Hříchy
jazyka (2014)
Několik příhodných slov
jako rada pro ty, kteří se angažují v boji za Víru a společenskou vládu
Našeho Pána, pro případ, kdy je debata vášnivá.
Pokud jde o hříchy
jazyka, je několik bodů, které je potřeba mít na paměti. Je smrtelný hřích
vyjevit bez dostatečného důvodu smrtelný hřích někoho jiného nebo si jej
vymyslet. Jde o lehký hřích, učiní-li se tak u lehkých hříchů. Domnívám se, že
v některých případech je i vymýšlení si lehkých hříchů druhých smrtelně
hříšné. Obecné smrtelné hříchy jsou rouhání, neplnění náboženských povinností,
nemravnost, dobrovolná opilost (závisející na stupni), vystavování života
vážnému riziku skrze nebezpečné řízení auta a vážná zahálka na pracovišti. Jiné
věci se mohou stát smrtelně hříšnými, což závisí na detailech; příkladem toho
je třeba úmyslně nejít spát v dostatečně časnou hodinu bez dobrého
důvodu, když člověk ví, že tím způsobí vážné zanedbání svých ranních
povinností. Ti, kteří jsou požehnáni dobry tohoto světa, mohou smrtelně hřešit,
jestliže si ponechávají příliš mnoho z toho, co mají, pro sebe. My všichni
vidíme a slyšíme příklady těchto a jiných hříchů v našich životech. Bůh je
samozřejmě urážen těmito hříchy, je však urážen znovu, když o nich drbeme.
Běžná konverzace u kávy,
jídla nebo pití pravděpodobně nikdy není dobrou příležitostí mluvit o hříších
druhých. Jestliže si člověk myslí, že by něco mělo být vyjeveno, měl by člověk
tuto chybu druhého odhalit důvěrně a daleko od vášnivé atmosféry stolu nebo
kavárny.
Stejně jako bychom se
měli vyvarovat přímého poškození pověsti vyjevením vážné chyby, měli bychom se
také vyvarovat toho druhu hovoru, který ji likviduje pozvolně. Donekonečna
odkazovat na chyby druhého, i když jsou dosti nepatrné, nevyhnutelně poškodí
úctu, v níž je tato druhá osoba chována. Člověk by měl být velmi opatrný
v tom, aby hovořil o osobě, kterou opravdu nemá rád, protože je nanejvýš
pravděpodobné, že člověk brzy sklouzne k tomu, že bude říkat věci škodící
její pověsti.
Když se člověk ohlédne na
svůj vlastní život, vybaví si věci, které se asi jevily docela hříšné,
pro něž však existovala dobrá omluva. Podobně jsme my všichni udělali věci,
které vypadaly ctnostnější, než byla skutečnost. Bůh to vše ví a patřičně nás
odmění nebo potrestá. Byli bychom právem rozzlobení, kdyby někdo hovořil o
našich zdánlivých chybách, jako by byly skutečné. Podobně bychom se měli rdít
hanbou, když je chválena naše domnělá ctnost. Velmi často neznáme celý příběh,
který je za jednáním druhého, a ukvapujeme se příliš rychle k nelichotivým
závěrům.
Je-li to možné, měli
bychom zabránit druhým, aby říkali nevlídné věci v naší přítomnosti.
Není-li to možné a my přece slyšíme o někom něco špatného, měli bychom odmítat
tomu věřit. Je-li důkaz nevyvratitelný, měli bychom hledat omluvu pro tento
skutek. Jestliže se prostě nedá omluvit, pak bychom měli ukázat soucit
s ubohým hříšníkem. Zvláště bychom měli být soucitní tam, kde jde o hřích,
jehož pokušení jsme nikdy nebyli vystaveni. Většina z nás je pravděpodobně
dosti vyhraněná ohledně hříchů, jichž jsme byli uchráněni. Potíže jako jsou
alkoholismus a homosexualita postihují pouze menšinu lidí; většina, která má
zároveň neochvějně obhajovat mravní zákon, má mít soucit jako Kristus (jenž je
velice odlišný od tzv. soucitu moderního liberála) vůči těm, kteří jsou
sužováni tak strašným postižením. Každý má své vlastní slabosti a je docela
normální, že máme problém chápat slabosti jiné, než ty naše. Člověk
s malým zájmem o peníze nebo úchylný sex nebo chorobné nutkání ke kontrole
druhých, by měl přenechat Bohu soud nad těmi, kteří tento zájem mají. Bůh jistě
ukáže větší milost těm, kteří učiní totéž.
Myslím, že sv. Terezie od
Ježíška děkovala Bohu, že ji nevystavil některým pokušením, protože se bála, že
by jim bývala podlehla, kdyby tak učinil. Byl to sv. Pius X. (nejsem si jistý),
kdo řekl, že Církev musí být přísná, co se týká nauky, a milosrdná, co se týká
její praxe? Nesmlouvavé lnutí k Božímu zákonu a láskyplný soucit
s těmi, kteří jej porušují, jsou – myslím si – dvěma stranami téže
katolické mince. Člověk si neumí představit sv. Terezii nebo sv. Pia X., jak
drbou o druhých, i když sv. Pius X. vedl své velkolepé antimodernistické
křížové tažení se železnou metlou.
Zdroj: Christus Rex, zpravodaj League of the Kingship of Christ, 2014
Překlad: D. Grof