Komentář Eleison CDXXV – Řád lásky (2015)
(425)
5. září 2015
Co si
katolická Církev myslí o „rasismu“? Nebo o „antisemitismu“? Nebo o „šovinismu“?
Nebo o „homofobii“? A tak dále a tak dále. Není v liberálním světě, kde se
očekává, že každý je ke každému milý, překvapující, jak „politická korektnost“,
jak se zdá, přichází pravidelně s novou třídou lidí, kterou máme my
všichni nenávidět? Katolická Církev následující svého Božského Mistra říká, že
máme milovat svého bližního a nenávidět nikoho, ale neříká, že bychom měli
milovat všechny lidi bez rozlišení. Podívejme se, jak velký katolický teolog
vnáší řád do naší lásky k Bohu a člověku. Zde jsou podstatné části ze 13
článků ze Summy Theologické sv. Tomáše Akvinského, 2a 2ae, otázka 26:
1 Láska má řád, protože je to přátelství
v nadpřirozené blaženosti a tato blaženost má svůj výchozí bod v Bohu
a kdekoliv máte věci pocházející z výchozího bodu, máte řád. (Všimněte si, jak katolík okamžitě vztahuje
významnou otázku k Bohu. K čemu by liberálové okamžitě jako k výchozímu
bodu vztahovali svou „přívětivost“? K nenávisti k nacistům? Vážně...)
2 Láska musí milovat Boha více než bližního,
protože láska je přátelství v blaženosti a všechna blaženost pro mě nebo
mého bližního má svůj zdroj v Bohu. (Kam
liberálové umisťují zdroj svého štěstí? Do sebenaplnění? Do svých kolegů? To
jsou poměrně ubohé formy štěstí.)
3 Bůh musí být milován více než já sám,
protože všechna (nezkažená) stvoření, každé svým způsobem, přirozeně milují
obecné dobro nad svým individuálním dobrem a Bůh je přirozeným i nadpřirozeným
obecným dobrem všech.
4 Duchovní já musí být milováno před
duchovním bližním, protože já jsem sobě bližší, než jsem ke svému bližnímu
– takže pokud nemiluji sebe (duchovně), pravděpodobně nebudu milovat svého bližního.
Ale –
5 Duchovní bližní musí být milován před tělesným
já, tj. před svým vlastním tělem, protože duch je před tělem, jelikož duch
se přímo podílí na blaženosti, zatímco tělo se na ní podílí jen nepřímo (skrze
ducha).
6 Někteří bližní musí být milováni víc než
jiní, protože se všichni liší ve své blízkosti k jednomu ze dvou pólů
lásky, objektivnímu k Bohu či subjektivnímu ke mně. Svatí jsou blíže
k Bohu, bližní ke mně.
7 Objektivně budou svatí více milováni než
příbuzní, ale subjektivně budou bližní milováni intenzivněji než svatí,
protože jsou různými způsoby bližší – „Láska začíná doma.“
8 V zásadě budou pokrevní příbuzní
milováni před nepříbuznými, protože pokrevní pouta jsou přirozená, daná a
podstatná. Nahodile však mohou být jiná přátelská pouta silnější.
9 Objektivně mají být rodiče milováni více
než děti, protože jako zdroje života a mnohého užitku jsou rodiče bližší
k Bohu, subjektivně nám však z několika důvodů mohou být bližší děti.
10 Otec by měl být milován více než matka,
jako taková, protože skrze roli, kterou každý hraje při tom, když nám
dává život, je otec formální a aktivní, zatímco matka je materiální (mateřská)
a pasivní. (Sv. Tomáš psal o lidech,
kteří jsou normální a nikoliv zbavení [své] přirozenosti, jak jsou dnes.)
11 Objektivně mají být rodiče milováni více
než manželka, protože jako zdroje života a mnohého užitku jsou rodiče
bližší k Bohu, ale subjektivně má být ta, která je „jedním tělem“ s manželem,
milována více.
12 Objektivně má být někdo, kdo nám činí dobro,
milován více než někdo, komu činíme dobro, protože je pro nás zdrojem
dobra, ale subjektivní blízkostí milujeme více někoho, komu činíme dobro
z mnoha různých důvodů, např. „Je požehnanější dávat než přijímat.“
13 I v nebi stále bude existovat řád
lásky, zvláště milování Boha nade vše. Také objektivní řazení bližního pro
jeho blízkost k Bohu se bude tam počítat víc než zde na zemi.
„Rasismus“?
– které rasy jsou bližší Bohu či mně? Nejsou všechny stejné. „Antisemitismus“?
– jsou „semité“ přáteli či nepřáteli Boha? „Šovinismus“? – pomáhají mi dnešní
ženy na mé cestě k Bohu nebo mi překážejí? „Homofobie“ – jak jsou
„homosexuálové“ ve shodě s Bohem?
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof