(346)
1. března 2014
PRAVDA PŘEDEVŠÍM
Musí existovat mnoho námitek vůči argumentaci z posledních vydání těchto „Komentářů“. Jelikož Boží pravda má přednost před lidskými učiteli, nemusí nás omylnost papežů až tak moc zajímat, protože pravá Víra je za nimi, mimo ně a nad nimi. Je zde však klasická námitka: Pravda sama o sobě může být nad nimi, ale k nám lidem přichází teprve skrze ně – „víra je z kázání“ (Řím. X, 17). Proto Náš Pán svěřil Petrovi (tj. papežům) úkol utvrzovat bratry ve víře (Lk. XXII, 31-32). Proto jsou pro nás katolíky učitelé před Pravdou, kterou bez nich nemůžeme obdržet. Mimo to je vede Duch Svatý (Jn. XVI, 13), jak bych tedy mohl říci, jestli, nebo kdy tak nečiní?
V Písmu svatém také leží odpověď. Sv. Pavel píše stádu, které poučil o Víře: „Avšak i kdybychom my nebo anděl s nebe kázal vám jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, buď proklet!“ A tento bod je tak důležitý, že jej sv. Pavel ihned opakuje: „Jak jsme dříve řekli, opakuji i nyní: Hlásá-li vám někdo jiné evangelium než to, které jste přijali, buď proklet!“ (Gal. I, 8-9)
Galaťan by však býval mohl namítnout, proč bychom měli věřit vašemu evangeliu při vaší první návštěvě Galatska a ne případnému odlišnému při vaší druhé? Sv. Pavel okamžitě předkládá první důvod: „Evangelium, které já hlásám, není lidského původu. Vždyť jsem je od člověka ani nepřijal ani se mu od něho nenaučil, nýbrž (přijal jsem je) ze zjevení Ježíše Krista.“ (Gal. I, 11-12). A sv. Pavel to potvrzuje tím, že vypráví, jak nepatrný měl kontakt s těmi, kteří jej mohli učit, s druhými apoštoly, před tím, než začal kázat (I, 15-19), což je fakt, který si zjevně mohou ověřit, a přísahá Galaťanům, že nelže (I, 20). Druhý důvod předkládá o něco později. Tím jsou zázraky a zakoušení Ducha Svatého (III, 2-5), kterých sami Galaťané byli svědky jakožto přímého důsledku Pavlova zvěstování při první návštěvě.
Tak Pavel ukazuje, že jej Bůh naučil evangelium oné první návštěvy, i to, že jej pro Galaťany potvrdil, a rozpor mezi ním a jakýmkoliv jiným evangeliem by Galaťané nejen museli, ale měli i povinnost uznat, pokud chtěli spasit svou duši. A nezáleželo by na tom (I, 8), kdyby byl kazatelem onoho evangelia anděl nebo sám Pavel – nebo papež! – Galaťané by přesto měli naprostou povinnost zůstat při Pavlově prvním evangeliu. Pravdu, která jim byla předložena (III, 1), Galaťané uznali a přijali ji (III, 3), stejně jako člověk uzná, že 2 a 2 jsou 4, takže by [tato pravda] měla přednost před jakýmkoliv jiným učitelem, který by ji případně odporoval, ať už by měl jakoukoliv učitelskou autoritu (I, 9).
Proto arcibiskup Lefebvre říkával, že po 19 století od sv. Pavla po Druhý vatikánský koncil Církev hlásala přesně totéž evangelium pocházející od Boha a jím stále znovu potvrzované. Toto evangelium, protože bylo Bohem zjeveno, je Zjevením; protože bylo předáváno duchovními, je Tradicí; protože bylo učeno Církví s autoritou, je jejím řádným a mimořádným Magisteriem. Rozpor mezi tímto evangeliem a Druhým vatikánským koncilem je zjevný, musíme tedy přijmout a věřit Tradici, chceme-li spasit svou duši, ať mohou zdánlivé církevní autority říkat cokoliv opačného. K tomu nám dopomáhej Bůh. Jak tedy může arcibiskupovo vlastní Bratrstvo sv. Pia X. oficiálně usilovat o smíření s autoritami Druhého vatikánského koncilu?
Kyrie Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof