Komentář Eleison DCCXXX – Pravda a autorita – III (2021)
(730)
10. července 2021
PRAVDA A AUTORITA – III
Pokud jde o krizi Církve, mnohé osvětluje (KE 728) to, když se rozpozná, že věrnost vůči katolické Pravdě soupeří od Druhého vatikánského koncilu s věrností vůči katolické autoritě (KE 726). Možná je však nutné více světla u ožehavé otázky, nakolik dnes obhájci katolické Víry musí být v nějaké struktuře. Ti, které lze nazvat běžnými katolíky, budou vznášet argument, že autorita je pro Církev natolik přirozená, že obhájci Pravdy, mezi nimiž neexistuje vůbec žádná struktura s autoritou, se nedostanou nikam a mohou skončit jedině tak, že zcela vymizí. Ti, které lze nazvat výjimečnými katolíky, odpovědí spolu s tímto „Komentářem“, že jelikož je katolická Pravda účelem katolické autority (KE 726), pak ti, kteří skutečně mají katolickou Pravdu, nepotřebují ve výjimečných případech striktně řečeno žádnou další strukturu, aby je držela pohromadě. Protože, jestliže: „Pravda je mocná a zvítězí“, bude také sjednocovat.
Od doby, kdy Náš Pán založil Svou Církev, bylo normální, že si musela kvůli prvotnímu hříchu razit svou cestu na nepřátelském území, konkrétně ve světě, jehož vládcem je ďábel (Jn XIV, 30). V tomto světě jej Ježíš svrhnul prostřednictvím Kříže (Jn XII, 31), zanechal však člověka s ranami prvotního hříchu, aby člověk nadále potřeboval celou autoritu Církve k ochraně Pravdy Církve (KE 726). Ale po devatenácti stoletích dostal papež Lev XIII. vidění toho, jak Bůh znovu dopustil úplnou svobodu Satana k útoku na Církev, takže Satan na Druhém vatikánském koncilu o století později zcela výjimečně a efektivně uchvátil dokonce i církevní autoritu. Jak tedy Bůh předpokládal, že bude ve Své Církvi bránit Svou Pravdu před anarchií? Nikdy neexistovala pochybnost o tom, že by Církev nepřežila (Mt XXVIII, 20). Co Bůh udělal, aby ochránil Svou Církev? Úmyslně dopustil, aby se její normální autorita zhroutila. K čemu se výjimečně uchýlil?
Nepochybně to vidíme všude kolem sebe. Od roku 1965, kdy oficiálně skončil Druhý vatikánský koncil, prožili katolíci půl století, kdy si zvykli, že je nad nimi autorita, která je čím dál prázdnější, pokud jde o katolickou Pravdu, jejíž hlásání je jejím účelem a důvodem. Opouštějí katolíci Církev způsobem, který tomu odpovídá? Ano, mnozí se obrátili k falešným náboženstvím, nebo se náboženství zcela vzdali. Ne však všichni. Ovce, které si zachovávají Víru, se rozprchly do všech směrů, když je jejich pastýř papež bit, stále je však lze nalézt po celé oficiální Církvi v tom, co bývalo skupina Ecclesia Dei, v Bratrstvu sv. Pia X., v Bratrstvu sv. Petra, v „Odporu“, u sedesvakantistů atd. atd. Všichni mají sklon navzájem se exkomunikovat, na tom však nezáleží. To, na čem záleží, je katolická Pravda, k níž všichni více či méně lnou, dokud a pokud ji neopustí. Tato Pravda však zahrnuje to, že se všichni znovu musí vrátit pod katolickou autoritu, jakmile se sama vrátí pod katolickou Pravdu, ne však dřív. Každý může předvídat, že ne všechny ovce, které se dnes rozprchly, shledají stejně snadným podrobit se autoritě, bude to však nezbytné, jestliže mají zůstat katolíky.
Kdo do té doby může říct, že Bůh Své ovce opustil? Zlatým pravidlem je, že On nikdy neopouští duši, která Jej neopustila jako první. Vlastně mnozí z nás mohou vyprávět o pozoruhodných způsobech, prostřednictvím nichž nám individuálně umožnil udržet se Víry, nebo se k ní dokonce vrátit, a to zahrnuje i krizi Církve samotné. Bez šílenství modernistů by člověk mohl pokračovat ve Víře jako náměsíčník až do smrti. Člověk nyní může shledat obtížným nalézt skupinu, k níž by se přidal, aby žil Víru. Když však člověk hledá a nepřestává hledat, dokud nenalezne, co potřebuje, není to Bůh, kdo by to neposkytnul. Po dobu nějakých 40 let bylo Bratrstvo sv. Pia X. skutečnou oázou na poušti a mnohé duše v něm stále nacházejí útočiště. Arcibiskup Viganò na něj nyní naléhá, aby nadále kladlo Pravdu před pomýlenou autoritu a Víru před „poslušnost“.
Proto měly včerejší teologické příručky (šňůry katolických perel) pravdu, když se v nich říkaly věci jako: „Od papeže nemůže pocházet žádná hereze, protože pak by situace Církve byla beznadějná.“ Tato situace je z lidského hlediska skutečně beznadějná, tyto příručky však musejí dodat, že „z lidského hlediska“, protože se v nich zapomnělo na to, že to, co skutečně může být beznadějné pro lidi, může být dětskou hrou pro Boha.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof