▼

sobota 5. května 2018

Komentář Eleison DLXIV – Krvácející Církev (2018)


Komentář Eleison DLXIV – Krvácející Církev (2018)
(564)
5. května 2018
KRVÁCEJÍCÍ CÍRKEV
Jeden kolega odporující změně Bratrstva sv. Pia X. arcibiskupa Lefebvra na Novobratrstvo Menzingenu, stejně jako změně katolické Církve Tradice na Novocírkev Druhého vatikánského koncilu, napsal několik zajímavých úvah, které jsou přeloženy níže. Byly soukromé, jsou však příliš cenné, aby se nesdílely šířeji. Jeden jeho kolega mu jako vyjádření naděje pro Velikonoce napsal, že „Církev (a FSSPX) možná brzy vstanou z mrtvých“. On odpověděl:
Jeden šedesátiletý člověk, jehož považuji za moudrého, mi o Bílé sobotě řekl: „Církev musí být ukřižována stejně jako její Božský Pán na Velký pátek… my nyní prožíváme Velký pátek… Bíla sobota má teprve přijít a ještě to chvíli potrvá.“
K čemuž bych rád připojil pár myšlenek.
Církev se v žádném případě nechystá opět povstat, spíše bude nejbolestivějším způsobem krvácet k smrti, dokud se nebude zdát, že tu již není. Jestli FSSPX (především jeho kněží) bude součástí tohoto slavného krvácení k smrti, ví jen nebe. V každém případě je to tato smrt vykrvácením, která zasévá semena vzkříšení.
Jestliže FSSPX odmítne patřit do krvácející Církve tím, že si bude chtít pomaloučku razit cestu do multináboženské komunity, jíž předsedá papež (?) František – a Menzingen a P. Schmidberger po léta pracují na tom, aby Bratrstvo [sv. Pia X.] proměnili na další takové Bratrstvo sv. Petra – pak bude Bratrstvo [sv. Pia X.] stále krvácet k smrti, protože pronásledování tak či onak přichází pro každého, zvláště pro lidi oblékající sutanu. Pak však Bratrstvo nebude trpět jako slavní apoštolové na konci času, ale, bohužel, spíše jako trest za své materiální pohodlí, vlažnost a nevěrnost k arcibiskupovi, který jejich Bratrstvo založil…
(Jestliže je výše otazník u „papeže Františka“, je to proto, že z objektivních důvodů existuje alespoň nějaká nejistota, nějaká pochybnost ohledně toho, zda je papežem. Právě to je důvod proč Prozřetelnost v roce 1988 nejjemnějším způsobem oddělila Bratrstvo od Říma, který se stal poněkud schizmatickým… Skutečně nemáme ve Víře žádné společenství se současnými autoritami ve Vatikánu, jsme skutečně vně jejich společenství [communio] neboli ex-komunikovaní – což je naše štěstí a nám ke cti – stejně jako se odpoledne na Velký pátek, Církev drasticky početně zredukovaná také nacházela pouze vně Jeruzaléma, na Kalvárii…)
Popravdě, nic nevrhá tolik světla na současný stav Církve jako evangelní příběh Umučení Krista a naopak člověk může říct, že nic nevrhá tolik světla na tento evangelní příběh jako současné zpustošení Církve. A stejně jako tehdy nemohli samotní apoštolové, i přesto, že byli opakovaně varováni Naším Pánem ohledně jeho nadcházejícího Umučení (Mt. XVI, 21; XVII, 21; XX, 17-19), uvěřit, že je skutečné, když na ně přišlo, tak také mnoho dobrých katolíků nyní sotva může uvěřit, že je to Církev Kristova, která má takové mučivé problémy a takové neadekvátní papeže.
Božím úmyslem při stvoření vesmíru však bylo, že bude Své Boží štěstí sdílet tak, že Své nebe obydlí rozumovými stvořeními, andělskými či lidskými, které si svobodně zvolí se k Němu připojit v Jeho nebi. Klíčovým slovem je zde „svobodně“. S rozumovým nadáním Bůh dává každé lidské bytosti schopné jej užívat, také svobodnou vůli, a On pro každého z nás okolnosti vyrovnává tak, aby tuto volbu mezi nebem a peklem učinil reálnou. Proto lidem dovoluje tolik svobody, kolik je možné, aby zabili Jeho vlastního Syna či zbořili Církev Jeho Syna, ale nikdy tolik svobody, aby zcela zmařili Jeho Syna či Jeho Církev. Proto vůči Své Církvi dovoluje nepředstavitelná soužení, o nichž plně vypoví až čas mezi nynějškem a koncem světa. Boží moudrost však sahá daleko za naši malou představivost (Iz. LV, 8, 9).
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof