Komentář Eleison DCCCLXXXI – Konec časů, konec světa
(881)
1. června 2024
KONEC ČASŮ, KONEC SVĚTA
Patří k Boží moudrosti, že nás lidi ponechává v neznalosti ohledně svého přesného kalendáře nebo programu událostí, které vedou ke konci světa, ale na nejbližších z těchto událostí se podílíme všichni a není zakázáno o nich spekulovat. Naopak pro spásu mé duše může být prozíravé přemýšlet o tom, co všemohoucí Bůh zamýšlí, abych se vyvaroval určitých vážných omylů.
Bůh nás lidi například může vést k tomu, abychom dělali, co chce, ale nikdy nám nevezme naší svobodnou vůli, a proto je nemožný Zlatý věk trvající tisíc let od nynějška do konce světa – aby přetrval, musel by Bůh neustále rušit lidská rozhodnutí. Luther (1483–1546) věděl, že ničí křesťanství. Trvalo mu to takříkajíc 450 let až do Druhého vatikánského koncilu (1517–1965), ale na konci tohoto období se lidé stali trvale zkaženějšími. Nyní může nastat krátký Zlatý věk jako vítězství Neposkvrněného srdce Panny Marie, ale nemůže trvat dlouho. V La Salettě v roce 1846 Naše Paní řekla, že pouhých 25 let dobré sklizně bude znamenat návrat hříchu, tj. konec Zlatého věku a počátek sestupu k Antikristu. Mileniarismus, údajný tisíciletý Zlatý věk před koncem světa, je omyl, který Církev odsoudila.
Dalším velkým omylem, jehož se musíme vyvarovat, je, že Církev na zemi skončí v záři lidské slávy. Jediný citát samotného Našeho Pána tuto iluzi vyvrací – Lk. XVIII, 8: „Nalezne však Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ Jinak řečeno, na konci světa Církev takřka zmizí pravděpodobně v důsledku jejího pronásledování ze strany Antikrista, což bude nejzuřivější pronásledování v celé její historii. Svět, který má za svého knížete ďábla (Jn. XIV, 29) v tomto pronásledování uvidí obrovskou porážku Církve, ale Bůh v něm uvidí poslední kapky svatosti, které z ní budou vymačkány v podobě největších mučedníků a světců v celých jejich dějinách, jinak řečeno, jedno z největších vítězství. Nemělo by překvapit, že konec Církve se bude nejvíc podobat Kříži Našeho Pána. Všeobecné vítězství Církve bude bezprostředně následovat po všeobecném neboli univerzálním soudu.
Dalším omylem, kterého se určitě musíme vyvarovat, je zaměňovat konec „časů“ (viz Lk. XXI, 24) s koncem světa. Z hlediska komentáře ctihodného Holzhausera ke 2. a 3. kapitole Knihy zjevení, kde dějiny Církve rozděluje na sedm věků, přichází „konec časů“ neboli konec doby, kdy mají do Boží církve vstoupit pohané, aby nahradili celé dřívější vyvolené plemeno, které se rozhodlo, že už nebude Božím lidem (Mt. XXVII, 25), na konci pátého věku. Konec světa naopak přichází na konci sedmého věku. Bývalé vyvolené plemeno se sice na konci světa obrátí zpět k Našemu Pánu, svému Mesiáši (Řím. XI, 26), ale do té doby budou židovští konvertité spíše výjimkou než pravidlem, jinými slovy, bude jich příliš málo pro Boží záměr zalidnit Jeho nebe. Odtud plyne celý Boží plán spásy prostřednictvím dvou zákonů – viz Ř. kapitoly IX, X, XI.
Proto musel Nový zákon nahradit Starý zákon; proto muselo na základě svého původu přirozeně obdařené vyvolené plemeno ustoupit nadpřirozeně obdařenému vyvolenému plemenu na základě své víry; proto museli Židé tak dlouho ustupovat pohanům; a proto proti nim od té doby vedou válku (I Tes. II, 14–16) – zvláště proti Palestincům. Katolíci však nikdy nesmějí zapomínat, jak mnoho dlužíme Božím hrdinům z dávných dob – ze Starého zákona. Bez nich bychom neměli Ježíšovo vtělení.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof