Komentář Eleison DCLXX – Vytáhnout padací most! – III (2020)
(670)
16. května 2020
VYTÁHNOUT
PADACÍ MOST! – III
Poslední dvě vydání
těchto „Komentářů“, č. 668 a č. 669 z 2. resp. 9. května se snažila
obhájit zdánlivou tvrdost rady arcibiskupa Lefebvra na rozloučenou, adresovanou
v roce 1990 kněžím Bratrstva, které založil, kdy jim řekl, že by neměli
mít již nic co do činění s církevními koncilními oficiálními představiteli
v Římě. Komentář č. 668 zdůraznil závažnost subjektivismu, který
arcibiskup kritizoval, protože se ukrýval pod povrchem všech hlavních dokumentů
koncilu. Komentář č. 669 uznal, že jsme povinováni úctou a křesťanskou láskou
vůči nejvyšším oficiálním představitelům pravé Církve Našeho Pána, ale znovu
zopakoval, že jejich subjektivismus je pro Víru Církve tak smrtelný, že povinná
úcta a láska musí být poměřovány Vírou a ne naopak. „Zdánlivá tvrdost“ si však
může žádat dodatečnou obhajobu a zmíněné Komentáře určité vysvětlení.
Za prvé, stručné připomenutí
historie Bratrstva v oněch klíčových letech 1988–2012. V roce 1988
arcibiskup na závěr dlouhé a vynikající kariéry v církevních službách
zdánlivě závažně poškodil Církev tím, že vysvětil čtyři biskupy proti výslovné
vůli papeže Jana Pavla II., aby ubránil Víru a Církev před ničivými dopady
nového koncilního náboženství, které tento papež po celém světě propagoval.
Papež tento krok samozřejmě nepochopil a zachoval se jako svině z přirovnání
Našeho Pána, který nás varoval, abychom neházeli perly před svině, protože je
pošlapou a pak se obrátí a roztrhají nás. A Jan Pavel II. až do roku 2000
vskutku šlapal po Tradici Církve, kterou bránil arcibiskup, a dělal vše, co
uměl, aby Bratrstvo „roztrhal“.
Po celém světě však
existovali seriózní a přesvědčení katolíci, kteří plně chápali a podporovali
arcibiskupa, a ti se natolik sjednotili na jeho podporu, že se Bratrstvo mezi
lety 1988 a 2000 nepochybně těšilo svému zlatému věku při obraně Víry.
V důsledku toho nejenže Řím a papež při pošlapávání Bratrstva neuspěli,
ale bylo to dokonce kontraproduktivní a přitahovalo to stále více „zákazníků“,
aby díky arcibiskupovi a jeho Bratrstvu „nakupovali“ pravé církevní perly
Tradice. Neúspěch oficiální Církve při zašlapávání těchto perel do bláta se
stal naprosto zřejmým díky úspěchu poutě Bratrstva do Říma na
jaře jubilejního roku 2000. Tehdy „svině“ z Říma změnily svou
strategii z biče na cukr a začaly vrkat jako holubice, aby Bratrstvo
nalákaly vyjít z jeho nedobytné pevnosti nauky ven na pohyblivé písky
diplomacie. A když arcibiskup v roce 1991 umřel, jeho charisma a moudrost
zde již nebyly, aby zabránily jeho relativně mladým nástupcům nechat se svést
vrkáním zdánlivých holubic.
A tak se zdá, že bojové
linie v boji za Víru byly překresleny a oficiální Bratrstvo přešlo
k nepříteli, takže se teď víc zlobí na málo významný „Odpor“ než na velmi
významný koncilní Řím. Ale abychom byli spravedliví, současní vůdci Bratrstva
ještě neprovedli výprodej a slušný počet kněží Bratrstva skutečně odporuje tomu,
aby k výprodeji došlo. Každý katolík si však musí přát, aby Bratrstvo nikdy
nepřestalo stát za tím, za čím stál arcibiskup.
A jeho „tvrdost“?
Pačamama je jen jedním velice jasným příkladem, jakou měl pravdu, když bil na
poplach a hned po Druhém vatikánském koncilu chtěl konat. Tytéž „svině“, které
později vrkaly jako holubice, dělaly totéž na koncilu (1962–1965), aby zmátly
velký počet katolických ovcí a pastýřů té doby, přičemž se v žádném
případě všichni z nich později nebo v dalších 55 letech neprobudili.
Arcibiskup se však naučil cenit dobrou filozofii, kterou obdržel
v semináři, aby opevnil svůj zdravý rozum, a tak vše posuzoval ve světle
pravých principů a Víry. V tomto světle jsou moderní svět a jeho bídný
koncil žalostnou věcí, která zanechává jen zdání křesťanství, přičemž podstata
se stává něčím zcela odlišným. Říct: „utečte do hor a neohlížejte se“, je totéž,
co řekl Bůh Lotovi. Je to dobrá rada, i když pro svět, který se potýká
s pošetilostí, nyní těžko proveditelná.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof