Komentář Eleison DLXVII – Totalitní potrat (2018)
(567)
26. května
2018
TOTALITNÍ POTRAT
Je možné, že
se dává příliš mnoho důležitosti boji proti potratu, vzhledem k tomu, že je
to pouze přirozený život, který se hájí, a nikoliv život nadpřirozený. Za jinak
stejných okolností by se stejný čas a úsilí spíše mělo strávit na obhajobu
čehokoliv, co znamená život milosti, než na obhajobu nenarozeného života, ale
v dnešní společnosti nejsou všechny okolnosti stejné. Především v našem
bezbožném světě zbylo tak málo víry, že hovořit dnes s většinou lidí o
nadpřirozeném, je jako mluvit na ně řecky – „Bůh, nebe, peklo, věčnost – o čem
to propána mluvíte?“ Jestli však lidem dnes zbyla špetka slušnosti, ještě mohou
mít představu toho, jakým zločinem je přeměnit útočiště života, mateřské lůno,
na vězení smrti. Proto Bůh žehnej katolíkům, kteří činí, co mohou, aby
zabraňovali potratu.
Dnes však
jsou proti totalitnímu anglickému státu. Jeden protipotratový bojovník
s mnohaletou reputací píše, že nová technika „poradenské služby na
chodníku“ [aktivisté se na ulici obracejí na ženy, které právě jdou
k potratu – pozn. překl.], která se příměji soustředí na ženy, které jdou
na potrat, vyprovokovala na místě drakonickou reakci vládnoucího systému,
bezpochyby proto, že byla, alespoň krátkodobě účinná. V prvním PSPO (Public
Space Protection Order – Zákon na ochranu veřejného prostoru) svého druhu
v zemi, hlasovala jedna městská rada pro to, aby byli protipotratoví
aktivisté omezeni na travnatou plochu 100 metrů od potratového místa, kde jich
nesmí být víc než čtyři, není jim dovoleno vystavovat plakáty větší než je
rozměr A3, nesmí zmiňovat potrat, dítě, maminku, plod, duši, vraždění, peklo
nebo vraždu, nesmí vystavovat žádné obrázky, přehrávat zesílenou hudbu nebo
hlasy, vykřikovat poselství se vztahem k potratu nebo se dokonce jen
nahlas modlit. Tato omezení vstoupila v platnost 23. dubna a mohou být
touto městskou radou aplikována šířeji a stejně tak i jinými [městskými]
radami. Pokuty za odporování těmto omezením mohou jít až do 1000 liber.
Co může
člověk říct? Anglie páchá sebevraždu. Městská rada si možná vybrala pro
uplatnění těchto omezení 23. duben, protože je to den sv. Jiří, kdy Anglie
slaví svého svatého patrona, jako by ochrana potratu byla aktem vlastenectví,
lásky k zemi! Co je však pro ženu více protipřirozené, než zničit plod
svého vlastního lůna? [A co je] více protispolečenského pro muže, než jí
povzbuzovat, aby to učinila? Jak daleko musela žena ujít po cestě sebezničení,
aby dala souhlas k doslova vraždě svého mateřství, hlavního účelu své
existence hned po spáse své vlastní duše. „Avšak dojde [žena] spásy mateřstvím,
setrvá-li ve víře, lásce, svatosti a zdrženlivosti“, říká Písmo svaté (I Tim.
II, 15), což není Slovo údajného nepřítele žen, ale Boha.
Shakespeare
dle očekávání uchopil podstatu sebezničení ženy v několika verších, jež
klade do úst Lady Macbeth (Dějství 1., Výjev 5.), když se připravuje na to, aby
svého manžela přiměla k vraždě Duncana, jeho krále, bratrance a přítele,
dokonce tehdy, kdy Duncan také bude hostem pod Macbethovou střechou.
Strašlivými slovy volá démony, aby z ní vyrvali všechnu ženskou jemnost a
soucit:
„Sem spějte, duchové
myšlének vražedlných! Zbavte ženství mne,
a naplňte mne od hlavy až k patě
divým ukrutenstvím! Mou shusťte krev,
a zataraste cesty útrpnosti,
by přírody snad žalné návštěvy
nezvrátily můj pevný úmysl,
neb míru nevložily mezi ním
a výkonem. Již spějte k mému prsu,
žluč ssajte s mlékem mým, vy vraždostrůjci…“
(překlad
Josef Jiří Kolář, 1868)
Pak
pokračuje, aby přemohla Macbethovi skrupule, a on vraždí Duncana, první
z mnoha dalších obětí.
Čtenáři,
modlete se, prosím, za Anglii, kdysi věno Panny Marie, a stále předmět Její mateřské
péče.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof