▼

neděle 26. dubna 2015

Komentář Eleison CDVI – Na kultuře záleží! (2015)


Komentář Eleison CDVI – Na kultuře záleží! (2015)
(406)
25. dubna 2015
NA KULTUŘE ZÁLEŽÍ!
Od pátku 1. května do nedělního poledne 3. května se v Domě Královny Mučedníků v Broadstairs  bude konat další seminář Dr. Davida Whitea. Jako tomu bylo minulý rok o Charlesi Dickensovi, tak tomu bude letos o T.S. Eliotovi (1888-1965), dalším velikánovi anglické literatury s přímou spojitostí s tímto koutem Anglie. Ve venkovním altánu shlížejícím na pláž v Margate, asi 10 km severně od Broadstairs, tento světově proslulý anglo-americký básník mezi říjnem a listopadem 1921 prolomil spisovatelský blok a složil nějakých 50 řádků třetí z pěti částí nejvlivnější básně 20. století, v každém případě v anglickém jazyce, The Wasteland (Pustina) (1922).
Báseň je vynikajícím portrétem nicoty v srdcích a myslích lidí těsně po první světové válce (1914-1918). V Pustině Eliot vytvořil nový útržkovitý způsob psaní poezie, který vystihnul rozvrácené duchovní podmínky moderního člověka. Díky svému širokému a hlubokému chápání mistrovských uměleckých děl z minulosti, zvláště Danta a Shakespeara, byl Eliot schopen ztvárnit duchovní bídu dneška. Například v šesti řádcích této básně, které jsou jasně spojeny s Margate, vypráví jedno ze tří děvčat z dělnické třídy, jak zahodilo svou čest pro nic, a aby se zdůraznila prázdnota životů všech tří dívek, jsou jejich slova zarámována v útržcích písně tří rýnských pannen, které otevírají a uzavírají kosmickou vizi Wagnerova epického Prstenu Nibelungů.
Prázdnota a nicota. Proč by se katolíci měli zatěžovat takovými depresivními autory? Spása přichází skrze Našeho Pána Ježíše Krista, nikoliv skrze kulturu, zvláště ne skrze nihilistickou kulturu. Konkrétní odpověď se týká T.S. Eliota. Obecná odpověď se týká celé „kultury“, definované jako ony příběhy, obrazy a hudba, u nichž si všichni lidé všech dob nemohou pomoci, aby je dopřávali svému srdci a mysli a byli jimi formováni.
Pokud jde o T.S. Eliota, on sám Pustinu brzy zavrhnul jako „rytmické reptání“ a o několik let později se stal členem anglikánské církve. Vynikajícím způsobem vyjádřil moderní nicotu, ale neliboval si v ní. Dále napsal několik her a zvláště dlouhou báseň Four Quartets (Čtyři kvartety), které v žádném případě nejsou nihilistické, a o nichž Dr. White, který miluje Eliota, bude za několik dní také hovořit v Broadstairs. Eliot se s tímto problémem čestně potýkal a nepřišel s žádným „pštrosím“ řešením, jako nesčetní katolíci, kteří padli kvůli Druhému vatikánskému koncilu.
Protože kultura se obecně k náboženství (nebo k nedostatku víry) ve skutečnosti má jako předměstí města k městskému centru. A stejně jako by byl vojenský generál s úkolem ubránit město naprostým bláznem, kdyby opustil předměstí, aby je okupoval nepřítel, tak i kterýkoliv katolík se zájmem o své náboženství nemůže být lhostejný k příběhům, obrazům a hudbě, které formují duše všude kolem něj. Náboženství (nebo nedostatek víry) je samozřejmě ústřední pro život člověka, v porovnání s nímž je „kultura“ okrajová, protože kultura lidí je v jádru vedlejším produktem jejich vztahu s jejich Bohem. Nicméně kultura a náboženství se navzájem ovlivňují. Například kdyby tolik katolíků nebylo okouzleno [muzikálem] „Za zvuků hudby“, vzdali by se tak snadno Druhému vatikánskému koncilu? Nebo byli by současní vůdci Bratrstva sv. Pia X., kdyby tím, že by postavili do kontrastu katolickou kulturu a moderní antikulturu, a pochopili hloubku moderního problému, nyní tak odhodlaní vrátit se zpět pod ty, kteří spáchali Druhý vatikánský koncil? Na kultuře záleží, jako na nebi a pekle!
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof