(414)
20. června
2015
Když se 13.
června 1929 zjevila Naše Paní z Fatimy sestře Lucii v Tuy ve
Španělsku, aby ji požádala o zasvěcení Ruska svému Neposkvrněnému Srdci, dávalo
to dokonale smysl, protože od chvíle, kdy v říjnu 1917 vypukla ruská
revoluce, pronásledovalo Rusko Církev a jednalo jako hlavní nástroj komunismu
k šíření jeho smrtících omylů po světě. Nyní však Rusko hraje o tolik odlišnou
úlohu na scéně světových událostí, že jistý počet katolíků dumá nad tím, zda je
toto zasvěcení ještě potřeba. Nepředběhly jej události?
Pravda,
s pádem Berlínské zdi v roce 1989 začal ruský lid zavrhovat bezbožný
komunismus, pod nímž tolik trpěl 70 let, a od té doby se nepřestal vyvíjet
směrem k Bohu namísto od něj. Tento vývoj vede od roku 1999 ministerský
předseda či prezident Ruska Vladimir Putin (narozen 1952), který svým osobním
příkladem a veřejným vedením učinil vše, co mohl, aby podpořil skutečné
obrození křesťanského pravoslavného náboženství v Rusku. Někteří
pozorovatelé stále zpochybňují, že je Putin upřímný, ale plody zde jsou: tisíce
kostelů a katedrál znovuvybudovaných po celém Rusku a obrana morálky, přičemž
vně Ruska Putin více než jednou oddálil vypuknutí třetí světové války tím, že
přechytračil zločinné západní politiky, loutky bezbožného Nového světového řádu,
kteří protlačují jeho vítězství.
Může pak
tedy člověk říct, že Rusko již dnes nepotřebuje být obráceno? Ne, protože
pravoslavné křesťanství ještě není katolicismus, a protože komunismus dle všech
zpráv poznamenal mravy ruského lidu, například ve stále široce rozšířeném
praktikování potratů. Co však člověk může s jistotou říct je, že Naše Paní
skrze současnou náboženskou obrodu, jejímiž svědky jsou již po mnoho let
západní návštěvníci Ruska, připravuje plné obrácení Ruska, a i když toto úplné
obrácení již možná není potřeba k ukončení ruského komunismu, v 21.
století může být ještě potřebnější k přemožení světového globalismu. Zaspekulujme
si, jak se to může udát.
Aby se Rusko
vymanilo z agresivního obklíčení vojenských základen nejmenované západní
mocnosti, která se zlými Pány globalizace nechala učinit nástrojem, vpadne do
Evropy zcela zkažené ateistickým materialismem a dobude ji jako zjevný, ale ne
opravdový agresor (ti dva nejsou vždy totéž). Pod tlakem války a okupace papež
nakonec provede zasvěcení Ruska, jak jej požadovala Naše Paní z Fatimy, a
začíná se odehrávat zázračné úplné obrácení, nikoliv však k zahnívajícímu
náboženství koncilního Říma, ale spíše k úplně novému (a úplně starému)
katolicismu (Mt. XIII, 52), v němž je celá Pravda věčného Říma a kdysi věřícího
Západu znovuoživena náboženskou svěžestí postkomunistických Rusů vycházející ze
všeho nejopravdovějšího a nejlepšího v jejich vlastních východních tradicích.
Toužebné
přání? Detaily sestavené zde z proroctví a dokonce i z velké spekulace se
mohou mýlit, v každém případě však Naše Paní nějaký takový zázrak způsobí,
aby očistila Východ od svých omylů a Západ od svého zkažení tak, aby Církev
zase mohla dýchat oběma plícemi, a aby mohlo nastat ono „období míru ve světě“,
jež slíbila ve Fatimě. V každém případě budou věřící volat se svatým Pavlem:
„O hloubko Božího bohatství, moudrosti a vědomosti! Jak nevyzpytatelné jsou
jeho soudy a nevystihlé jeho cesty!“ (Ř XI, 33). Pokud budeme mezi přeživšími,
budeme se podivovat dílům Božím a jeho Blahoslavené Matky.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof