čtvrtek 26. září 2019

Liberální námitka vůči ultramontánním metodám (1884)


Liberální námitka vůči ultramontánním metodám (1884)
Dr. Don Félix Sardá Y Salvany
Liberálové nám říkají, že naše agresivní metody boje proti nim nejsou v souladu s radami papeže k umírněnosti a laskavosti. Cožpak nenabádal katolické autory k lásce k pokoji a jednotě, k tomu, aby se vyhnuli tvrdé, agresivní a osobní polemice? Jak pak tedy můžeme my, ultramontáni, uvést do souladu přání Svatého Otce se svými krutými metodami? Zamysleme se nad sílou námitky liberálů. Komu Svatý Otec adresuje tato opakovaná napomenutí? Vždy katolickému tisku, katolickým novinářům, těm, u nichž se předpokládá, že jsou hodni toho jména. Tyto rady k umírněnosti a laskavosti jsou proto vždy adresovány katolíkům, kteří s druhými katolíky diskutují svobodné otázky, tj. ty, které se netýkají ustanovených zásad víry a mravů, a v žádném smyslu se [tyto rady] nevztahují na katolíky, kteří vedou smrtelný boj s vyhlášenými nepřáteli Víry.
Není pochyb, že papež zde nečiní žádnou narážku na neustálé boje mezi katolíky a liberály z prostého důvodu, že katolicita je pravdou a liberalismus herezí, mezi nimiž nemůže existovat mír, ale jen válka až na smrt. V důsledku toho je proto jisté, že se papežovy rady vztahují na naše „rodinné spory“, které jsou bohužel až příliš časté, a že se nám v žádném případě nesnaží zakázat vést nepolevující boj s věčnými nepřáteli Církve, jejichž ruce, plné smrtících zbraní, se vždy pozvedají proti Víře a jejím obráncům.
Proto nemůže být žádný rozpor mezi naukou, kterou bráníme, a instrukcemi a alokucemi Svatého Otce v této věci, za předpokladu, že se logicky oboje vztahuje na tutéž věc v témže ohledu, který je v tomto případě dokonale patřičný. Protože, jak jinak můžeme vykládat slova Svatého otce? Je pravidlem neporušené exegeze, že by jakákoliv pasáž v Písmu svatém měla být vždy vykládána do písmene, pokud takový význam není v protikladu ke kontextu. Můžeme se uchýlit k svobodnému nebo přenesenému výkladu pouze, když je tento protiklad zjevný. Toto pravidlo se uplatňuje také u výkladu papežských dokumentů.
Jak bychom mohli předpokládat, že papež je v rozporu s celou katolickou tradicí od Ježíše Krista až po naší dobu? Je na chvíli přijatelné, že styl a metoda většiny proslulých katolických polemiků a apologetů od sv. Pavla po sv. Františka Saleského by měla být zavržena škrtem pera? Samozřejmě, že ne, protože kdybychom měli chápat papežovy rady k umírněnosti a klidu ve smyslu, v němž je liberální úsudek vykládá, museli bychom zjevně odpovědět: „Ano“. Proto musíme dojít k závěru, že slova Svatého Otce nejsou adresována katolíkům bojujícím s nepřáteli katolicity, ale pouze katolíkům polemizujícím mezi sebou ohledně svobodných otázek.
To ukazuje sám zdravý rozum. Představte si nějakého generála uprostřed zuřící bitvy, který vydá příkaz svým vojákům příliš těžce nezranit nepřítele! Představte si kapitána běhajícího mezi svým mužstvem tam a sem a křičícího na své vojáky: „Dávejte pozor! Nezraňte nepřítele! Pozor tam! Nemiřte na srdce“. Co víc je potřeba říkat! Pius IX. nám podal vysvětlení pravého významu svých slov. Při památné příležitosti nazývá sektáře Komuny démony; a sektáře liberalismu horšími než démoni. Kdo by se pak obával udeřit na takového nepřítele s přídomky příliš přísnými a tvrdými? Marně liberálové citují slova Lva XIII. (1878-1903) z encykliky Cum Multa [1882], nabádající katolíky vyhnout se agresivitě při diskuzi o posvátných právech Církve, a spoléhat se při získání vítězství spíše na váhu argumentu; protože tato slova odkazují na polemiky mezi katolíky, kteří diskutují nejlepší prostředky k uhájení své společné věci, a v žádném případě se jako pravidlo nevztahují na vedení polemik se sektáři liberalismu. Encyklice vlastní podstata to bez námitek prokazuje. Papež končí nabádáním všech sdružení a jednotlivých katolíků ke stále bližší a důvěrnější jednotě, a poté, co poukazuje na nedocenitelné výhody takové jednoty, dává jako příklad prostředků pro její zachování onu umírněnost v jazyce a laskavost, o nichž hovoříme. Tento argument je prostý: Papež katolickým autorům doporučuje umírněnost a laskavost jako prostředky zachování pokoje a vzájemné jednoty. Zcela zřejmě je tento pokoj a jednota mezi katolíky a nikoliv mezi katolíky a jejich nepřáteli. Proto se tato umírněnost a laskavost doporučovaná papežem katolickým autorům vztahuje pouze na katolické polemiky ohledně svobodných otázek mezi katolíky. Cožpak by nebylo absurdní představit si, že by zde mohla být nějaká jednota mezi pravdou a omylem, tudíž mezi obhájci pravdy na jedné straně a omylu na straně druhé? Nesmiřitelné protiklady se nikdy nesjednotí. Jeden nebo druhý musí zmizet.
Zdroj: Liberalism is a Sin, Dr. Don Félix Sardá Y Salvany, kapitola 22
Překlad: D. Grof