Komentář Eleison DCXCI – Ještě nějaká povolání? (2020)
(691)
10. října 2020
JEŠTĚ NĚJAKÁ POVOLÁNÍ?
Mohou ještě existovat povolání mladších či starších duší ke službě Bohu v semináři, konventu nebo klášteře uprostřed bídy katolické Církve dnes? Odpověď může být jedině kladná, protože skutečností je, že Bůh stále volá duše do Svých služeb, a skutečnost je víc než jen dojem. Na druhou stranu představení seminářů nebo řeholních domů musí vzít v potaz dvě okolnosti, které jsou u dnešní Církve zvláštní, a měly by jim naznačit, aby byli při přijímání povolání pod svou střechu opatrnější než kdy dřív. Jsou to za prvé stále rostoucí nezralost duší v moderním světě a za druhé stále rostoucí nespolehlivost církevních vůdců.
Začněme tím, že si připomeneme, že katolická Církev pochází přímo od Ježíše Krista, který ji bude zachovávat až do konce světa (Mt. XXVIII, 20) a na věčnost. S Otcem a Duchem Svatým má mnohem víc než všechnu potřebnou moc, aby jí poskytl všechny nezbytné prostředky pro její přežití. Tyto prostředky nutně zahrnují kněžstvo, biskupy a kněze v nějakém typu hierarchie, aby zajistili ty svátosti, které jsou nezbytné pro život nadpřirozené milosti členů Církve. Proto až do konce světa bude Náš Pán lidem vždy dávat dost povolání, aby zajistil, že Církev bude mít muže, které potřebuje jako své kněze. Pokud jde o ženy, do jejichž přirozenosti Bůh vložil to, aby byly „pomocnicemi“ mužů (Gen. II, 18), nemají být knězem a ani nejsou pro Církev tak nezbytné jako kněží, ale díky darům, které dal Bůh jim a nikoliv mužům, mohou Církvi poskytovat tak drahocenné služby, že si člověk neumí představit Církev bez ženských povolání. Kde by například apoštolát Církve byl bez modliteb řeholních sester, babiček atd.?
Bůh je však Bůh a Jeho cesty jsou pro lidi nevyzpytatelné. Podívejte se na závěr kapitoly XI Listu Římanům a závěr Knihy Jób, kapitoly XXXVII až XLI. On dalece přesahuje naši lidskou mysl a v omylnosti posledních šesti papežů dalece přesahuje to, co mnohá katolická mysl může snést. Je potřeba si přečíst Knihu Jób. Všemohoucí také ještě v žádném případě neskončil. Naše Paní nám řekla, že z nebe bude padat oheň a zlikviduje velkou část lidstva, a jestliže se hříchy nepřibrzdí, už pro ně nebude odpuštění, což je předpověď, kterou lze snadněji pochopit od té doby, co covidový podvod v nedávné době přiměl tolik duchovních zavřít své zpovědnice. Modleme se a pracujme na tom, aby Náš Pán poslal dělníky na Svou vinici, nezkoušejme Mu však říkat, kolik jich potřebuje. Jen On to ví.
Na druhou stranu musíme my lidé přiznat, že, jak bylo řečeno výše, jsme Jeho volání duší, aby Mu sloužily, postavili do cesty přinejmenším dvě překážky. Za prvé, nezralost duší, které vedou moderní život. Pokud existuje jedna věc, která přiměje chlapce nebo děvče dospět natolik, aby byli schopní vydržet disciplínu řeholního života nebo strasti manželského života, je to utrpení. Cožpak však dnes všude neexistuje iluze, že se utrpení může svalit na někoho jiného, že se mu lze vyhnout a že se nemusí vydržet? Dětské povahy také nejsou formovány, protože rodiče stále méně vědí, jak je vychovávat. Ani se jim nedává mnoho odpovědnosti, která by je také přiměla dospět. Život ve městě a na předměstí je sotva nakloněn povoláním.
Za druhé však i nepořádek v Církvi odrazuje povolání. Dokud totiž Církev byla navzdory všem lidským selháním věroučnou a strukturální skálou věků, mohl jsem jí jako mladý člověk svěřit svůj život a být si jistý, že několik stupňů představených nade mnou bude jako celek fungovat na základě objektivní pravdy a spravedlnosti. Jak si však od chvíle, kdy Druhý vatikánský koncil změnil nauku Církve a základ, na němž působí, ještě mohu být jistý objektivním a stálým rámcem, v němž mám vést zbytek svého života? Jednou skvělou lekcí této církevní krize je, že katolická Církev se neobejde bez papeže o nic méně, než loutka bez svého loutkovodiče – [jinak] se stává zamotanou hromádkou provázků a kouskem barevného dřeva.
Bůh samozřejmě může a zabezpečí dobro pro Svou Církev, jen sotva však můžeme očekávat, že se zítra objeví tolik povolání, jako tomu bylo předevčírem.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof