Proffesio fidei Tridentina
Předkládáme jedno z méně známých vyznání víry potvrzených církevní autoritou. Jedná se o credo tridentské, někdy známé též jako credo Pia IV., neboť ten jej v roce 1565 v bule Iniunctum nobis, pod záštitou tridentského koncilu, vydal. Drobně upraveno bylo poté po koncilu I. vatikánském, kdy do něj bylo přidáno něco z jeho učení. Vzniklo jako jakási přísaha a vyhranění se proti protestantismu, podobně jako později protimodernistická přísaha od sv. Pia X.
CREDO TRIDENTSKÉHO KONCILU (PROFESSIO FIDEI TRIDENTINA)
994. Já, [jméno], pevnou vírou věřím ve vše a vyznávám vše, co je obsaženo ve vyznání víry, jehož užívá svatá římská Církev, jmenovitě: Věřím v jednoho Boha, otce všemohoucího, stvořitele nebe i země [následuje nicejsko-cařihradské krédo] ... , očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.
995. Apoštolské a církevní tradice a všechny ostatní obyčeje i konstituce řečené Církve co nejpevněji uznávám a přijímám. Stejně tak přijímám Písmo svaté v souladu s tím smyslem, který držela a drží naše svatá Matka Církev, jejíž [úkol] jest vyslovovat soud o významu a pravém výkladu Písma. Nikdy ho nebudu přijímat nebo vykládat jinak než ve shodě s jednomyslným souhlasem Otců.
996. Vyznávám rovněž, že je opravdově a náležité sedm svátostí Nového zákona, ustanovených naším Pánem Ježíšem Kristem a nutných ke spasení lidstva, i když ne všechny jsou nutné pro každého jedince. Těmito svátostmi jsou křest, biřmování, eucharistie, pokání, poslední pomazání, kněžské svěcení a manželství. Vyznávám, že přinášejí milost a že svátosti křtu, biřmování a svěcení nelze opakovat bez znesvěcení. Rovněž přijímám a uznávám schválené a stvrzené rity katolické Církve při slavnostním udílení všech nadřečených svátostí. Pojímám do sebe a uznávám bez výjimky vše, co deklaroval slavný tridentský synod, pokud jde o dědičný hřích a očištění.
997. Vyznávám rovněž, že během mše je Bohu předkládána pravá a náležitá oběť usmíření za živé i mrtvé a že v Nejsvětější svátosti oltářní jsou opravdově, skutečně a podstatně přítomny Tělo a Krev spolu s duší a božstvím našeho Pána Ježíše Krista a že dochází k přeměně celé podstaty chleba v Tělo a celé podstaty vína v Krev. Tomuto přeměnění říká svatá Církev transsubstanciace. Uznávám také, že celý a úplný Kristus a pravá svátost se přijímají i pouze pod jedním způsobem.
998. Skálopevně držím, že existuje očistec a že duším tam zadržovaným pomáhají modlitby věřících a stejně tak že je třeba uctívat a vzývat světce kralující spolu s Kristem, že vznášejí za nás modlitby k Bohu a že je třeba ctít jejich ostatky. Rozhodně prohlašuji, že je třeba uchovávat a ochraňovat obrazy Krista, Matky Boží, vždy Panny, a také dalších světců a že je třeba prokazovat jim náležitou úctu a oddanost. Prohlašuji také, že účinnost odpustků zanechal církvi Kristus a že jejich užívání je u křesťanů zvláště chvályhodné.
999. Uznávám svatou katolickou a apoštolskou římskou Církev jako matku a učitelku všech církví a římskému pontifikovi, následovníkovi bl. apoštola Petra, hlavě apoštolů a náměstkovi Ježíše Krista, slibuji a přísahám opravdovou poslušnost.
1000. Bez váhání také přijímám a hlásám všechny ostatní věci, které učí, deklarují a hlásají svaté kánony, ekumenické koncily a zvláště posvátný a svatý tridentský synod (a také ekumenický koncil ve Vatikánu, zejména pokud jde o primát římského velekněze a jeho neomylné učení), a zároveň zavrhuji, odmítám a proklínám všechno, co se tomu protiví, a veškerá kacířství, která zavrhla, odmítla a proklela Církev. Já, [jméno], pevně slibuji a přísahám, že tuto pravou katolickou víru, mimo niž nemůže nikdo být spasen a kterou z vlastní vůle nyní hlásám a opravdově držím, budu s pomocí Boží co nejoddaněji zachovávat a hlásat vždy stejně až do posledního dechu svého života jako čistou a neporušitelnou, a že nakolik je to v mé moci, budu pečovat o to, aby ji drželi, učili a kázali moji poddaní nebo ti, které mám z titulu svého úradu svěřeny. K tomu mi dopomáhej Bůh a tato svatá Boží evangelia.
(Převzato z COULOMBE, Charles A.: Náměstkové Kristovi. BB/art s.r.o. - Praha 2003 s přihlédnutím k latinskému originálu)