Komentář Eleison DCLXXXVIII – Seznámení s Madiranem (2020)
(688)
19. září 2020
SEZNÁMENÍ S MADIRANEM
Jakožto nejstarší dcera Církve měla Francie vždy myslitele a autory, kteří stáli v přední linii obrany Církve, a moderní doba není žádnou výjimkou. Ve zmatení a nepořádku, které vyvstaly hned po skončení Druhého vatikánského koncilu v roce 1965, byl vynikajícím průkopníkem toho, co se stalo „tradičním“ myšlením, Francouz Jean Madiran (1920–2013), tvůrce a vydavatel pravicového a národoveckého měsíčníku „Itinéraires“ v letech 1956–1996. Protože byl ryzím obráncem Víry před koncilem, udělal ze svého časopisu centrum této obrany i po koncilu, kdy se časopis stal základní četbou mnoha katolíků, kteří se snažili neztratit svou hlavu nebo svou víru.
V 60. letech 20. století Madiran určitě přispěl k udržení kultivované veřejnosti ve Francii, která poskytla základ podpory arcibiskupa Lefebvra v 70. letech, aby mohl vést „tradiční“ hnutí ve Francii a odporovat ničení Církve zevnitř ze strany koncilního kléru. Madiran a jeho časopis skutečně pomohli tomu, aby arcibiskup na konci 60. let dospěl ke svému významnému rozhodnutí založit ve francouzsky mluvící části Švýcarska Bratrstvo sv. Pia X., předurčené rozhodným způsobem přispět k záchraně katolické Tradice v příštích 40 letech. Jedinkrát, kdy si autor tohoto komentáře vybaví arcibiskupa běžet, bylo, když jednou seminář v Écône navštívil Madiran, a arcibiskup jej musel chytit ještě před jeho návratem do Paříže.
Bohužel, jejich spolupráce skončila, když se stal papežem Jan Pavel II. a Madiran si myslel, že tento papež zachrání Církev. Pokud však šlo o arcibiskupa, Madiran měl svůj dobrý vliv a „Tradice“ již byla v té době dobře zavedená. Dnes si jen musíme uvědomit, jak nemyslitelné pro katolíky v 50. a 60. letech bylo zpochybňovat své duchovní. Zde je Madiranův ohromný přínos: pravá víra neotřesená ze strany takřka celé katolické hierarchie, jež sešla na scestí, spolu s odvahou postavit se a veřejně psát proti ohromné mase lidí, kteří kvůli „poslušnosti“ buď „věrně“ následovali onu hierarchii, nebo se bezbožně radovali z podkopávání Církve svobodnými zednáři. To, že se Madiran následně nechal oklamat Janem Pavlem II., jen svědčí o síle přitažlivosti Říma, které on sám ve službě katolické Pravdě po značnou dobu úspěšně vzdoroval.
To, že něco v něm nikdy nezakolísalo, naznačuje skutečnost, že mezi všemi knihami, které za svůj dlouhý a produktivní život napsal, byla tou, o níž řekl, že v ní nejlépe vyjádřil to, co chtěl v podstatě říct, kniha, na níž se podíváme v těchto „Komentářích Eleison“ – L´hérésie du vingtiéme siécle (Hereze 20. století). Poprvé se objevila v roce 1968, neboli v době zastřené kontroverze točící se kolem Druhého vatikánského koncilu. Obsahuje předmluvu a šest částí, které možná naplní sedm vydání těchto „Komentářů“. Tato kniha je totiž klasikou, i když nemám mnoho překladů – nebo žádné.
Jde o klasiku, protože je potřeba tomistického filozofa, aby odhalil modernismus – jak jinak by šlo analyzovat něco tak nejasného? A Madiran byl tomistický filozof. Nebyl však jen tak nějakým tomistickým filozofem, protože velký počet koncilních biskupů byl v semináři nebo v kongregaci vycvičen v principech filozofie sv. Tomáše Akvinského. Nenaučili se však nebo nepochopili, jak tyto principy aplikovat na realitu. Je to proto, že je relativně snadné učit tuto filozofii jako ucelený telefonní seznam. Katoličtí studenti jsou učenliví a všechno to pojmou, aniž by nutně pochopili, že jde o jediné možné vysvětlení jediné možné reality kolem nás. Kdo však může učit o realitě studenty narozené s ústředním topením a kojené televizí? Madiran patřil mezi starší generaci, což pomáhá. I tak však k tomu, aby viděl modernismus tak jasně, jak jej viděl, potřeboval zvláštní milost realismu jako de Corte, Calderón a několik dalších vybraných jedinců.
Dobře se připoutejte. Madiran za to stojí. Asi již příští týden jeho předmluva.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof