Komentář Eleison DCCXC – Co je „realita“? – II (2022)
(790)
3. září 2022
CO JE „REALITA“? – II
V tomto „Komentáři“ se minulý týden důrazně tvrdilo, že při posuzování reality, jaká je, je zdravý rozum mnohem výše než takzvaní vědci a intelektuálové. Pokud jde o „vědce“, je to proto, že se jejich myšlení obvykle omezuje na hmotu či hmotné věci. O věcech duchovních či „neviditelných“, jak říká Nicejské vyznání víry, nemá jejich myšlení žádné ponětí. To z nich dělá nanejvýš chabé soudce reality. Pokud jde o „intelektuály“, jejich myšlení je omezeno Kantem (1724–1804), virtuálním králem kateder filozofie na moderních „univerzitách“, jež si předsevzaly, že budou opovrhovat zdravým rozumem. Je tomu tak proto, že zdravý rozum lze definovat jako naše přirozené a Bohem dané uchopování reality kolem nás mezi narozením a smrtí, a proto, že zvláště od 18. století vede člověk válku proti Bohu a přirozenosti.
Jak však může to, co ještě obyčejný člověk má ze zdravého rozumu, čelit studiím a naukám „filozofů“? Není to totéž, jako by měl tým fotbalových amatérů porazit tým profesionálů? Stejně jako profesionálové v jakémkoliv sportu snadno porazí amatéry, tak i obyčejní lidé budou obvykle následovat své vůdce. A když takový člověk bude v dnešní společnosti následovat zdravý rozum, oni jej snadno přesvědčí, že se mýlí. Aristotelés (384–322 př. Kr.), skutečně vynikající filozof díky svým analýzám reality, které jsou i dnes z velké části platné, však o svých kolezích jednou řekl: „Neexistuje žádná hloupost, se kterou by už nějaký filozof nepřišel.“ Pokud tedy jde o filozofické zásady života, profesionálové vždy pravdu nemají.
Rozlišme dva významy slova „filozofie“. Může to znamenat intelektuální aktivitu lidí, kteří přemýšlí, studují, čtou a píší knihy často na univerzitách, tj. jsou profesionální filozofové. Nebo filozofie člověka může znamenat zásady, podle nichž vědomě či nevědomě člověk žije. A protože žádný člověk nemůže žít bez toho, že by měl pro život nějaké takové zásady, pak v tomto druhém smyslu náleží určitá filozofie každému živému člověku, ať je to amatér, nebo profesionál.
Tyto dva významy nejsou totožné. Jestliže v prvním smyslu filozof píše knihu, může to činit z mnoha jiných různých motivů, než je analýza reality. Může psát filozoficky, aby si zajistil živobytí, nebo aby vydělal peníze, nebo aby si udělal jméno atd. A v tom případě sám může nebo nemusí věřit tomu, co píše. Může psát i to, o čem ví, že je to nesmysl, který je vzdálený tomu, o čem ví, že je realita. V každém případě chce, aby jej lidé brali vážně, proto je musí přinejmenším přimět myslet si, že píše to, čemu věří, že je to reálné. Já však pak nemusím vědět, jestli je reálný nebo ne.
Jestliže chci tedy vědět, co si profesionální filozof skutečně myslí, obrátím se k druhému významu onoho slova a namísto toho, že budu naslouchat tomu, co říká, nebo jen číst to, co píše, budu sledovat, jak žije, protože to mi musí říct, co si skutečně myslí. Proto je osobní příklad tak výmluvný a přesvědčivý oproti pouhým slovům. Jestliže arcibiskup Lefebvre připravil tolik dobrých kněží, bylo to především díky vlastnímu příkladu. Jestliže chci tedy vědět, co si daný filozof skutečně myslí o realitě, budu pozorovat jeho jednání, spíše nežli naslouchat jeho slovům.
Nakonec docházíme k těmto „filozofům“, kteří podle Kanta učí, že lidské myšlení nemůže poznat, co je za jevy věcí. Jak jednají? Žijí jako by nevěděli, co je voda na mytí nebo káva na pití? Samozřejmě, že ne. Jak by Kant mohl každé ráno kráčet na královeckou univerzitu, kdyby neznal rozdíl mezi dveřmi a zdí, mezi schody a křeslem? Nikdy by nemohl žít, kdyby bral vážně své vlastní hlouposti. Ohromnou výhodou sv. Tomáše Akvinského je, že jeho systém odpovídá zdravému rozumu. Boží „učitel“ odpovídá Bohem danému zdravému rozumu.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof