Komentář Eleison DCCCLXXXII – List Římanům, kapitoly IX–XI
(882)
8. června 2024
LIST ŘÍMANŮM, KAPITOLY IX–XI
V těchto „Komentářích“ jsou často zmiňováni Židé kvůli důležité roli, kterou hrají ve světových a církevních záležitostech. Ve svém pravděpodobně nejskvělejším ze všech čtrnácti listů jim svatý Pavel věnuje celé tři kapitoly, IX, X a XI. Protože Židé sehráli ústřední roli při vzniku a formování katolické Církve, byli první věřící pohoršeni tím, že [Židé] přiměli Piláta Pontského ukřižovat Krista, a tím, že od té doby odmítají mít s Kristem cokoliv společného, což, až na vzácné, ale ušlechtilé výjimky, trvá dodnes. Jejich žalobci budou vlastně říkat, že od ukřižování Krista chtějí ovládnout svět pro Antikrista, a že v naší době se tomuto cíli blíží víc než kdy dřív, což je bezpříkladné neštěstí pro celý svět. Židé však odpoví, že všechna taková obvinění pocházejí pouze z nenávisti k Židům neboli „antisemitismu“.
Kde je pravda? Židé byli hlavní překážkou v misi svatého Pavla, který chtěl šířit katolickou Církev všude, kde mohl, aby zachránil duše pro věčnost. Proto je tak často zmiňuje ve svých epištolách, a ne vždy příznivě – viz zvláště I Tes. II, 14–16. Ale každá jejich zmínka ze strany sv. Pavla je částí Písma svatého a tudíž, jak učí katolická Církev, jsou tyto zmínky v první řadě Božím slovem a teprve v druhé řadě slovem jejich lidského autora.
Z toho plyne, že obviňovat sv. Pavla z „antisemitismu“ znamená obviňovat samotného Boha, že je „antisemitský“. Ať už to slovo znamená cokoliv, jeho význam je ošklivý. Bůh je však Pravda sama (Jn XIV, 6) a v žádném případě není ošklivý. Proto cokoliv sv. Pavel říká o Židech, je pravdivé, a nikoliv „antisemitské“.
Jestliže tedy chceme vědět, co si myslet o Židech, a obrátíme se za tím účelem k Písmu svatému, abychom objevili, co si o nich myslí Bůh, nemůžeme udělat nic lepšího, než se obrátit na sv. Pavla, který s nimi měl takovou přímou zkušenost ve svém apoštolátu. Když se obrátíme ke sv. Pavlovi, najdeme v těchto třech kapitolách Listu Římanům jeho nejplnější vyjádření problému, který představují. Ne že by svatý Pavel mluvil hlavně z hořkosti ze své apoštolské zkušenosti s nimi, naopak...
V epištole jako celku jsou tyto tři kapitoly vloženy mezi dogmatickou nauku kapitol I až VIII a morální nauku kapitol XII až XVI. V kapitole IX sv. Pavel představuje Pravý Izrael, duchovní Izrael, sestávající z těch duší Židů i Nežidů, které jsou před Bohem ospravedlněny svou vírou v Ježíše Krista. Byl jen předznamenán tělesným Izraelem, který zahrnoval jen málo duší, jež nebyly židovského původu. Od doby Mojžíše měl tento Izrael 1 500 let výlučný chrám, kněžství a oběť jediného pravého Boha, ale konečným záměrem Božím byla příprava celého lidstva na katolický chrám, kněžství a oběť, které přijdou s duchovním Izraelem, katolickou Církví.
V kapitole X sv. Pavel představuje falešný Izrael sestávající z Židů, kteří slyšeli a pochopili Evangelium Ježíše Krista, ale odmítli ho. Nemají zájem o tento duchovní Izrael otevřený celému lidstvu, kde již nebudou mít výsadní a výlučný přístup k pravé bohoslužbě jediného pravého Boha. Uslyší tedy Evangelium Ježíše Krista, ale odmítnou jej a místo toho Ho ukřižují.
Kapitola XI představuje tři důvody, proč Boží Prozřetelnost dopustila takovou nevěrnost Židů: za prvé je pouze částečná, protože někteří Židé v průběhu věků budou nejlepšími katolíky, jak to Bůh chtěl; za druhé, tato nevěrnost bude užitečná k tomu, aby Židé žárlili a Nežidé se pokořili; a za třetí, tato nevěra bude jen dočasná, protože Židé se obrátí před koncem světa.
Nakonec Žid (nebo Nežid), který Boha odmítá, pouze uplatňuje svou Bohem danou svobodnou vůli, ale svatý Pavel ze své strany končí tyto tři kapitoly krátkým chvalozpěvem na tajemné a nevyzpytatelné cesty Boží.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof