(396)
14. února
2015
MYŠLENÍ NOVOBRATRSTVA II
Nějakých 650
slov jednoho „Komentáře Eleison“ v žádném případě nestačí k vyjasnění
ohromného problému vzneseného rozhovorem, který poskytl první asistent
Novobratrstva pro časopis Novobratrstva v Německu ke konci minulého roku
(srovnej KE z minulého týdne). Myšlení P. Pflugera pramení z otráveného
moderního způsobu myšlení, takže není překvapivé, jestliže je Bratrstvo
arcibiskupa Lefebvra (FSSPX) otravováno od shora dolů a měněno na Novobratrstvo
biskupa Fellayho (ex-FSSPX). Otrava tkví v posunu od Boha k člověku;
od náboženství Boha k náboženství člověka; od pravd Boha k svobodám
člověka; od Kristovy nauky („Jděte tedy, UČTE všechny národy.“ – Mt XXVIII, 19)
k sjednocování lidstva.
P. Pfluger,
stejně jako miliony a miliony moderních lidí, tisíce a tisíce duchovních ve
vysokém úřadě a příliš mnoho kněží a laiků toho, co kdysi bývalo FSSPX, nechápe
klíčovou důležitost katolické nauky pro Církev. „INDOKTRINUJTE všechny národy,“
mohl býval říct Náš Pán. Proč? Protože všichni lidé byli stvořeni Bohem, aby
přišli do nebe (I Tim. II, 4). To mohou učinit pouze skrze Ježíše Krista
(Skutky IV, 12), zaprvé tím, že uvěří v Ježíše Krista (Jn I, 12),
což mohou činit pouze tím, že uslyší o Víře (Ř X, 17), jinak řečeno tím,
že uslyší katolickou NAUKU. Když někdo nemá zájem o katolickou nauku, znamená
to, že nemá zájem o to jít do nebe. Přejme mu hodně štěstí, ať už stráví svou
věčnost kdekoliv!
Německý
rozhovor P. Pflugera od začátku do konce prozrazuje jeho relativní nezájem o
katolickou nauku, ale jak říkal „Komentář“ z minulého týdne, tento nezájem
se nejjasněji prozrazuje skrze jeho implicitní znevažování (což není příliš
silné slovo) velkých protiliberálních, protizednářských, protimodernistických
dokumentů, zvláště papežských encyklik z 19. a 20. století, řekněme od Mirari
Vos z roku 1831 po Humani
Generis z roku 1950. Pro myšlení P. Pflugera se asi tyto „anti“
dokumenty zdají čistě negativní, zatímco katolická nauka je ve své podstatě
pozitivní. Člověk si také může myslet, že lék je čistě negativní, zatímco
zdraví je ve své podstatě pozitivní. Lék však přece může být podstatný pro
zachování zdraví! Proč jsou však dnes tyto encykliky tak nezbytným lékem pro
zdraví Církve?
Protože
člověk není stvořen, aby žil sám (Rousseauův vznešený divoch), je povahou
společenským tvorem (Aristotelés) – všimněte si tisíce způsobů, jak se lidé sdružují.
Tím, že Francouzská revoluce odmítla Aristotela a následovala Rousseaua,
vyvrátila přirozený základ společnosti a na místo toho ji položila na čistě
člověkem vytvořené základy, které jsou nepřátelské lidské přirozenosti jak byla
Bohem koncipována, a tudíž nepřátelské vůči Bohu. Proto jak revoluční ideje
postoupily Francií, Evropou a světem, tak se katolická Církev nalezla
v čím dál nepřátelštějším společenském prostředí, protože hluboký vliv,
který má jakákoliv společnost na jedince patřící do ní, pracuje čím dál více
proti Bohu a proti spáse duší.
Po dlouhou
dobu se katoličtí papeži nenechali oklamat a znovu obnovovali lék pravé
sociální nauky Církve, aby jej aplikovali skrze své encykliky na nemoc
revolučního lidstva. Encykliky tudíž neučí nic jiného než odvěkou nauku Církve
o povaze lidské společnosti mezi člověkem a Bohem, tu sociální nauku, kterou
nebylo potřeba opakovat, dokud bez řečí neodešla. Proto nejsou tyto encykliky
nešťastnou náhodou nešťastné doby v minulosti. Mají ústřední význam pro
obranu Víry v současnosti, jak se arcibiskup Lefebvre tak dobře naučil od
P. Le Flocha. Pak ale přišel „dobrý“ papež Jan, aby prohlásil, že moderní
člověk již není nemocný, a nyní přichází P. Pfluger. Více příští týden.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof