Jest rozumno růženec se modliti, a jest
nerozumno růženci se posmívati (1903)
Neděle osmnáctá po svatém Duchu
Obsah: Mnozí lidé opravdu znamenití modlili se a modlí růženec; kdežto jiní
naproti tomu růžencem pohrdali a pohrdají: co o tom třeba souditi? Jest rozumno
růženec se modliti, a jest nerozumno růženci se posmívati. 1. Jest rozumno
růženec se modliti: a) pro modlitbu samu, b) pro její účinky, c) pro příklad
jiných; 2. jest nerozumno růženci se posmívati také a) pro modlitbu sama, b)
pro její účinky, c) pro příklad jiných. Modleme se růženec, ale zbožně.
Královno přesvatého růžence, oroduj za nás. (Lit. loretánská)
Tak modlíme se v litanii loretánské po nařízení svatého Otce Lva XIII. Jest
nám zajisté všem známo, že tato prosba v litanii loretánské dříve nebyla; svatý
Otec Lev XIII. po mnohých prosbách zejména nejvyššího představeného řádu
svatého Dominika a po mnohých úvahách dovolil a nařídil, aby do ní vložena
byla. Tím dokázal, že považuje růženec za věc velmi důležitou. A jako smýšlel
svatý Otec Lev XIII., tak smýšleli a dokazovali mnozí znamenití mužové jiní,
nejen kněží, nýbrž i nekněží, vysocí úředníci i vojevůdcové, a to nejen snad v
stoletích dřívějších, jak někteří tvrdí, zatemnělých, nýbrž i nyní, ve
stoletích osvícených. A růženec se modlili a modlí až dosud nejen lidé prostí,
chudí, nevzdělaní, nýbrž i lidé bohatí, vysoce vzdělaní, v úřadech a důstojnostech
nejvyšších.
Naproti tomu ale nelze popříti, že jako se lidé ve všech vrstvách a všeho
stáří růženec uctivě a pobožně modlí, tak proti této modlitbě také ve všech
třídách lidstva přemnozí brojí; a tak nečiní snad jen lidé, kteří se netají
svou nevěrou vůbec, nýbrž tak činí také lidé takoví, kteří o sobě tvrdí, že
jsou a chtějí býti pravými katolickými křesťany, a že chtějí právě svou církev,
které si váží, očistiti od rozličných pověr a zbaviti jí mnohých zbytečností,
které ji činí jenom jinověrcům směšnou a odpornou.
Jsme tedy mezi dvěma stranami. Jedna růženec chválí a modlí se ho, druhá
jím pohrdá, posmívá se mu a tupí jej. Kde jest pravda? Co má smýšleti katolický
křesťan správně? Snad máme i zde říci, že pravda jest asi uprostřed? Snad má ta
strana, která se růženec modlí, něco sleviti, a ta která ho tupí, něco přidati,
aby se tak sešly? Nikoliv; to jest nemožno, tak o růženci smýšleti nesmíme.
Rozumíme zde ovšem modlitbu růžence správnou, tedy v tom způsobu, jak samou
blahoslavenou Matkou Páně byla předepsána svatému Dominiku, a kterou také
člověk s pravou pobožností koná, a jak ji schvaluje církev; a nerozumím zde
růženec jakýmkoliv způsobem znetvořený, ani modlitbu, kterou člověk pouze ústy,
a to snad dosti roztržitě koná, v srdci pak na Boha a na Jeho přesvatou Matku
ani nepomyslí. Z modlitby růžence správné nemůžeme sleviti nic; také nepřátelé
růžence ku svým bídným a hříšným náhledům o růženci nemohou přidati nic, aby
náhledy ty učinili ctnostnými; nýbrž jim nezbývá nic jiného, chtějí-li smýšleti
správně, než aby se vzdali náhledů svých úplně; neboť modliti se růženec jest
zcela rozumno, růženci se posmívati, jest nerozumno, ano jest to hřích. A o
této pravdě uvažujme dnes k uctění Marie Panny, královny přesvatého růžence.
Jak jsem již upozornil, když mluvím o modlitbě růžence, rozumím tuto
modlitbu správnou, a to jak obsahem, to jest takovou, jak ji koná církev svatá,
tak také způsobem, to jest tak konanou, jak ji církev svatá konati nařizuje,
tedy když se modlí člověk opravdu pobožně.
1. Že pak modliti se takto růženec jest zcela rozumné, a proto také Bohu a
Marii Panně milé a nám užitečné, poznáváme z důvodů mnohých.
a) Pohlédněme jenom nejprve na tuto modlitbu samu. Co jest, z čeho se
skládá? Skládá se z apoštolského vyznání víry, z modlitby Páně, která se
opakuje častěji, a z pozdravení andělského, které se po každé modlitbě Páně
opakuje desetkráte; dále si připomínáme po slovu Ježíš rozličná tajemství ze
života Krista Pána i Jeho přesvaté Matky Marie; po desíti zdrávasích čili pozdraveních
andělských voláme: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému; konečně nesmíme ani toho
mlčením pominouti; že když se modlí růženec lidí více, často jsou po desátcích
kratičká rozjímání o událostech ze života Krista Pána a Panny Marie.
A když tohle všecko uvážíte, řekněte sami, nečiní zcela rozumně ten člověk,
který toto všecko říká a na vše také opravdu a upřímně myslí? Není zcela
rozumno vyznávati svou víru? Vždyť Kristus Pán praví, že kdo neuvěří, bude
zatracen, a že kdo vyzná Jeho před lidmi, toho vyzná také On před Otcem svým
nebeským; a svatý apoštol praví, že bez víry nelze se líbiti Bohu, a že ten,
kdo přistupuje k Bohu, čili kdo chce přijíti k Bohu, dojíti spasení, musí
věřiti. A není zcela rozumno modliti se tu modlitbu, které nás naučil sám
Kristus Pán, a která proto slově modlitba Páně? Není zcela rozumno pozdravovati
Marii Pannu těmi slovy, kterými Ji pozdravil anděl Páně z nařízení Božího,
svatá Alžběta z vnuknutí Ducha svatého, a církev svatá celá, vedená taktéž
Duchem svatým? Není konečně zcela rozumno rozjímati o událostech ze života,
utrpení, smrti a oslavení Krista Pána a Jeho přesvaté Matky Marie Panny? Kdy
lépe pozná člověk cenu své duše, než když uváží, co pro ni vykonal Bůh, a kdy
zřetelněji pozná zlobu a ohavnost hříchu, než když rozjímá o tom, co vykonal
Syn Boží, aby nám z hříchu pomohl? Proto musí každý uznati, kdo uvažuje o tom,
co jest modlitba růžence sama o sobě, že modliti se růženec jest zcela rozumno.
Růženec jest dojista modlitba víry, kterou vyznáváme hned na začátku, jest
modlitba naděje, neboť jak často se modlíme růženec proto, abychom od Boha
rozličných dobrodiní tělesných i duševních nabyli, a modlíme se v růženci ty
modlitby, které pocházejí od Boha, růženec jest i modlitba lásky, poněvadž nás
zejména tajemstvími pamatuje na lásku Pána Boha k nám, kterou nám dokázal tím,
že nás vykoupil. A víra, naděje, láska, tyto tři ctnosti jsou základem života
spořádaného a Bohu milého; proto růženec zdokonaluje náš život v jeho základu,
a tudíž počínají si zcela rozumně ti lidé, kteří se růženec pobožně modlí.
b) Jest dále rozumno modliti se růženec pro účinky této modlitby. Jest
pravda, že modlitba růžence v nějakém způsobu jest tak stará vlastně jako
církev sama; ale v tom způsobu, jak se nyní modlíme růženec, pochází modlitba
ta z doby svatého Dominika. Pravím, že růženec v nějakém způsobu jest modlitba
tak stará jako církev sama, čili že se již nejstarší křesťané modlívali jakýsi
růženec. Jest jisto, že nejstaršími a nejobyčejnějšími modlitbami, zejména pro
duchovní, byly žalmy. Za starších dob modlívali se duchovní celý žaltář, sto
padesát žalmů denně. To mohli činiti jenom ti křesťané, kteří uměli čísti; kdo
čísti neuměl, žaltář se modliti nemohl. Zavládl tudíž brzy na začátku církve
obyčej, že křesťané méně vzdělání, kteří čísti nedovedli, místo žalmů modlili
se sto padesátkrát modlitbu Páně a pozdravení andělské, a aby byli jisti, že se
vymodlili modlitby ty sto padesátkrát, kamínky modlitby ty odpočítávali.
Kamínky pak časem ku větší jistotě a pohodlí navlékli na šňůry, a tak povstal
takřka sám sebou růženec. Avšak tak nečinili jenom lidé, kteří čísti nedovedli,
nýbrž i křesťané hluboce vzdělaní vidouce, že modlitba růžence jest zcela
rozumná; vedle 150 žalmů modlívali se také stopadesátkráte modlitbu Páně a pozdravení
andělské. To byl růženec původní. – Růženec pak, jak se ho modlíme nyní, sto
padesát zdrávasů, v nichž vždy po desíti jest modlitba Páně, a jimž předchází
krátký úvod, který záleží hlavně ve vzbuzení víry, pochází z dob svatého
Dominika. Jest zajisté známo, že tento muž veliký kázal ve Francii proti
rozličným bludařům. Byli to zejména tak zvaní Albigenští, kteří měli své jméno
buď od města Albi, nebo od krajiny Albigy ve Francii. Učení jejich bylo
nesmyslné a velice zhoubné. Učili, že jsou dva bohové, jeden dobrý, druhý zlý;
od dobrého jest prý duše, od zlého tělo, proto když jest duše v těle, jest to
pro ni vlastně peklo; z toho pak dovozovali, že peklo jest jen zde na zemi, a
že není pekla jako trestu po smrti. V starém zákoně prý vládl nad lidmi ďábel,
až Bůh poslal anděla, Krista, který lidi z moci ďáblovy vysvobodil. O Kristu
tedy učili, že není pravý Bůh, že nepřijal tělo skutečné, nýbrž jenom zdánlivé,
že netrpěl opravdu, a proto že nás také nevykoupil opravdu. Upírali také, že má
člověk svobodnou vůli; a poněvadž nepovažovali manželství za svátost, vládla
zejména v příčině této hrozná nevázanost. Zbožné podání připomíná, že vlivem
těchto bludařů nepravost tak vzrostla, že Bůh chtěl vyhladiti pokolení lidské
po druhé.
Proti takovéto spoustě zla kázal svatý Dominik počátkem století třináctého
ve městě Toulouse ve Francii a v rozsáhlé krajině okolní. Dílo jeho se mu
nedařilo; v zármutku odebral se do nedalekého lesa a tam se po tři dni a noci k
Bohu a k Marii Panně modlil, volaje o pomoc. A tu právě poučila ho Maria Panna
o modlitbě růžence, jak se ji modlíme nyní, a odporučila mu ji jako nejmocnější
zbraň proti Albigenským. Světec Páně vrátil se do města, vystoupil v chrámu
Páně na kazatelnu, poučil lid shromážděný o růženci, pomodlil se s ním tuto
modlitbu, a hle! účinky byly patrné. V krátké době zanechalo na tisíce bludařů
své bludy a život nespořádaný, vrátili se ku pravé svaté víře a žili podle ní.
Když tak hledíme na modlitbu růžence, proč vlastně zavedena byla tak, jak
jest nyní, a proti komu byla odporučena, poznáváme zajisté mnohem zřetelněji,
proč právě jest taková, jaká jest, a vysvětlíme si z ní věci přemnohé. Byla
odporučena proti Albigenským, kteří nevěřili, že jest jeden Bůh, Stvořitel nebe
i země, proto bylo potřebí, vyjádřiti tuto víru; nevěřili dále, že Kristus jest
pravý Bůh, a že přijal pravé, skutečné tělo lidské, že opravdu trpěl a tak nás
opravdu vykoupil; proto bylo potřebí na tyto pravdy výslovně upozorniti, proto
také ta tajemství, která se připomínají po slově Ježíš, a o kterých se konají
docela kratší rozjímání; když Albigenští popírali, že Kristus má skutečné tělo
lidské, popírali také přemnohé pravdy o Marii Panně, zejména, že jest opravdu
Rodička Boží; proto bylo potřebí na tyto pravdy také upozorniti, jak se taktéž děje
v tajemstvích. Tak měl býti prostředek proti bludům Albingenským krátkým
poučením o správné víře v Boha, v Ježíše Krista a o Panně Marii, jakož i
modlitbou za milost a pomoc Boží; a tím růženec takový, jak ho máme nyní,
opravdu jest. Nelze se tudíž diviti, že se tak dokonale osvědčil, tak hojného
ovoce přinesl, a tak blahodárně působil hned tu, když ho svatý Dominik použil
poprvé. A máme právo domnívati se, že nepůsobil blahodárně růženec také
později, a že může působiti tak i nyní a bude působiti dále? Zajisté že
nikoliv. Nahlédněme jenom do dějin církve Páně celé, podívejme se do událostí
jejích v jednotlivých částech, diecésích, městech, vesnicích, nahlédněme do
života svatých a světic Božích, pohlédněme na různá poutní místa: toto všecko
nám vydává souhlasné svědectví, že jako se osvědčil růženec jako prostředek
mocný a vydatný v rukou svatého Dominika, tak se osvědčil v rukou každého
zbožného křesťana, který se modlí růženec správně, jak se ho modliti má – a
proto třeba říci, že jest zcela rozumno modliti se růženec pro jeho ovoce.
c) Modliti se růženec jest konečně rozumno také pro dobrý příklad jiných.
Slovům těmto rozumím tak, že modlitbu růženec odporučují mnozí lidé znamenití a
opravdu velicí, a že dále když se modlíme růženec sami, dáváme dobrý příklad
jiným, nabádajíce jich, aby se modlili podobně, což jest zajisté velmi užitečné
a záslužné, a proto také rozumné. Jak jest náboženství křesťansko-katolické
rozšířeno mezi všemi národy a má své upřímné vyznavače a obhájce ve všech
vrstvách lidstva ať vzdělaných ať nevzdělaných, chudých i bohatých: podobně
třeba také tvrditi o růženci.
Růženec se nemodlili a nemodlí jenom snad kněží a řeholníci a řeholnice,
nebo snad rozliční pobožnůstkáři a pobožnůstkářky, nýbrž této modlitby jako
prostředku pravého a osvědčeného v zármutku a ve strastech, ano ve všech
potřebách tělesných i duševních užívali vždy a užívají až dosud katoličtí
křesťané všeho druhu, bez rozdílu. Připomínám ovšem na prvém místě katolické
křesťany nejvýše postavené, jichžto příkladu dobrého máme následovati všichni,
a jimž přede všemi náleží po ustanovení Krista Pána v Jeho církvi učiti slovem
i skutkem, jsou to římští papežové. Zejména třeba připomenouti, že dvacet pět
rozličných římských papežů doporučilo modlitbu růžence věřícím zvláštními
slavnými listinami, a aby neučili jen slovem nýbrž také skutkem, sami se
vroucně růženec modlili. Nemohu jejich jména, zde vypočítávati, ale postačí
zajisté, když upozorním na posledního, kterého máme všichni dosud v blahé a
vděčné paměti; jest to svatý Otec Lev XIII. Ten právě nařídil roku 1883, aby do
litanie loretánské vložena byla prosba, kterou jsem svému kázaní předeslal:
„Královno přesvatého růžence, oroduj za nás!“ a týž svatý Otec roku 1886
nařídil, aby se duchovenstvo s věřícím lidem každého roku modlilo po celý měsíc
říjen nábožně růženec, a sám se ho také zbožně a pilně až do smrti modlil.
Poslechnouti hlasu nejvyšší hlavy církve a následovati jejího příkladu, jest
dojista zcela rozumno; a proto jest také zcela rozumno modliti se růženec.
A jako doporučují růženec slovem i skutkem římští papežové, tak činili a
činí mnozí katoličtí králové, císařové, vojenští vůdcové, umělci, učenci, tak
že vším právem můžeme a máme tvrditi, že se růženec osvědčil a jest odporučen
ve všech oborech pravého lidského prospěchu a pokroku; a proto zcela rozumně
jedná ten katolický křesťan, který se růženec zbožně modlí.
2. Avšak co třeba souditi o těch rozličných řečích, kterými různí lidé
růženec zlehčují a často směšným učiniti se snaží? Co třeba souditi o těch
lidech, kteří skutečně na tyto řeči dbají a za růženec se stydí, růženec se
nemodlí? K této otázce odpovídám, že jako jest zcela rozumné růženec se
modliti, tak jest úplně nerozumné a pošetilé modlitbě růžence se posmívati.
Důvody jsou podobné.
a) Jest to nerozumné nejprve pro modlitbu samu. Vždyť pohrdati vyznáním
víry, zlehčovati modlitbu Páně a pozdravení andělské, posmívati se úvaze o
tajemstvích našeho vykoupení, jest zajisté hřích; a poněvadž každý hřích jest
vlastně nesmysl, jest pohrdání růžencem také nesmysl. Avšak snad někdo řekne:
„Proti tomu, že v růženci jest apoštolské vyznání víry, že tam jest modlitba
Páně a pozdravení andělské, ano ani proti tomu, že se tam připomínají rozličná
tajemství z našeho vykoupení, nic nenamítám, ba naopak to všecko schvaluji: ale
k čemu to opakování, proč jest těch modliteb tolik stejných, patnáct Otčenášů a
Zdrávasů docela sto padesát, ta jednotvárnost, to opakování jistě unavuje a
Bohu milé není; vždyť když člověk vykoná tyto všecky modlitby jednou pobožně,
dost vykonal, a možná, že se to Pánu Bohu lépe líbí než celý růženec.“
Tak a podobně mluví proti růženci i ti lidé, kteří chtějí býti katolickými
křesťany, a to jak oni docela tvrdí pravými, ne pouhými pobožnůstkáři. – K této
jejich námitce odpovídám: „Pochází-li růženec v tom způsobu, jak se ho modlíme
nyní, vlastně od Marie Panny, není žádné pochybnosti o tom, že se Jí líbí a že
se líbí také Bohu, a to jest ze všeho nejdůležitější. Proto kdyby se v něm
opakovala tatáž modlitba ještě častěji, než se opakuje skutečně, nic by to
neškodilo; Maria Panna to chce, chce to také Bůh, proto jest to úplně v
pořádku.“ Že pak Bůh není proti tomu, aby se v modlitbě Jemu milé tatáž slova,
ano totéž slovo častěji opakovalo, to poznáváme z chvalozpěvu, který pěli tři
mládenci v peci ohnivé, a který nám z vnuknutí Božího poznamenal prorok Daniel.
