Moc zeleného škapulíře (1985)
Naše Paní
z Fatimy slíbila svou pomoc těm, kteří dle Boží vůle jasně vyjádřené
v těchto zjeveních, pevně věří v obrácení se o pomoc vůči Neposkvrněnému
Srdci Panny Marie. Protože jsem na jednu stranu ani chvíli nepochybovala o její
přislíbené pomoci, a na druhou stranu, protože vidím, jak málo se dělá ohledně
přání Boha a Naší Paní, je mojí touhou učinit vše, co mohu, aby alespoň to, co
ovlivnilo mě jako katoličku a řádovou sestru, mohlo povzbudit duše, aby se
s důvěrou obrátily k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, a abych tak
svým „zrníčkem písku“ přispěla k propagaci této skvělé pobožnosti.
Část I – Duchovní obrácení
S tímto
na mysli jsem se utekla k přímluvě Neposkvrněného Srdce, když jsem slyšela
o velké potřebě, v níž se nacházely dvě duše. Týkala se čerstvě ženatého
mladého muže. Asi měsíc před manželstvím onemocněl zápalem plic, z nějž se
více méně uzdravil, ačkoliv jen na krátký čas. O dva nebo tři měsíce později
chytil virovou infekci, jež postihla mozek, a která mu nedávala mnoho naděje na
přežití a jeho stav se stával čím dál nestabilnějším. Není těžké si představit
zděšení a bolest jeho mladé ženy, která nevěděla, že skutečnou příčinou byl
AIDS, a že je možné, že jím byla také nakažena.
Protože stav
tohoto muže byl již velmi špatný, povolali k němu kněze, který mu, jak je
obvyklé, nabídl svátost pokání a svátost posledního pomazání. Protože znal své
provinění, odmítnul je, ačkoliv byl ještě schopen vyznat svoje hříchy.
Brzy poté
ztratil řeč. Jeho vnější chování jasně ukazovalo stav jeho duše, což jeho
rodinu a všechny, kteří jej viděli, naplňovalo hlubokou bolestí. Výrazy
zděšení, hrůzy a zoufalství se projevovaly na jeho tváři, skutečné vnitřní
mučednictví tváří v tvář své smrti a se svědomím ušpiněným dvojím
hříchem toho, co učinil, že se nakazil touto strašlivou nemocí, a také hřích
toho, že nevaroval svou manželku a žil s ní normální život ženatého muže,
přičemž vystavil její život riziku.
Když jsem se
tedy doslechla o tom všem, obrátila jsem se o přímluvu k naší milé Matce a
jejímu Neposkvrněnému Srdci, více jsem se modlila a použila jsem zelený škapulíř, známý také jako škapulíř Neposkvrněného Srdce. Mám
naprostou důvěru v tento zázračný škapulíř, protože kromě toho, že nám byl
dán samotnou Blahoslavenou Pannou Marií, koná zázraky skrze přímluvu
Neposkvrněného Srdce, což je, jak víme, pobožnost, kterou si Bůh přál pro naši
dobu.
I když jsem
nepochybovala o jeho účinnosti, žádala jsem nicméně, aby byl u nemocného muže
použit co nejdříve.
Protože při
tom došlo k prodlevě, napsala jsem té mladé ženě a velice jsem trvala na
tom, aby mu byl dán co nejdřív, a dodala jsem: „nebuďte překvapená, jestliže
uvidíte zázraky“, protože jsem o ně Naší Paní již požádala, když jsem jí řekla:
„Vím, že mě vždy slyšíš, má milá Matko, a já nepochybuji o tvé přímluvě, dovol
však, aby když tě tentokrát žádám, šlo o zázrak, který může být ukázán druhým.
Vím, že zelený škapulíř nezklame, je-li použit s důvěrou ve skromné
nástroje spásy, které nám dalo tvé mateřské Srdce. Pro toto, pro slávu Boží a
tvého Neposkvrněného Srdce a pro spásu mnoha duší, splň mi tento zázrak
obrácení, abych mohla být k užitku jemu, a aby ty ubohé duše byly
povzbuzeny důvěřovat. Jestli chceš, navštiv tohoto tvého ubohého syna, ale
takovým způsobem, aby si i ostatní uvědomili, co se děje a že ty tu jsi.“
Krátce poté
jsem dostala nějaké zprávy.
Nemocný
velice ochořel, zvracel a byl velmi neklidný. Opět byl povolán kněz, který mu
tentokrát nasadil zelený škapulíř a dal mu svátost posledního pomazání.
S ním ten muž pokojně usnul. Během noci se probudil. Zdál se velmi
šťastný, oči mu zářily a byly upřeny na konkrétní bod v místnosti, zdálo
se, že s někým hovoří, protože odpovídal na otázky (což již po nějakou
dobu nebyl schopen), někdy se usmál nebo plakal s velkým dojetím. Jeho
matka a sestra (lidé velmi vzdálení Bohu), které byly přítomny, si uvědomily,
že se děje něco nadpřirozeného, i když nic neviděly, a i ony plakaly dojetím.
Po tom všem
se stav nemocného muže, zvláště stav jeho duše, zcela změnil. Již na jeho tváři
nebyla viditelná dřívější hrůza nebo zděšení, ale spíše velký pokoj a štěstí.
Jeho zdraví bylo mnohem lepší, ačkoliv se úplně nezotavilo. Postoj jeho matky a
sester byl naprosto odlišný; nyní se ochotně modlily, ujišťovaly se, že má
správně škapulíř atd. Když se jeho žena dozvěděla o tom, co se stalo, byla
zcela přesvědčená, že jej musela přijít navštívit Naše Paní.
Později se
nemocného muže zeptala: Přišla tě navštívit Naše Paní?
Ano,
odpověděl s výrazem štěstí.
Bude ti
lépe?
Ne,
odpověděl, ale také s výrazem klidu. Chtěl říct, co mu Naše Paní řekla,
ale již nemohl mluvit. Jen čas od času bylo slyšet, jak říká věci jako „buď
silná“, „milost Boží“ atd.
Můj dopis
nakonec té ženě došel den po těchto všech událostech (já jsem o své modlitbě
k Naší Paní nikomu neřekla) a ta mi pak řekla: „Řekla jste mi, že nesmím
být překvapená, když uvidím zázraky se zeleným škapulířem. Věřím, že zázrak se
již udál, ne tolik s jeho tělem jako s jeho duší.“ Modleme se, aby po
dobré přípravě jeho duše odešla a sjednotila se s Bohem a po celou věčnost
rozjímala o té, která jí poskytla velkou milost obrácení a klidu duše.
Neposkvrněná Panno Maria, ať je toto líčení pro větší slávu Boží a tvou slávu,
a kéž může být mnoho duší spaseno v důvěře v tuto úžasnou přímluvu skrze
zelený škapulíř.
„Neposkvrněné Srdce Panny Marie, oroduj za nás nyní i
v hodinu smrti naší. Amen.“
Část II – Co je zelený škapulíř?
Zelený
škapulíř, nazvaný Naší Paní „Znakem Neposkvrněného Srdce Panny Marie“, byl dán
světu Blahoslavenou Pannou Marií skrze řadu zjevení sestře Justině Bisqueyburu,
z kongregace dcer křesťanské lásky sv. Vincenta, počátkem 40. let 19.
století v Paříži ve Francii. Na svátek Narození Panny Marie 8. září 1840
se Matka Boží zjevila, přičemž ve své pravé ruce držela své Neposkvrněné Srdce
v plamenech, a v druhé ruce škapulíř.
Škapulíř
sestával z prostého kousku zelené látky obdélníkového tvaru visícím na
zelené šňůrce. Na jedné straně byl obrázek Naší Paní oblečené v dlouhém
bílém rouchu, které sahalo až k jejím bosým nohám. Přes něj měla světlemodrý
plášť. Neměla však žádný závoj. Namísto toho její vlasy volně splývaly; a ve
svých rukách držela své Srdce, z jehož vrcholu tryskaly hojné plameny.
Její držení těla bylo zvýrazněno majestátní krásou, úplně nebeskou. Na druhé
straně škapulíře bylo zobrazeno její Neposkvrněné Srdce, celé v plamenech
a průzračné jako křišťál, s rozlévajícími se paprsky, které se jevily
oslnivější než slunce. Toto Srdce, probodené mečem, bylo obklopeno oválným
nápisem, na jehož vrcholu byl zlatý Kříž. Nápis říkal:
„Neposkvrněné Srdce Panny Marie, oroduj za nás, nyní i
v hodinu smrti naši.“
Ve stejnou
chvíli vnitřní hlas zjevil sestře Justině, že Bůh chce mezi lidmi zavést
láskyplnější a důvěrnější uznání a lásku ke Své Nejmilovanější Matce
prostřednictvím pobožnosti k ní skrze titul jejího Neposkvrněného Srdce.
Když bude Naše Paní vzývána pod tímto titulem, dosáhne od svého Božího Syna
velké dobrodiní, zvláště v oblastech fyzického zdraví, pokoje mysli a
duchovního obrácení. Ona, která je Útočištěm hříšníků, dosáhne zvláště obrácení
těch, kteří odpadli od pravé Víry, a těch ubohých hříšníků, kteří nemají žádnou
víru. Panna Maria chtěla, aby byly co nejdříve vytvořeny kopie tohoto škapulíře
a distribuovány s velkou důvěrou.
Bohužel,
nastalo mnoho průtahů. Mnohé byly zapříčiněny normálním a dokonce zdravým
skepticismem sestřiných představených a církevních autorit. Aby Církev určila,
zda jsou tato zjevení z nebe, pekla nebo zda jde o osobní klam, vyžaduje
to rozlišování.
Sestra Justina
během této doby mnoho trpěla. Nakonec po důkladném zkoumání a pečlivém
rozlišování místní biskup schválil tato zjevení a byl připraven dovolit šíření
této nové svátostiny. Naše Paní se však nikdy jasně nevyjádřila ohledně
určitých aspektů této nové pobožnosti. Bylo potřeba zodpovědět některé otázky.
Jaké jsou nutné podmínky, aby byl škapulíř účinný? Existuje pro něj zvláštní
posvěcení? Měl pro lidi existovat obřad pro jeho přijetí k užívání?
Existují nějaké povinnosti pro ty, kteří jej používají? Mají škapulíř používat
pouze určité skupiny lidí nebo v určitých situacích?
Aby se tyto
těžkosti vyřešily, bylo rozhodnuto, aby se sestra Justina zeptala samotné Naší
Paní, co je Boží svatá vůle v těchto záležitostech. Naše Blahoslavená
Matka odpověděla během zjevení 8. září 1846 – přesně šest let po své úvodní
žádosti ohledně tohoto „Znamení Neposkvrněného Srdce“.
Naše Paní
odpověděla: Tento škapulíř není jako jiné (není hábitem bratrstva), ale pouze
dvěma svatými obrázky na jednom kusu materiálu. Proto není vyžadována žádná
zvláštní formule k jeho posvěcení nebo k jeho přijetí k užívání.
Stačí, aby byl posvěcen knězem a nošen tím, u koho chceme, aby měl prospěch
z přímluvy Naší Paní. Jestliže na druhou stranu tato osoba nemůže nebo je
dokonce neochotná nosit jej nebo mít u sebe, může být i bez jejího vědomí vsunut
do jejího oblečení, postele, místnosti nebo vlastnictví atd.
Existuje
jediná modlitba, kterou je potřeba odříkat alespoň jednou za den: „Neposkvrněné
Srdce Panny Marie, oroduj za nás nyní i v hodinu smrti naší.“ Jestliže ji
neodříká osoba, jejíž prospěch je z užívání škapulíře zamýšlen, pak ji
může odříkat místo ní někdo jiný. Zelený škapulíř může být použit kdekoliv, pro
kohokoliv. Největší milosti jsou přičítány jeho používání, ale tyto milosti
jsou větší či menší přímo úměrně k tomu, nakolik mu modlící se osoba
důvěřuje. To je smyslem různých druhů paprsků, které vycházely z rukou
Matky Boží při posledním zjevení.
Je pobožnost zeleného škapulíře velmi účinná?
Prospěch
získaný vzýváním Naší Paní pod tímto titulem je skutečně pozoruhodný. Došlo
k zázrakům týkajícím se zdraví, pokoje a obrácení. Ve velkém zdravotnickém
zařízení na předměstí Washingtonu D.C. byli jen několik dní před smrtí vyléčeni
dva lidé ze smrtelných nemocí! Jiní byli na pokraji sebevraždy. Díky pobožnosti
zeleného škapulíře jim byla dána moudrost pochopit, proč jsou na tom tak bídně,
a síla učinit nutné změny, aby do jejich života vstoupilo štěstí. Co je však
nejdůležitější, existují skutečně nádherné milosti vedoucí lidi v různém
stavu ke smíření s Ježíšem v plnosti Jeho Pravdy a milosti. Rodina a
přátelé, kteří odpadli do katolické Víry a dokonce i ti, kteří víru nikdy
neměli, přišli přijmout svátosti (někdy poté, co byli odpadlí celý život). Lidé
zapletení do nebezpečných vztahů viděli své špatné společníky změnit se
k lepšímu nebo opustit takový vztah. Pracovní prostředí bylo svědkem
zlepšení v čistotě mluvy, zdrženlivosti v oblékání a laskavosti
v chování.
Část III – Svědectví otce Roberta A. Macdonalda,
C.Ss.R. (1961)
Nechte mě
vám vyprávět příběh toho, jak jsem objevil zelený škapulíř. Je to jediný můj
způsob, jak se pokusit šířit pravou a něžnou lásku Jejího Neposkvrněného Srdce a
splatit můj dluh vůči Ní. Před několika lety, než se začal užívat penicilín,
jsem ležel v nemocnici velice nemocný se zápalem plic. Začal jsem silně
vnitřně krvácet a lékaři se rozhodli pro operaci jako poslední možnost. Pak ke
mně do pokoje přišla řádová sestřička.
„Otče, máte
velkou víru v Matku Boží, zvláště v Její Neposkvrněné Srdce? Jestliže
ano, můžete být uzdraven.“
„Jak,
sestro?“
„Skrze
zelený škapulíř.“
„Co to je?“
„Před čtyřmi
lety, otče, jsem byla operovaná na rakovinu. Byla jsem jí tak plná, že mě prostě
jen zašili a poslali pryč umřít. Pak jsem se modlila k Naší Paní zeleného
škapulíře. Unavila jsem se čekáním na smrt a šla jsme zpět do práce. Jsem
vyléčená, otče. Chcete, abych vám dala škapulíř?“
„Prosím,
sestro.“
„V tom mi
jej dala na krk. Naplnil mě pocit ohromné důvěry a krvácení ustalo. O dva dny
později se mě na rentgenu zeptali, kdy přestalo krvácení. Když jsem odpověděl,
že to bylo před několika dny, vyjádřili velké překvapení.
„Máte ránu,
která je šest měsíců zhojená a není zde žádná jiná jizva.“ Dnes jsou pryč i
jizvy. Není divu, že mluvím o nesplatitelném dluhu k Jejímu Neposkvrněnému
Srdci. Od té doby jsem dělal vše možné, abych pomohl rozvíjet tuto pobožnost.
K mé velké radosti a úžasu se ti, jimž jsem o zeleném škapulíři říkal,
stali ještě horlivějšími, než já. Nikdy jsem neviděl víru a důvěru srovnatelnou
s těmito novými apoštoly Panny Marie.
Během května
jsem požádal faráře kostela sv. Patrika v Torontu o dovolení hovořit o něm
při středečních pobožnostech. Měl jsem tisíc zelených škapulířů na ruce, ale
nikdo si nemyslel, že jich lidé požádají o více než třicet. Ten tisíc byl pryč
první ráno. Místnost, kde jsme je rozdělovali, byla tak zacpaná, že jsme se
bál, že by mohl být někdo zraněn. Po zbytek dne jsem byl obložen ze všech stran
o další. Pošetile jsem ukázal jeden, který jsem měl pro sebe a byl mi rychle
uzmut z ruky!
Zelený škapulíř
je příběhem sestry Justiny Bisqueyburu. Stala se v životě brzy sirotkem a
byla adoptována bohatým příbuzným, který ji zanechal své jmění. Jejím největším
dnem radosti byl 27. prosinec 1839, kdy vstoupila do noviciátu dcer křesťanské
lásky sv. Vincenta z Pauly v Paříži. Její sestry ve víře sídlí i
v Marylandu.
Ony vám
mohou říct mnohem lépe příběh této sestry, která podnítila lásku a následování
svého příkladu u každého, kdo ji potkal. Té, která byla důvěrnicí papeže Pia
IX. v temných dnech předcházejících jeho uvěznění ve Vatikánu; té, kterou
obdivovali mohamedáni v Severní Africe... Ony vám mohou říct, jak velké
úsilí vynaložila, aby zachovala svou totožnost neznámou, a jak bylo její tajemství
odhaleno.
Budou
opakovat popis Matky Boží stojící v celé Své kráse před mladou novickou a
vracející se znova a znova, dokud nebyl škapulíř zhotoven a distribuován. A jak
řekla této mladé sestře, že škapulíř může být posvěcen jakýmkoliv knězem, nošen
nebo umístěn u kterékoliv osoby, nebo i jen ponechán v jejím pokoji.
Zvláštní mocí tohoto škapulíře je moc obracet, přivést
Jejího Syna do srdcí lidí.
Modlitba,
kterou lze říct ve prospěch druhého, je: „Neposkvrněné Srdce Panny Marie,
oroduj za nás nyní i v hodinu smrti naší.“
Deset let po
zjevení zázračné medailky sestře Kateřině Labouré v roce 1830, svěřila
Blahoslavená Matka zelený škapulíř Neposkvrněného Srdce sestře Justině
Bisqueyburu, která také byla dcerou křesťanské lásky sv. Vincenta z Pauly.
Způsob
používání tohoto škapulíře ukázala Blahoslavená Panna Maria. Protože se nejedná
o odznak bratrstva, ale prostě dvojitý obrázek připevněný k jednomu kousku
látky a visícího na šňůrce, není vyžadován obřad oficiálního přijetí. Stačí,
aby byl posvěcen knězem a nošen tím, pro koho je zamýšlen. Může být umístěn do
oblečení, postele nebo prostě do pokoje.
Jedinou
modlitbou je nápis obklopující srdce na rubu škapulíře: „Neposkvrněné Srdce Panny Marie, oroduj za nás nyní i v hodinu
smrti naší.“ Získávají se ohromné milosti, které jsou poměrné důvěře,
s jakou je dán.
Zelený
škapulíř byl dvakrát schválen papežem Piem IX., v roce 1863 a znovu
v roce 1870, kdy řekl: „Napište těm dobrým sestrám, že je opravňuji
zhotovovat a šířit jej.“
***
Překlad: D.
Grof