úterý 2. dubna 2019

Několik slov od biskupa Faureho (2018)


Několik slov od biskupa Faureho (2018)
Drazí přátelé a dobrodinci,
papež Jan XXIII. a Pavel VI. nám “inspirovaní Duchem Svatým“ slíbili koncilní jaro: bylo nutné otevřít okna staré Církve – která byla obviňována, že se upoutává na minulost – aby se otevřela skvělé budoucnosti, která nezklame při vytvoření moderní Církve přizpůsobené přinejmenším modernímu člověku, „králi země a od teď i ´vládci nebe´ (papež Pavel VI. den po přistání člověka na Měsíci), přizpůsobené svobodě svědomí, jednomu z „lidských práv z roku 1789“ a plodu stromu poznání dobra a zla „který vám otevře oči a budete jako Bůh“ (Geneze III, 5). Byla také změněna, aby se vedl dialog s nepřáteli Církve, aby byli vlci obráceni na beránky … Což byl dialog, který skončil stejně špatně jako ten výše zmíněný v Genezi.
 
Papež Pavel VI. musel [následně] přiznat, že „po koncilu proniknul Satanův dým do Církve“, ale odmítnul připustit opravdovou příčinu: samotný koncil, trojského koně zednářských idejí. „Satanův mistrovský tah“.
Po šedesáti letech koncilního náboženství se lidé vzdali své náboženské praxe. Mladí se k ní otočili zády. Kněžská povolání měla sklon vymizet. Stovky kostelů jsou opouštěny. Toto zhroucení francouzské církve se dá vysvětlit jediným hlavním důvodem: pokoncilní naukou a jejím pohrdáním Tradicí Církve a Víry „oněch starých dnů“.
Dnes je 25% svěcení ve Francii prováděno dle „mimořádné formy“ a pochází z řeholních komunit, které zůstaly více méně „věrné“ některým tradičním prvkům nebo zevnějšku, a jsou jedinými, jež přitahují povolání.
„Z tohoto souhrnu nepopiratelných fakt se jeví, že dnes je zde Církev, která žije a církev, která umírá.“ (Výňatek ze „Svědectví venkovského kněze“)
Ti, kteří nám na koncilu a po něm vysvětlovali, že Tradice již nikoho nezajímá a může – nebo by měla – být opuštěna bez zničení Církve, se mýlili! A oklamali věřící i kněze.
Když čelíme tomuto naprostému zhroucení, jak si nemůžeme připomenout, že Náš Pán a apoštolové nás varovali, že v posledních dnech přijde všeobecná apostaze, a že pouze velmi malý zbytek bude tomuto přívalu ohavnosti odporovat: „Nalezne však Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lk XVIII, 8) „A kdyby nebyly zkráceny ty dny, nebyl by zachráněn žádný člověk.“ (Mt. 24, 22)
Vyvrcholení této bezprecedentní pohromy zavanulo do tváře těchto koncilních prelátů se skandály a utajováním hříchů proti přirozenosti (Řím. I, 20-32), v němž je zapojena hierarchie až po svou nejvyšší úroveň.
Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen.“ (Mt. XXIV, 13) Až do vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie, jež nám Ona sama slíbila ve Fatimě.
Mezitím musíme zůstat věrní svým povinnostem a snažit se skromně něco dělat, jako s dvěma hřivnami v Evangeliu, jež nám Náš Pán svěřil. Jako malá stráž, která se nevzdá! To je příhodné jméno nemovitosti, kde je seminář sv. Ludvíka Grigniona z Montfortu situován a který pomalu ale jistě roste. A takto během dvou let, bude-li to Boží vůle, nastanou první svěcení díky vaší nevyčerpatelné štědrosti.
Kéž vám Náš Pán a Naše Paní splatí stonásobně, drazí dobrodinci.
biskup Jean-Michel Faure
Zdroj: Novinky ze semináře v Avrillé č. 7, podzim-zima 2018
Překlad: D. Grof