V tomto chvalozpěvu vyzívají oni mládenci Bohem tak vyznamenaní
čtyřiatřicetkráte týmiž slovy: „Dobrořečte a chvalte“ rozličné bytosti
stvořené, aby velebily a oslavovaly Boha; a žádný rozumný člověk neodváží se
tvrditi, že toto opakování unavuje, nebo že se Bohu snad nelíbí, nýbrž musí
jednoduše říci; „Bůh tato slova oněm mládencům vštípil, proto se Mu zajisté
líbí, ačkoliv se tolikráte opakují.“ A tak musí uznati moudrý katolický křesťan
o růženci. Jest tudíž nerozumno pohrdati modlitbou růžence, hledíme-li na jeho
obsah.
b) Podobně třeba souditi také, hledíme-li na ovoce této modlitby. Kdyby nám
někdo poradil nějaký lék jistý a bezpečný, který se hned jak byl vynalezen, a
pak častěji osvědčil tak, že pomohl v nemoci těžké jistě, zdaž by nám moudrost
nenařizovala, abychom užili tohoto léku, jsme-li nemocni, ochotně? A nenazval
by nás každý člověk právem pošetilými, kdybychom léku toho užíti nechtěli? A
růženec osvědčil svou moc a svou sílu hned, jakmile o něm Maria Panna poučila
svatého Dominika, a osvědčuje tuto moc a sílu až dosud. Proto jedná nesmyslně
ten člověk, který se růženci posmívá a modliti se ho nechce, poněvadž tím
takřka šlape a zahazuje ta mnohá dobrodiní, kterých si jím může vyprositi.
c) Konečně zajisté uzná každý, že jest zcela rozumno následovati příkladu
lidí moudrých a nabádati skutky dobrými ku konání dobrého lidí jiných. Vždyť
následujeme-li příkladu dobrého, činíme také dobře, a povzbuzujeme-li svým
příkladem dobrým ku konání dobrého lidí jiných, získáme si tím mnohé zásluhy
pro nebe. A kdo modlitbou růžence pohrdá, činí proti těmto oběma správným
pravidlům života křesťanského a počíná si tudíž nemoudře; proto pravím, že
pohrdati modlitbou růžence a posmívati se mu jest také nemoudré proto, že
člověk nenásleduje příkladu lidí dobrých a nedává příklad dobrý, nýbrž naopak
následuje příkladu lidí pravidelně špatných a dává příklad špatný.
Proto nepohrdejme touto modlitbou, kterou nám poskytla Matka Páně a Jí
vlastně sám Bůh, nýbrž naopak chopme se jí jako léku výborného právě za naší
doby. Ačkoliv na mnohých místech řádí zajisté nepravost taková jako téměř v
době oněch nešťastných a nemravných Albigenských, přece třeba také uznati tu
velmi potěšitelnou pravdu, že lidí, kteří se modlí růženec, za dob našich
neubývá, nýbrž naopak přibývá jich. Jest to znamení dobré; ale jest třeba, aby
kdo se růženec modlí, modlil se ho správně slovem i skutkem. Snad náležíme i my
do počtu těchto lidí, kteří Rodičku Boží uctívají touto modlitbou Jí tak milou.
Čiňme to zejména v tomto měsíci říjnu, nebudiž nám obtížno přijíti odpoledne
denně, pokud nám to jen možno jest i do chrámu Páně, a tam se zbožně s jinými
věřícími pomodliti růženec. Uctíme Boha a Jeho přesvatou Pannu, dáme jiným příklad
dobrý, a prospějeme sobě. Aby však modlitba ta byla opravdu Bohu milá a nám
prospěšná, konejme ji vždy s myslí sebranou a s pravou pobožností. Ano
nemodleme se růženec jenom v kostele, a slovy, nýbrž modleme se ho také skutky.
Pamatujme na ta svatá tajemství, která si v růženci připomínáme, a dle nich
také žijme. Pak bude Královna přesvatého růžence orodovati za nás u Boha
opravdu. Amen.
Zdroj: P. František Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1903, str.
610
Zpracoval: Jakub Albert