sobota 30. listopadu 2019

Komentář Eleison DCXLVI – Nejen... ale také... (2019)


Komentář Eleison DCXLVI – Nejen... ale také... (2019)
(646)
30. listopadu 2019
NEJEN... ALE TAKÉ...
Pokud lze tyto „Komentáře“ obecně rozdělit na ty, které se zabývají problémem současnosti a na ty, které se zabývají katolickým řešením, bylo by škoda, kdyby se velký počet čtenářů zajímal o problém, ale ne o řešení, nebo o řešení, ale ne o problém. To proto, že pokud znám problém bez řešení, mohu být snadno v pokušení propadnout zoufalství, zvláště dnes, kdy Bůh Svým nepřátelům dovoluje skoro zničit Jeho Církev. Na druhou stranu, pokud mě znalost řešení vede k tomu, že se pletu nebo podceňuji problém, pak mě ten problém překvapí nevědomého, když obejde mou nedostatečnou obranu.
Sv. Pavel byl klasickým případem někoho, kdo znal oboje a kdo velice dobře pochopil novozákonní řešení, totiž Ježíše Krista (Ř VII, 24-25). Bylo to jen proto, že díky problému, který si hříšní lidé vytvořili na základě Starého zákona (I Kor, XV, 8-10), byl zapáleným farizejem. Jenom proto, že sv. Pavel přímo zakusil bezmocnost Starého zákona odpouštět hřích, pochopil tak hluboce spásu, kterou Kristus přinesl lidem Nového zákona. Dalším velkým konvertitou, který měl prospěch z mnoha let v omylu a stal se pak jedním z největších služebníků katolické pravdy všech dob, byl sv. Augustin. Proto mají Francouzi rčení: „Jeden konvertita vydá za dva apoštoly.“
A proto by dnešní katolíci neměli pohrdat povědomím o nepřátelích Boha, ani tím, jak proti Němu nepřátelé bojují, ať je tento boj jakkoliv odporný. A nekatolíci moudře učiní, když nebudou opovrhovat katolickou Církví, protože jakkoliv pošlapaná se může jevit, i přesto má jediná skutečná řešení na všechny skutečné problémy světa, tj. na lidské problémy. Všechny takové problémy jsou otráveným ovocem hříchu, které se staví proti Bohu v duších lidí, do nichž Svým odpuštěním může dosáhnout jen Bůh, a nikoliv psychiatři. A to se rozhodl učinit jen skrze Svého Božího Syna a skrze Církev těžce vykoupenou Jeho krví.
Doporučujeme tedy nekatolickým čtenářům těchto „Komentářů“, aby se zajímali nejen o analýzy moderního umění či politiky, ale také o debaty, které se mohou zdát pouhým hašteřením mezi katolíky, jako například, co je špatného na Druhém vatikánském koncilu nebo jak Bratrstvo sv. Pia X. stále více následuje Druhý vatikánský koncil. Je to proto, že katolická Církev je jediným skutečným řešením skutečných problémů všech čtenářů, ale toto řešení je bezbranné vůči neustálému překrucování ze strany hříšných lidí. A je-li překrucováno, není již řešením, ale součástí problému. Druhý vatikánský koncil byl logickým vyvrcholením mnoha staletí, kdy lidé chtěli postavit člověka na místo Boha a i když bylo v 70. letech 20. století Bratrstvo sv. Pia X. vymyšleno a založeno proto, aby vzdorovalo omylům Druhého vatikánského koncilu, od roku 2012 se dostalo pod vliv otráveného půvabu těchto omylů. Proto by nekatolíci, kteří hledají opravdová řešení moderních problémů, jež znají až příliš dobře, měli sledovat debaty ohledně Druhého vatikánského koncilu a Bratrstva.
Obdobně doporučujeme katolickým čtenářům těchto „Komentářů“, aby sledovali nejen své debaty týkající se Druhého vatikánského koncilu a nebezpečného sklouzávání Bratrstva do přizpůsobování se modernímu světu, ale také detailní analýzy toho, co je v nepořádku s tímto světem. Protože pokud vůdci Bratrstva skutečně tímto způsobem sklouzávají, není to proto, že podcenili problém tohoto světa? Cožpak nesměřují přímo k porážce, když vedou válku, aniž by znali nepřítele? Zatímco arcibiskup Lefebvre jednou řekl, že celý Druhý vatikánský koncil je prošpikovaný subjektivismem, neřekl naopak jednou biskup Fellay, že 95 % jeho textů je přijatelných? A zatímco arcibiskup často tak mnohoslovně říkal, že člověk musí mít dlouhou lžíci, když chce jíst polévku s dnešními koncilními Římany, nenásleduje naopak nástupce biskupa Fellayho jeho příkladu, když se chová jako by si myslel, že může přechytračit římské ďábly? Opravdová síla arcibiskupa nebyla jeho chytrost, ale vždy jeho víra a jeho věrnost katolické pravdě. A totéž platí o Bratrstvu, které založil. Ať si tedy katoličtí čtenáři těchto „Komentářů“ nemyslí, že nepotřebují uvažovat nad analýzami moderního zkažení probíraných v „Komentářích“, ačkoliv se tyto úvahy mohu zdát jakkoliv nechutnými.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof