic činiti.
Nezůstane-li někdo ve
mně, bude vyhozen jako ratolest; i uschne, seberou ji a vhodí do ohně, a bude
hořeti. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, cokoliv pak budete
chtíti, proste, a dostane se vám! V tom jest oslava mého Otce, že
přinášíte mnoho užitku a stáváte se mými učedníky. Jako miloval Otec mne, tak i
já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce! Budete-li zachovávati má
přikázání, zůstanete v mé lásce, jakož i já jsem zachoval přikázání svého
Otce a zůstávám v jeho lásce…“
Toto je duchoví zákon.
Jestliže chceme být spaseni, musíme ho zachovávat.
- Zákon: „Ti, kteří
chtějí být spaseni, musí mít pravou víru.“
Sám náš Spasitel tento
zákon zdůrazňoval před Svým Nanebevstoupením: „Kdo uvěří a dá se pokřtíti,
spasen bude; kdo však neuvěří, bude zavržen.“ (Mk 16:16)
Bůh řekl mnoho věcí, jak
jsme viděli v kázání minulý měsíc. Ale ne vše je dogma. Dogma je pravda,
která je Bohem zjevená a Církví jako taková prezentovaná.
V Písmu svatém
vidíme, že Ježíš Kristus je Bůh, ale jednou řekl: „...neboť Otec je větší než
já.“ (Jn 14:28)
Proto Arius klamně
tvrdil, že Ježíš Kristus není Bůh. Mnoho kněží a biskupů jej následovalo.
Později v roce 325 Nikajský koncil tento omyl odsoudil a učil, že je
dogmatem, že Ježíš Kristus je pravý Bůh.
Některý heretik může
udělat mnoho dobrých skutků. Může být prospěšný a laskavý. Avšak ve chvíli své
smrti mu to nepomůže. Musí mít pravou víru.
Mnoho lidí jako jsou
buddhisté, židé, muslimové v tyto pravdy nevěří, protože je neznají.
Musíme je tyto pravdy učit. Proto katolická Církev poslala do jejich zemí
misionáře. Mnoho lidí však v tyto pravdy nechce věřit, dokonce ani
katolíci.
Kolik lidí již nevěří
v peklo, očistec, věčný život, v Panenství Panny Marie,
v přítomnost Boží v Eucharistii, v nutnost zpovědi těžkého hříchu
atd.?
- „Jakou měrou měříte,
takovou bude vám naměřeno.“ (Mt 7:2)
Spasitel předložil tento
zákon v kázání na hoře.
Jestliže odsuzujeme druhé
lidi, druzí budou dělat totéž nám.
Jestliže jsme dobří
k druhým, přátelští, nápomocní, pravdomluvní, budou s námi ostatní
také jednat tímto způsobem.
Jestliže chráníme životy
druhých, budou také chránit naše životy; pokud my ne, ani oni to nebudou dělat.
Jsou-li děti neposlušné,
velmi často budou mít také neposlušné děti. Jestliže děti nemají dobré chování,
nebudou jej mít ani jejich děti.
- Zákon: „Kdokoliv
chce obdržet Boží požehnání, musí zachovávat Desatero přikázání.“
Toto je zákon, který
v Písmu svatém čteme znovu a znovu. Svatý Pavel napsal Efesanům (6:2): „´Cti
otce svého a matku svou´ – to je první přikázání, spojené se zaslíbením – ´aby
se ti dobře vedlo a abys dlouho žil na zemi!´“
A když Bůh přislíbil
vyvést děti Izraele do Svaté země, chtěl, aby zachovávali Jeho přikázání.
Jen za této podmínky je
chtěl chránit před nepřáteli a obdařit je vším, co potřebují, aby tento cíl
dosáhli.
Jestliže zachováváme
přikázání, obdržíme Hospodinova požehnání.
Nejlepší přípravou na
sňatek je zachovávání Desatera přikázání. Už jsme viděli, že lidé, kteří žijí
ve hříchu – kteří žijí spolu, aniž by byli sezdaní v katolické Církvi –
nebudou moct obdržet Boží požehnání; především ti v homosexuálních
partnerstvích a rozvedení a znovusezdaní lidé!
- „A Kdo přijme jedno
takové dítě ve jménu mém, mne přijímá.“ (Mt 18:5)
Proto Církev vždy chtěla
mít velké rodiny. Když jsou děti v rodinách přijímány, je tam Spasitel.
Existují-li okolnosti
pocházející z vnějšku, existují-li zdravotní, ekonomické, sociální důvody,
může sezdaný pár využít přirozenou kontrolu porodnosti. (viz Promluva
k porodním asistentkám 20. října 1951, Pius XII.)
V těchto případech
ještě říkají „ano“ Boží vůli, každému dítěti, jež jim chce dát.
Jestliže však užívají
jakýkoliv druh umělé kontroly porodnosti, říkají „ne“ Boží vůli, říkají:
„Nechceme dítě.“
Sezdaný pár dostal příkaz
od Boha. Bůh chtěl, aby se podíleli na Jeho Stvoření. Nyní je na jejich vůli
dát Bohu věřící nebo ne.
Pamatuji si na jednu
starou dámu v Rakousku, která mi řekla, že v době druhé světové války
přišla k její matce porodní asistentka s dvěma malými chlapci a
požádala ji: „Můžete si jednoho z nich vzít? Musím pro ně najít umístění.
Můžete si vybrat kterého chcete.“ A její matka odpověděla: „Nechci si vybírat.
Jednoho mi dejte.“
Tento chlapec vyrostl
jako člen rodiny. Byl velkým požehnáním pro tuto rodinu v tomto světě a po
jeho smrti bude věčným požehnáním pro celou rodinu!
Drazí věřící!
Shrňme si: V přírodě
a v duchovním životě existují zákony, v obou druzích zákona Bůh
vyjadřuje Svou vůli. Zachovávejme je, abychom obdrželi Boží požehnání! Amen.
Překlad: D. Grof