pondělí 8. dubna 2019

Pravá mešní oběť (2019)


Pravá mešní oběť (2019)
Kázání P. Martina Fuchse v Praze 7. dubna 2019
Neděle 5. postní – Smrtelná, Judica
***
Drazí věřící,
na hoře Sinaj uzavřel Bůh se svým lidem smlouvu, smlouvu, kterou se obě strany k něčemu zavázaly.
Bůh slíbil, že bude svému lidu žehnat a chránit ho před nepřáteli a že ho povede do zaslíbené země.
Lid se zavázal dodržovat Přikázání.
Aby přináleželi k tomuto lidu, museli být muži obřezáni. Obřízka je znamení smlouvy.
Tato smlouva byla zpečetěna skrze různé oběti Starého zákona. Byla to dočasná smlouva. Trvala do příchodu Mesiáše.
Když přišel Ježíš, uzavřel novou Smlouvu. Na jedné hoře kázal Nový zákon – osmero Blahoslavenství.
Je to takové srdce naší katolické víry. Tím přislíbil svému lidu nebe.
„Blahoslavení chudí, neboť jejich je království nebeské. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví, atd." (Matouš 5, 3nn).
Lid by měl ze své strany dodržovat přikázání: „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit zákon nebo proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit" (Matouš 5, 17).
Aby lidé byli součástí této smlouvy, musí být pokřtěni. To říká Spasitel Nikodémovi: „Amen, amen, pravím ti: Nenarodí-li se člověk znovu z vody a z Ducha Svatého, nemůže vejít do království Božího“ (Jan 5, 3)
Obětí nové smlouvy je Pánova krvavá oběť na kříži, která se nekrvavým způsobem zpřítomňuje v každé Mši svaté.
Ustanovil ji večer před svým utrpením se slovy: „To je Moje tělo. – To je kalich Mé krve, nové a věčné smlouvy – tajemství víry – která se za vás a za mnohé prolévá na odpuštění hříchů."
Nová smlouva je věčnou smlouvou.
Mše Svatá je tedy obětí Nové smlouvy. Při každé Mši svaté obnovujeme tuto smlouvu a přinášíme našemu Nebeskému Otci tu největší oběť chvály, díkůvzdání, proseb a usmíření, jak jen je toho člověk schopen.
Skrze tuto oběť k nám plynou všechny milosti, které nám Ježíš Kristus na kříži získal; milosti, které bezpodmínečně potřebujeme k tomu, abychom přišli do nebe.
Proto mohl otec Pio říci: „Spíše by se země mohla obejít bez slunce, než bez Nejsvětější mešní Oběti."
Svatý křest je předpokladem pro účast na Mši svaté. V prvním období křesťanství mohli katechumeni a ostatní nepokřtění zůstat pouze do Evangelia, pak byli vyvedeni z kostela. Jejich víra ještě nebyla úplná a ještě nepřijali svatý křest. Nevstoupili ještě do smluvního vztahu s Bohem.
Církev si vždy vysoce vážila oběti Nové smlouvy a vydávala přesné pokyny, jak má být konána:
Za prvé je pro tuto oběť zapotřebí platně vysvěcený kněz. Ten působí „in persona Christi", tedy „v osobě Ježíše Krista". Má tedy božskou moc, kterou si nemůže sám dát. Biskup mu předal tuto moc při kněžském svěcení: „Přijměte sílu, abyste obětovali Bohu oběť a sloužili Mše, a to jak za živé, tak za zesnulé; ve jménu Pána."
Za druhé je pro tuto oběť zapotřebí platná materie: pšeničný chléb a hroznové víno. Jiné materie by byly neplatné. Kněz nesmí použít žádný žitný chléb nebo jablečné víno.
Za třetí je pro tuto oběť zapotřebí platná forma, tzn. slova, která přesně určují a definují materii, tedy slova proměňování. Slova proměnění jsou převzata z Písma svatého. Proto se v tridentském obřadu při konsekrování vína říká „za mnohé“ a nikoli „za všechny“ (Matouš 26, 29 a Marek 14, 25).
Tato slova byla v mnoha národních jazycích záměrně špatně přeložena ve prospěch protestantismu. Přestože Benedikt XVI. nařídil, aby byla opravena, jeho nástupce František se tím necítil být zavázán a používá „per tutti" a kardinál Schönborn (z Vídně) „für alle" – tedy za všechny".
Slova proměnění jsou ve starém misálu od ostatního textu výrazně oddělena, zatímco v novém misálu jsou s ním spojena a tak jsou vlastně jen připomínkou událostí před cca 2000 lety. Vzniká tak dojem, že jde jen o připomínku, nikoli úkon.
Za čtvrté, kněz musí mít pro platné přinesení této oběti úmysl konat to, co činí Církev, co učinil Kristus Pán. Tento úmysl se znovu a znovu projevuje v mešní oběti, zejména v modlitbě Offertoria:
„Přijmi Svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože, tuto neposkvrněnou obětinu, kterou já, nehodný sluha tvůj, přináším tobě, Bohu svému živému a pravému, za nesčetné hříchy, urážky a nedbalosti své a za všechny kolem stojící, jakož i za všechny věřící křesťany, živé i zesnulé, aby mně i jim prospěla ke spasení pro život věčný."
Takovou obětní modlitbu se může modlit pouze katolický kněz, neboť je v ní obsaženo smíření a víra v očistec.
Tato modlitba však byla v novém misálu nahrazena židovskou modlitbou: „Požehnaný jsi, Bože celého světa, z tvé štědrosti jsme přijali chléb, který ti přinášíme jako plod země a lidských rukou; stane se chlebem života.“
Takovou modlitbu se může modlit každý protestant, aniž by změnil svou víru. A jestli se budou katolíci delší dobu účastnit takových modliteb, začnou věřit a myslet jako protestanti.
Se zavedením nové mše a nových svátostí byla Oběť Nového zákona značně znetvořena. A plody se brzy ukázaly: Víra v Kristovu přítomnost v oltářní svátosti se ztratila, je stále méně přijímaných svátostí a kněžských povolání. Mše svatá byla na mnoha místech nahrazena tzv. bohoslužbou slova a počet sloužených mší se výrazně zmenšil také zavedením koncelebrace.
Modlitby před proměňováním za ochranu od pekla a kněžské přijímání byly zrušeny bez náhrady. Nová mše je tedy jen hostina, při níž se jí a pije. Proto se na mnoha místech přijímá zásadně pod oběma způsobami. Na novém stole je také jen jedno oltářní plátno namísto původních tří. Tato tři oltářní plátna symbolizovala trojí církev: trpící, bojující a vítěznou; Spasitel do této trojí Církve oděn předstupuje před nebeského Otce.
Před jídlem se člověk nemusí zpovídat, proto jdou k přijímání všichni včetně těch, kdo těžce zhřešili: kteří zavinili či způsobili potrat, kteří spolu žijí bez svatby v kostele, znesvětili neděli zbytečnou prací atd. Věřící dostávají Svaté přijímání na ruku a částečky padají na zem. Tak se děje mnoho svatokrádeží.
Lidé už nepoklekají před Nejsvětější svátostí, nepoužívají se patény k přijímání a kněz už nedrží po proměňování palec a ukazováček u sebe.
Už se nepoužívá kazatelna, která vždy ukazovala na to, že slovo, které se zde hlásá, je Božím slovem pocházejícím shora.
Kněží a laici stojí na stejném stupni. Kněz už nevyučuje, ale – stejně jako pastorační asistenti – předává pouze svůj osobní názor.
Drazí věřící! Držme se tridentského mešního ritu a starých svátostí! Jsou bez pochyb platné, a tudíž přinášejí Boží milosti.
Nepřátelé Církve dělají vše pro to, aby zničili Kristovo vykupitelské dílo a cesty, jimiž k nám přichází milosti. Z tohoto důvodu vše jisté nahradili pochybným. Kvůli tomu se ale mnoho duší už nemůže zachránit.
Děkujme Bohu za opravdovou mešní oběť a účastněme se jí často a rádi! Amen.
Překlad: P. VVP